Bydlení mladé zpěvačky Veroniky Spurné z 5Angels v malebném podhradí

Zkušenosti ze zkoušek s povinnostmi navíc má už od devíti let, kdy se začala úspěšně věnovat modernímu tanci. Ve své kategorii se stala i mistryní republiky. Hraje na flétnu a také se už objevila v televizních programech.

Její další krůček k dospělosti možná znamená i to, že má v prostorném domě – kromě společného pokoje s mladší sestrou – sama pro sebe nově zařízenou samostatnou bytovou jednotku. Vlastně ji poměrně často obývá s celou skupinou. Zkouší tady, a jak říká její maminka – taky blbnou jako všechny holky v jejich věku. Manažerským projektem totiž vznikla i parta kamarádek, které jsou rády spolu, i když nemusí.

„Vůbec se nehádáme a můžeme spolu být pořád. Když jsme nedávno byly v Anglii týden v kuse a po návratu jsme měly tři dny volna, tak jsme se stejně hned dohodly, že budeme zase spolu. To jsme si zalezly taky sem a chodily kolem hradu. Ale většinou zůstáváme na terase, ze které koukáme i na koňské povozy s turisty,“ směje se Veronika.

V členitém domě z třicátých let minulého století bývalo dříve vyhlášené řeznictví. Dnes je téměř vše využito k bydlení a navíc strmý svah dal vzniknout terase v prvním patře za domem, přes kterou se z bytu chodí novou atriovou chodbou do dalšího nově upraveného bytového prostoru.

Sestry Veronika a Eliška se sem s maminkou Evou začátkem léta přistěhovaly z pražského sídliště.

„Máma nás vozí do školy v Praze na Jižním Městě – v autě je to dobré i na učení. Teď musím nasbírat co nejvíc dobrých známek, protože v prosinci budu mít individuální plán. Čeká nás další turné v Anglii a vydání první celoanglické desky. Ale to neznamená, že zapomínám na domácí fanoušky.“

Paní Eva spokojeně s dcerou souhlasí: „Na život tady jsme si zvykly rychle, protože holky mají babičku na vesnici a tady je to pro ně místo spojující výhody venkova i města, bez kterého bychom se přece jenom ještě neobešly. Jsme rády v přírodě a všichni tu chodíme i na geocaching (hledání schránek v terénu pomocí souřadnic – pozn.aut.). Máme rády i historii a často se jezdíme dívat na památky. Karlštejn jsme měly prochozený ještě dříve, než jsme tu začaly v létě bydlet.“

Paní Spurná pracuje na volné noze, takže má více času na dcery mající téměř každý den i mimoškolní kroužky, i na vlastní vztah k zařizování interiérů.

„Tady jsme při rekonstrukci použili trámy z půdy a rádi kombinujeme starožitné věci s novými. Vzhledem k místu budeme muset při realizaci dalších plánů respektovat i nároky památkářů.“

„Já mám nejraději fialovou barvu a chtěla jsem i takový pokoj v kombinaci s černou a bílou a mamka to už potom doladila. A taky jsem ji poprosila, jestli bych mohla mít i šatnu, a pak z toho vznikl celý byt! Kostýmy sice míváme většinou v naší kanceláři a většinou nám je vybírají manažeři, ale často si i s holkama řekneme, do jaké barvy se sladíme nebo že se sjednotíme třeba džínovinou.

Někdy jsou taky vlastní věci zároveň i kostýmy. Poznaly jsme teď styl mladých Angličanů, který zbožňujeme, i když tady u nás moc nefunguje. Kdybych tady přišla do školy v ponožkách s krajkama, tak bych velký úspěch neměla. Ale tam se pestrosti nebrání nikdo a chodí tak každý druhý. Baví nás se proměňovat i podle toho, kde zrovna jsme,“ dodává Veronika.

Písničky skupiny 5Angels oslovují a roztancovávají stejně staré a mladší posluchačstvo. Takto prezentované hudby pro děti vrstevníky u nás mnoho není.

„Chodí na nás od osmi do šestnácti let, pro které zpíváme vlastně normální pop. A kapel, které přitahují stejně mladé vrstevníky, není moc ani ve světě.“

Veronika se tanci a hudbě věnuje od devíti let. Do páté třídy měla k radosti maminky samé jedničky a po rozkoukání se na druhém stupni si zase hlídá co nejlepší výsledky.

„Ale taky už na mě večer po vystoupení zkoušela, jestli by mohla jít do školy až na druhou hodinu, aby se ulila z dějepisu. Neprošlo jí to,“ usmívá se paní Eva. Tématem rodinných debat začíná být i otázka, jakou střední školu zvolit pro přípravu na vysokou školu.

Při současných hodinách zpěvu a sbírání zkušeností o uměleckém oboru ani neuvažují. „Jako rodič můžu říci, že puberta u nás probíhá vlastně v klidu, protože holky už vědí, že ke společnému úspěchu patří i disciplína,“ konstatuje spokojeně paní Eva, přičemž se jako andílek usmívá i její čtrnáctiletá dcera Veronika.