Architekt Richtár se při projektování svého domu odvázal

Architekt Dušan Richtár si na nedostatek práce nemůže stěžovat. Přesto si před třinácti lety užil své profese i při projektování a zařizování vlastního bydlení u Poruby. Zjevně se odvázal a bylo o čem si povídat.

 V domě je vše promyšlené do posledního detailu a realizováno podle potřeb všech členů rodiny.

 „Udělat interiér někomu, koho neznáte, je velký problém. I když jako interiérista může být člověk natolik zkušený a dobrý psycholog, že pochopí záměr zadavatele. Ale za sebe se spíš přiznám, že se více věnuji projektům staveb, a když už někomu známému vymýšlím interiér, tak při tom nehledám inspiraci ve všeobecně dostupných časopisech a podobně. Nedívám se okolo, protože to by pak lákalo sáhnout po něčem, co je snadné."

"A lidi jsou ovlivnitelní,“ konstatuje hned pan architekt a neváhá dodat: „Moderní interiéry jsou nádherné! To je vše v pořádku. Ale není v nich místo třeba pro starožitnost. Do takového interiéru nahlédnete a můžete jej vyfotit do katalogu. Jenže v něm mnohdy není prostor pro normální, lidský život. Naaranžovat ho pro fotku a pak se tam bát žít?“

„Vlastně i vás jsem přijal bez přípravy a na gauči se ještě povalují nazvětšované fotky, které jsem si přivezl z Himálají. Syn má vedle na stojanu rozmalovaný obrázek... Tak má fungovat zabydlený interiér.

Z hlediska společenského neuděláte žádnou chybu, když jdete s trendem. Můžete tím i demonstrovat své společenské postavení, bohatství... Akorát si myslím, že ne každému musí ten trend stoprocentně vyhovovat. Někdo ho spokojeně vezme za svůj a někdo je v něm celý život nešťastný. A okolí nepřizná, že udělal chybu, protože ho to stálo dva milióny."

"Otázka psychiky je v obývání interiéru zásadní. Hned pak otázka zabydlení daného interiéru. Architekt, i když vás pozná, ho dotvoří jen do určitého momentu. A pak ho musíte prostě dobydlet. Nedat do stojanu u krbu dřevo je také nesmysl.“

Pan architekt se prý také setkal s klientem, který si za sedmdesát tisíc koupil umělé květiny s tím, že se o ně nebude muset starat.

„My tady máme spoustu živých rostlin. A máme rádi i sklo, tak je tu také hojně zastoupené. Mrzí mě, že se naše sklárny takto potápějí. Je to tragédie. Máme tu i krásné signované vázy - sklárny, kde je umí vytvořit, by opravdu padnout nemusely. Každý nemá na to, aby si koupil nějakou originální plastiku, ale pro sklo by mohl mít doma místo každý.“

Odvážná dispozice - s půdorysem připomínajícím hvězdu a tedy i s pracnou střechou - dokládá, že si architekt Richtár s domem pro svou rodinu vyhrál.

Nechybí podsklepení s vinárničkou i prostornou místností (posilovnou, zkušebnou s bicími...). Přízemí je jeden velký obytný prostor sousedící s pokojem pro hosty a se vzdušným schodištěm vedoucím do podkroví rozčleněného na dětské pokoje, ložnici a velkou koupelnu.

„Fakt je, že dispozici přízemí jsem volil podle toho, že máme rádi otevřený prostor. Kromě místnosti, která měla být pracovnou. Později jsem zjistil, že ta doma nemá vzhledem k chodu rodiny cenu. Navíc si klienti navykli, že za mnou mohou přijít, kdy chtějí, a to také nebylo úplně optimální, takže jsem si nedaleko pořídil kancelář.“

 Když už je prý takovýto propojený a velký prostor k dispozici, tak si řekne o využívání sám.

„Jakmile jsme dodělali kuchyňskou část s jídelním stolem, najednou jsme zjistili, že už minimálně, jako rodina, sedáváme u konferenčního stolku v obývací části. Pak jsme dotvořili televizní koutek, který se hned osvědčil tak, jak byl plánován.“

Pohodu prostoru umocňuje i rafinované osvětlení v řadě variant. A také originální bytové doplňky, včetně skleněných polic na knihy - vše podle návrhů pána domu.

„Jsme tu v úplné pohodě i proto, že máme velkou zahradu. Na části naší parcely jsme zbudovali malé fotbalové hřiště, kam chodí i děti sousedů.“

„Stavbu jsme zahájili před třinácti lety. Dnes se staví spíš postfunkcionalisticky, ale to je také jenom pro někoho. Kamarádovi na Valašsku jsem postavil část domu čistě ve stylu dřevěné roubenky a nosným materiálem je dřevo.

Vždycky musím přemýšlet nejen o tom, komu stavím, ale také, kde stavím. Jsou to kolikrát i výzvy. Měl jsem klienta, který je sám stavební inženýr a projektoval domy jiným. Já jsem pro něho dělal bezbariérový, jednopodlažní dům. Dům by měl být odrazem potřeb a schopností jeho užívání.“

Architekt Richtár je i spoluautorem olympijského stánku v Albertville nebo olympijského domu v Barceloně. „To je zase jiná věc, kterou tam přivezete, smontujete ji na pár dní a máte prezentovat ne sebe, ale naši lokalitu. Valašsko, Radegast...“

„I když jsem do té doby dělal jiné domy, náš jsem si takto nakreslil za dva dny,“ vracíme se ze vzpomínek na cizinu na zelené předměstí Ostravy. „Že by byl úplně účelně udělaný, se říci nedá. Ale například fasádní barva se nehnula dodnes, na tom je nedobře šetřit.“

Dům architekta Richtára je nezaměnitelný a na kraji starší vilkové zástavby a vedle pole u lesa je nepřehlédnutelný. „Originální? Asi je jediný na světě,“ usmívá se náš hostitel a dodává. „Ale každý dům je originál. Všechno, i doplňky, jsem si navrhoval sám. I krb je jedinečný. Vyhrál jsem si se světly - považuji je za zajímavý prvek v architektuře. V noci má dům své další kouzlo. I při pohledu zvenčí.“

Interiérová tvorba je prý pro pana architekta relaxem. „Nemám problém navrhnout dům a jeho zařízení předat jiné firmě. Dnes můžete vymodelovat vše v počítači a jsou firmy, které vyrobí také vše. Nejde o umělecké dílo, ale technickou záležitost a já se považuji spíše za technika,“ konstatuje autor pestré škály projektů od průmyslových hal po rodinné domy.

I když to nebývá tak často, několikrát už projektoval rodinné domy v ceně od dvaceti miliónů a výše.