Interiér domu má z dob začátku vesmírných závodů, zahradu z éry Divokého západu

Ačkoli by se podle jména mohlo zdát, že jde o člena americké kapely ZZ Top, Angličan Billy Gibbons má se svým jmenovcem společnou jen jistou výstřednost vzhledu. Jako pravý milovník 50. let minulého století nosí účes zvaný flat top, který byl v této a následné dekádě populární mezi mládeží. A přesně z 50. let minulého století má také zařízení svého domu.

Je totiž nadšeným fanouškem této éry. „Bydleli jsme v tomhle domě společně s rodiči od roku 1969. Během let jsem nasbíral spoustu artefaktů z 50. let, ale otec mi je nedovolil vzít si je do domu. Když rodiče v 90. letech zemřeli, rozhodl jsem se zařídit dům tak, abych je mohl mít uvnitř,“ vysvětluje Gibbons v reportáži na webu Cheshire Live.

V obývacím pokoji, kde u jiných trůní jako středobod všeho plochá moderní obrazovka, má Angličan originální, ještě bakelitovou televizi. Ta je dokonce z roku 1949. Umístěna je na komodě z počátku 50. let a vše obklopuje další vintage nábytek.

Pohled od kuchyně pak odhaluje nejenom to, jak úspěšným sběratelem její majitel je, neboť veškeré vybavení je dobové, ale jaký cit pro detail má. Historickému vybavení totiž odpovídá i tehdejší styl výmalby, použité bytové textilie a dlažba. Navíc ne vše je na videu vidět.

Například lednic z 50. let má pan Gibbons hned deset, v kuchyni je ovšem samozřejmě jen jedna. Stejně tak vlastní hned několik rádií a dalších předmětů z této dekády. Sám se pak rád obléká ve stylu ze stejného období. „Spousta oděvů, které mám, je moderní retro, ale mnoho z nich jsem získal z charitativních obchodů. Samozřejmě ne trenýrky,“ upřesňuje.

V garáži mu pak stojí dvojice pečlivě udržovaných veteránů - Vauxhall Velox PA a Hot Rod.

Většina lidí by si s nadšením pro jedno historické období celkem slušně vystačila, ovšem pan Gibbons, který je už v důchodu, má ještě druhé zamilované období, a tím je Divoký západ, tedy západ Ameriky v polovině 19. století. Aby oba oblíbené styly nemíchal, vyčlenil pro Divoký západ zahradu a vytvořil si na ní své malé soukromé westernové městečko.

„Před nějakým časem jsem se jednoho rána probudil a pomyslel si, že tu žiju v padesátých letech dvacátého století, ale venku bych chtěl žít v padesátých letech devatenáctého,“ říká.

Jeho tvorba mu zabrala tři roky. Už veranda před domem je zařízena jako na dalekém západě. Na zahradě má pak šerifovu kancelář, destilační přístroj z té doby, hned dvě vězení, banku, poštu, obchod, holičství, kovárnu a dělo.

Nic ovšem není tak, jak by se zdálo. V holičství skladuje pan Gibbons zásoby dřeva a má zde také pračku. Kovárna není ve skutečnosti nic jiného než garáž, v níž jsou již zmínění veteráni. Před obchodem je zase kovová vana, v níž se koupe. V telegrafní kanceláři pro změnu přechovává zbraně. Rád si občas zastřílí do plechovek

„Všechno jsem si vyrobil sám,“ říká muž hrdě s tím, že věci, které nedostal, našel na skládkách.