Článek
I když dlouhý a vysoký krčský panelák zvenku vypadá jako mnoho podobných, tento se přece jenom liší. Na svoji dobu vzniku byl řešen originálně a ve svých stěnách skrývá i první mezonetové byty v panelové výstavbě u nás.
Pan architekt má ke spokojenosti své i klientů ateliér v paneláku mimo centrum. S rodinou v paneláku také bydlí, ale na periferii, což mu prý vyhovuje ještě více. „Kvůli rodičům budeme muset do budoucna řešit otázku bezbariérovosti, která je v určitém věku klíčová.“
Porozumění bez bariér
Nás přijal architekt Smola v klasické dvougarsonce. K jejímu zařízení patří nejen postel, ale i kolo. Pravda, v době naší jarní návštěvy lehce zaprášené. Více než sportování se prý v zimě věnoval vnučce a psaní. Že kancelář byla dříve bytem, připomíná kuchyňská linka, která se také postupně proměňuje v archiv.
Arch. Josef Smola nad svým návrhem komfortního bydlení na minimálním prostoru.
V úvodu vzpomínaná kniha si už našla nebývalý počet čtenářů i mezi laiky, což si náš hostitel vysvětluje protnutím hned několika souvislostí: „Včetně trošku nešťastně skončené akce Zelená úsporám, která nicméně také pomohla nastartovat zájem o tento segment výstavby. (A to nejen při individuální výstavbě, ale i při budování veřejných staveb.)
Také vím, že čtenáři oceňují, když se snažím psát lehčím tónem. Mám zpětnou vazbu, že si mě lidé vyhledávají podle toho, co si ode mne přečetli, třeba i na internetu. (Když dneska někdo hledá architekty, tak si nás většinou takříkajíc vygoogluje.) Ztotožní se s mými názory a pak se teprve zeptají, jestli také projektuji domy. Bývají z nich pak ti klienti, u kterých nemusíte prolamovat počáteční bariéru a už od začátku víte, že si budete rozumět. To je ideální.“
Výtvarno a řemeslo
„Táta byl vyučený zedník a na chalupě mě zedničině učil. Pokud jsem po práci neumyl zednickou lžíci, kterou on měl čtyřicet let, bylo zle,“ vzpomíná architekt Smola s tím, že podle něho má každý své oblíbené nářadí. „Já si pastelky ořezávám pětadvacet let starým perořízem. Zrovna tak staré mám mikrotužky, které jsem si koupil v Budapešti, protože tady nebyly. Každý, kdo si svého řemesla váží, má své oblíbené věci, které dodávají dobrý pocit z práce. Pořád kreslím a skicuji. I když konečnou podobu dáváme zákazníkovi z počítače, tak si kolikrát řekne o první obrázek domu, protože si ho chce na památku zarámovat.“
I v místě pro případné spaní je patrné, že jsme hlavně v kanceláři architekta.
Architekt Smola nepovažuje za tajemství, že v jeho oboru je řada třecích ploch mezi stavebními inženýry a architekty, kteří si navzájem leccos vyčítají. „Já si myslím, že architekt by v podstatě měl být kvalifikovaný stavební inženýr, který zvládá své řemeslo. Bezchybně i s ohledem na onu energetickou úspornost staveb. Architekt klientovi navíc přináší výtvarno, duchovno, které dokáže do svého návrhu vtisknout. Přitom nemusí svůj návrh olepovat filozofický frázemi. Pokud jsme architekti a máme rádi svou práci, dělejme kvalitně to stavitelské řemeslo - ostatně jako tomu bylo v minulosti. A zaplaťpánbůh za to, že jsou architekti, kteří k tomu umějí přinést onu nadhodnotu k dobrému stavitelství,“ konstatuje.
Své místo kousek od počítače si v kapsáři drží i klasické pomůcky.
