Článek
Navíc v jedné části sám bydlí, ve druhé se čtyřmi kolegy tvoří. Na objektu je patrný tvůrcův rukopis i oblíbené materiály.
Kamil Mrva před nástěnkou s realizacemi - domek vlevo postavil s bratrem.
„Vždy se snažím vycházet z místa i jeho tradice. Když jsem na Valašsku, v Beskydech, tak je to kámen, dřevo, sklo, dnes i beton v jednoduché podobě. Snažím se překlenout od historického kontextu po novodobé realizace. Proč dnes bydlet ve srubech s malými okny… Přitom nám nejde o nějakou extravaganci a cítíme i pokoru,“ říká šestatřicetiletý architekt při našem posezení u většího stolu v prosklené místnosti, která by mohla být stejně tak jídelnou, jako přijímací kanceláří. V každém případě různá (i mezinárodní) ocenění práce studia dokládají, že jsme na správném místě.
Všude dobře, v sadu nejlépe
„Na tuto zahradu jsem si chodíval s bráchou hrát a sklízet jablíčka, švestky, třešně… Měl jsem to tu vždy rád. K mámě to mám kousek a chodím k ní na obědy, dědeček také bydlí nedaleko. Místo pro ateliér jsem hledal v okolí, ale žádný prostor nenaplňoval moji představu. Než jsem se tu po škole (brněnská fakulta architektury) usadil, byl jsem na praxi v pražském ateliéru Karla Pragera a párkrát na cestách v Severní Americe, kde jsem studoval hlavně stavby F. L. Wrighta a vytvořil si během té doby určitou vizi. Nakonec se ukázalo, že nejlepší bude zrealizovat ji stavbou vlastního domu. Původně to měl být jenom ateliér, ale pak jsem přistavěl i bytovou jednotku.
Vstup do obou částí je prosklený a ještě s odděleným místem na posezení.
Když sem přijdou klienti, můžu jim rovnou ukázat materiály, se kterými pracujeme a v prostoru, kde mohu předvést naše představy. Nechtěl bych mít kancelář někde ve čtvrtém patře paneláku. Kam lidé přijedou výtahem a po otevření čtyř dveří vejdou do kanceláře. Tady by se lidé, podle mé představy, měli -už jak přicházejí po dřevěném molu - uklidnit a zapomenout i na katalogové projekty domů s věžičkami. Posadit se a říci: zkusme něco vymyslet.“
S respektem i odvahou
Konzervativní myšlení má prý stále většina stavebníků, preferují katalogové domy a stále si nepřipouštějí, že by mohli vyhledat architekta a jeho službu. Takovou má pan architekt zkušenost. Přesto si na nedostatek zakázek nemůže stěžovat a na služby jeho ateliéru se obracejí hlavně mladí lidé. „Když vás něco bolí, tak jdete za doktorem a očekáváte pomoc od specialisty. Se stavbou domu by to mělo být také tak.
„Na domě jsou nejdražší okna s hliníkovými rámy. Vydrží bez údržby a udrží i velká okna.“
Rok jsem byl v Praze. Ale myslím si, že někdo v regionech musí také pracovat. Mám to tady rád a myslím, že tu mohu - rád - i pomoci. Máme realizace v Olomouci, Ostravě, Brně i u Prahy. Ale nejvíce za námi přicházejí lidé z blízkého okolí a sami si nás nacházejí. Kromě fanoušků máme i odpůrce, kteří prohlašují, že stavíme krabičky…“
Na vlastním staveništi si Kamil Mrva prý vyzkoušel v montérkách různé postupy i všechny role. Řemeslníka, investora, stavebního dozoru a samozřejmě a hlavně architekta. „Když jsem stavěl, tak jsem bydlel u babičky. Ale uprostřed staveniště, jakmile se postavila hrubá stavba, jsem měl buňku s počítačem a už jsem se tam věnoval i své práci. Stavbu jsem si hlídal, protože je to do jisté míry atyp.
Pracovní stůl v obytné části potvrzuje, že práce je architektovi Kamilu Mrvovi koníčkem. Stejně jako lyžování.
Je otevřený do všech stran a propojený se zahradou. Jsem tady v přírodě a přitom kousek od centra. Proto je část domu, kde mám pracoviště, blíže rušné silnici. Obytná část je až za ní ve svahu s osmimetrovou skleněnou stěnou a vstupem přímo do zahrady.“
Obytný prostor je vlastně jedna velká místnost s obdélníkovým půdorysem a dvěma ostrůvky (koupelna a samostatné WC) oddělujícími částečně ložnici od tzv. obýváku, který má podlahu stupínkem rozdělenou na dvě úrovně. Opticky tak vzniká dojem dalšího členění.
Prostorný ateliér
K ateliéru patří i oddělená malá kuchyňka.
Hrubá stavba byla jenom jednoduchá, dřevěná kostra z nosníků přivezených na kamiónu. Za tři dny byla postavena. Propojovací krček je prosklený, obytná část je pak z betonu. Vlastní dům je tak pro Kamila Mrvu zároveň i jeho manifestem nesoucím jeho rukopis. Ten se podle odborníků oceňujících jeho práci „vyznačuje propojením soudobého architektonického tvarosloví s tradičními materiály a krajinným rázem beskydského regionu“.
Cena za úspory
„Viděl jsem, že výstavba v Americe je dnes z devadesáti procent založená na dřevostavbách, tak proč by tomu tak nemohlo být i u nás, když tu dřevo máme. Je to poměrně levný stavební materiál.“
Téměř celá zadní stěna obytné části je prosklená a se vstupem na zahradu.
Od architekta Mrvy si dřevěný domek nechal postavit i jeho bratr.
„Máme v rodině dobré vztahy a bratr mě oslovil s požadavkem: udělej mi cokoliv pěkného, malého. Měli jsme omezený rozpočet, ale volnou ruku. I tam jsme si toho s bráchou dělali hodně sami v montérkách.
Elegantní střídmost ložnice osvětluje i okno ve štítu šikmé střechy.
Samozřejmě práci architekta je třeba zaplatit, ale není to v nákladech na dům až taková položka. Dobrý architekt by měl zvládnout - od studie, přes projekt po autorský dozor - veškerou činnost kolem stavby. Když architekt může na stavbě říci stavební firmě: pozor, tady máte chybu - je to ta nejlepší kontrola. Snažíme se být při každé naší stavbě na straně investora. U nás se nemůže stát, že se stavba prodraží proti původnímu rozpočtu. Je ale jasné, že i za tuto několikaměsíční službu musí klient zaplatit.“
Kamil Mrva
