Článek
Se studenty liberecké architektury, kterou také absolvoval, tam sestavuje modely dřevěných staveb, které budou tvořit expozici Česka na 12. bienále architektury v Benátkách. Ke spolupráci si ho přizval už věhlasný architekt Martin Rajniš, který v Benátkách představí (ve spolupráci i s Národní galerií) svůj koncept Přirozené architektury.
Přirozeně se chová i náš hostitel Jan a k dalšímu povídání nás pozval do ateliéru - na půdu ateliéru mjölk architekti, kde vymýšlí bydlení pro jiné. Sám momentálně žije s přítelkyní v ještě nezařízeném podnájmu. „Není tam zatím co ukazovat,“ usmívá se Jan.
„Už jsem několikrát zorganizoval studenty a i tentokrát jsou nadšeni, že se mohou zabývat prací architekta Martina Rajniše. Pohříchu jsou i levnější a celý život kolem toho je zábavný,“
Nápadů více než času
„S kamarády jsem založil firmu hned dva roky po škole. S lehce naivními představami, protože z dob studií jsme měli spíš dluhy než peníze do začátku. Ale start byl ostrý. Do Mělníka jsem se už nevrátil a střídali jsme tady podnájmy, které jsou v Liberci moc dobré. Bydleli jsme v nádherných vilách s pronájmy za hubičku. I ve větších partách, podle toho, jak se kdo znal. Liberecké pronájmy jsou dobrý fenomén. Minulý rok jsme bydleli v celé dřevěné vile z roku 1907. S intarziemi v obývacím pokoji. Teď jsme se s mojí slečnou přestěhovali do malého podkrovního bytu, který teprve začínáme zabydlovat. Je to způsobené hlavně tím, že se člověk zabývá spíš prací. Jsem v kanceláři dvanáct hodin denně.“
Ale i na kovářovu kobylu, tak říkajíc, jednou dojde. Janova partnerka je, světe div se, také z oboru, a navíc ještě s výraznějším vztahem k výtvarnu. „Můj osobní vkus je spíše účelnost bydlení, aby mě neobtěžovaly nějaké nepraktické věci. Jak jsem náročný při prosazování svých představ a názorů na bydlení u klienta, tak u sebe doma to nechávám na mé holce, která je spíš výtvarnice, takže zatím do bytu přináší různé materiály a v pracovním nepořádku vyrábí různé artefakty.“
Před měsícem Jan Mach prožil s partou studentů hodně veselí při sestavování dřevěných exponátů pro bienále architektury v Benátkách (model Věže Bára II, Chrudim, Podhůra).
Architektka Bára (zatím Vočková) tak dá finální podobu podkroví sama. Prý to tak bude lepší, dodává náš zaneprázdněný průvodce nad projekty domů pro jiné.
Zelené výhledy do přírody
„V naší kanceláři se nyní věnujeme hlavně projektování rodinných domů a za součást naší práce považujeme i dohled na stavbu. Když architekt neohlídá vše na místě až do konce, tak to často nedopadne úplně skvěle a podle původních představ.
Také rádi dokončujeme pro klienty interiéry. I když je vlastně otázka, jak často to má architekt dělat, protože věřím tomu, že někdy si lidi interiér udělají lépe sami.“
Dům v Pikovicích podle projektu mjölk má prodyšné stěny, a přesto minimální spotřebu elektrické energie na vytápění a celkový provoz domu.
Mladý tým architektů (Jan Mach, Jan Vondrák, Pavel Nalezený) ctí přírodní materiály i moderní technologie a tvary. K tématu pasivních domů, ekologického bydlení, k zelené architektuře jednohlasně dodávají: „Zelené střechy máme rádi. Ale na ekologii -doufáme - nazíráme hlouběji, než je u nás zvykem - štvou nás výkřiky typu pasivní domy, silné zdi, vše zaizolovat… To nás tak nebaví. Ekologické bydlení je pro nás spíš o tom, aby lidi bydleli víc v přírodě a víc ze svých domů viděli právě ven a tím pádem si lépe uvědomovali běh věcí v přírodě.“
I malá kuchyňka dokáže velké dobroty.
Pocta povrchům, nejen podlah
Samozřejmě prý mají i svoji představu o materiálech, ale umějí žít a pracovat s tím, že ve výsledku jde o syntézu toho, co si představuje klient, s tím, co nabízejí oni jako jejich, řekněme, styl. „Jsou nám sympatičtí severští architekti, kteří velmi čistě pracují s materiálem, zejména se dřevem.“
Architekti rádi používají přírodní materiály a moderní technologie.
Jan Mach upřesňuje: „První pro nás je nešetřit na materiálech a hlídat povrchy. Skoro bych mohl říci, že na interiéru mě nezajímá nic tak jako z čeho (a jak kvalitně) je udělána podlaha, zdi a co je na stropě. Speciálně stropy mnoho lidí neřeší a nebere je ani za součást architektury. Je to škoda. Ale když jdete na zámek, tak si stropů každý návštěvník všímá, čímž neříkám, že bych něco takového podsouval pro normální bydlení.
Ateliér si pánové zařídili i jako místo k odpočinku.
Na druhé straně ve vzpomínaných libereckých vilách vidíte, jak si Němci dávali záležet na štukovaných stropech. Viděl jsem to tu v každém privátu, kde jsem bydlel. I proto nás liberecké prostředí asi formuje, přestože víme, jak se bydlí v paneláku. Umíme postavit domek za milión i pro pana bohatého za hodně miliónů.
„Jeden z našich projektů byl, že jsme koupili pět set bedýnek od granátů a chtěli z nich něco vybudovat. Pak jsme je všechny zase odprodali za flašku fernetu.“ Nechali si jen tyto dva „pacifistické květníky“.
Jsem rád za časopisy a televizní pořady vašeho typu. Protože každé kultivování obecného názoru lidí a připomenutí, že nad problémem je třeba přemýšlet, je dobré. Moc bych chtěl lidem častěji připomínat, že věci se dají dělat z dobrých materiálů a dobře. Ale vliv mám malý a je dobře, že to nějak dělají média.“
Střídmé vybavení zdobí okna půdní nástavby.
Tři mladí architekti se také rádi věnují i projektování atypických rozhleden. Mimo jiné prý i proto, že je na ně dobře vidět - potvrzují svůj nadhled i nadšení pro práci.
Tým tvoří (zleva) Jan Vondrák, Jan Mach a Mgr. Vojtěch Urban. Chybí Pavel Nalezený - právě bral hodinu hry na bicí.