„Co je platné, když barák získává ceny v soutěžích, ale uživatelům je v něm v létě za skleněnými tabulemi horko nebo je třeba administrativní budova tak rozsáhlá, že si tam při rozhovoru nerozumí, takže spolu hovoří se sluchátky na uších přes počítač. Tudy cesta nevede.“
Cílová cena celku
I když televizní diváci mohou znát práci Josefa Smoly z reality-show Dům snů, který navrhoval, z jeho kanceláře vycházejí i projekty na rodinné domy v pasivním standardu za dva, tři milióny (i více).
Zrealizovaný dřevěný rodinný dům známý z TV reality show Dům snů, jehož autorem je architekt Smola.
„Dnes je do diskuse, za jakou minimální cenu se dá ještě postavit rodinný dům, aby to ještě rodinný dům byl. Přitom nejde jen o klientelu sociálně potřebnou, ale dnes - s rozpadávajícími se rodinami a nechutí mladé generace uzavírat sňatky -vzrůstá počet lidí žijících jako singl. Ale požadující určitý komfort a zajímavé bydlení. Takže si teď pohrávám, aniž by to bylo pro konkrétního klienta, s nákresy série minimálních pasivních domků - buněk.
Má-li domek koupený na klíč splňovat všechny předpisy a být kvalitní, při připočítání přípojek, oplocení, příjezdové cesty atd., tak je iluzí, že je možné ho pořídit za milión, jak nabízejí některé inzeráty. Nebo jde nejspíše o klamavou reklamu, protože dům je bez základů.“
Mýty kolem cenové politiky jsou nepochybně pro pana architekta „monitorujícího si trh“ také tématem. „Mnohdy o cenách pasivních domů mluví i architekti, kteří je nikdy neprojektovali, nestavěli, nedozorovali ani neužívali. A lžou.“
Podle pana architekta lze pasivní dům definovat celým desaterem. „Ale začínám už umístěním na pozemku a orientací ke světovým stranám. A pokračuji přes kvalitní „obálku“ domu... Nic výjimečného - užívám po staletí ověřené a známé principy. Obecně je energeticky úsporná stavba taková, v které běžnými stavebními opatřeními dosáhnu toho, že dům nepotřebuje mnoho energie. A při dodání malého zbytku té chybějící energie bych měl využívat obnovitelné zdroje - peletkové kotle, tepelná čerpadla, mix fotovoltaiky apod. Ale není ani nemravné používat čistou elektřinu. Když udělám vše pro to, abych ji použil co nejméně.“
Trhání v trní
Při své práci pro klienty se architekt Smola samozřejmě nejednou setkal s problémem, kterému říká nezákonná přeregulovanost územních plánů. Těžko pak dbát na orientaci domů v rozparcelovaných polích. „Už vytyčené uliční čáry znevýhodňují od začátku výstavbu z hlediska solárních zisků. Pasivní dům je pojmenován od toho, že tepelné ztráty domu nahrazuje a pokrývá mix solárních a vnitřních tepelných zisků. S výměnou vzduchu řízeným větráním. To vše u nás lze, přestože máme (i když to mnohé překvapí) drsnější klima než Německo a Rakousko. V průměru je tu o šedesát dnů slunečního svitu méně. Takže se až tak nevyplatí prosklené stěny. Nehledě na to, že okno je vždy tepelný tunel. I když reklama také někdy tvrdí něco jiného.“
Nízkoenergetický dům z tvůrčí dílny Josefa Smoly před dokončením.
Během povídání se nám vracela otázka, kam dnes sahá korektnost informace pro spotřebitele. „Objektivní posouzení nezávislými institucemi, zkušebnami, jako je běžné v Rakousku nebo v Německu, se u nás příliš nenosí. Navíc z certifikátu vlastnosti výrobku (cihel, oken) to nepoznáte. Ten vám jen říká, že výrobek splňuje to a to. Takže dojdeme k tomu, že trh se u nás ke spotřebiteli chová - lehce ideologicky řečeno - jako trh raného kapitalismu: Trhni, co můžeš. Klient u nás může jen těžko hledat nezávislého odborníka a často je vydaný všanc a může si při tom připadat jako nahý v trní.“
