Článek
Cílem opatření, která nyní čekají na lidi ze zatopených domů, je odstranit ze zdiva co největší množství vlhkosti do zimy. „Štěstí v neštěstí je, že letošní povodně nastaly již v červnu a nikoli v srpnu, jako třeba v roce 2002, a tak budou mít zatopené domy relativně dostatek času do zimy vyschnout,“ řekl předseda Asociace inspektorů nemovitostí Radim Mařík.
Hlavní je vysoušet a větrat
Metod vysoušení se nabízí mnoho, některé vyžadují speciální zařízení, jiné musí realizovat specializované firmy. Nejběžnější a zároveň nejúčinnější metodou je přitom opakované rozehřívání zdiva a následné vyvětrání.
Větrat zatopené domy je třeba v každém případě. Při nasycení vzduchu v místnosti vodní parou se totiž vysychání zdiva zastaví. Důležitý pro celý proces vysoušení je co nejvyšší rozdíl mezi teplotou zdiva a teplotou okolního vzduchu. Je tedy třeba v zaplavených domech pustit naplno topení, popřípadě konstrukce přímo ofukovat teplým vzduchem z vysoušečů a pak vyvětrat. Tento cyklus je třeba dlouhodobě opakovat.
Před zimou nevysušené zdivo zateplit
Pokud se vytopené domy do zimy nepodaří vysušit, je třeba zajistit, aby vlhké zdivo nepromrzlo. Znamená to samozřejmě objekt nadále vytápět tak, aby zdivo bylo co nejteplejší, a dále také větrat a zároveň provizorně zvenku zateplit.
Pokud se k zateplení použije levnější polystyrén, zastaví se vysychání zdiva do vnějšího prostředí. Prodyšnější jsou dražší desky z minerálních vláken, které jsou tak pro tento účel vhodnější. V obou případech je třeba počítat s tím, že materiál provizorního zateplení bude po vysušení objektu znehodnocen.
Při teplotě vnějšího vzduchu –15°C a teplotě vnitřního vzduchu 20°C a při tloušťce cihelného zdiva 45 cm stačí k tomu, aby vnější povrch zdiva nepromrzl, tloušťka tepelné izolace z minerálních vláken 20 mm.
Po celou dobu vysoušení musí být povrch stěn volný, případné předměty v místnostech musí být alespoň půl metru od stěn. U stěn, na které by mohlo svítit slunce, je vhodné to umožnit tedy odstranit kůlny a přístřešky, neopírat žádné předměty o stěny, popřípadě prosvětlit zeleň.
Běžné omítky vysoušení nepřežijí
Ve většině případů počítejme s tím, že běžné omítky při výše uvedených vlhkostech nepřežijí proces vysoušení. Rozhodně počítejme s tím, že promočené omítky nepřežijí mráz. Ponecháním omítek se zpomalí vysoušení zdiva, zvláště jsou-li cementové nebo vápenocementové. S odstraněnými omítkami se zbavíme části vody nasáklé ve zdivu.
Při otloukání mokrých omítek doporučujeme zatím nezasahovat do výplně spár. V nich se usazují soli, které narušují zdivo. Teprve po vysušení zdiva, před prováděním nových omítek je třeba spáry proškrábnout do hloubky minimálně dvou centimetrů, tím se soli, kterých se právě nejvíce usazuje u povrchu spár, odstraní.
Větrat i při použití vysoušečů
Vhodně zvolené vysoušecí zařízení urychlí odpar vody z povrchu zdiva. K dispozici je celá řada výrobků, které obvykle fungují na principu ofukování zdiva vysušeným horkým vzduchem. Tím se ale může dosáhnout suchého povrchu, i když je voda stále obsažena uvnitř hmoty zdiva. S touto vodou však musíme stále počítat.
Pokud bychom totiž suchý povrch opatřili běžnou omítkou, hrozí brzy její poškození, pokud by nadměrné množství vlhkosti zůstalo ve zdivu do zimy, hrozí u mnohých materiálů poškození zdiva mrazem. I při použití vysoušečů je tedy třeba intenzivně větrat.
Ošetřit povrchy proti mikroorganizmům
Mokrý povrch zdiva je živnou půdou pro růst mikroorganizmů. Všechny povrchy v prostorách, ze kterých ustoupila nebo byla vyčerpána voda, se v současných podmínkách ihned začnou pokrývat plísněmi a bakteriemi. Tyto mikroorganizmy pak mohou ovlivnit zdraví osob. Kromě toho mohou připravit podmínky pro růst nebezpečné dřevokazné houby dřevomorky domácí.
Vysoušené povrchy je proto třeba dezinfikovat. V nabídce prostředků k odstraňování plísní a ochraně před nimi je třeba rozlišit ty, které působí okamžitě, ale krátkodobě, a ty, které dlouhodobě zabraňují růstu plísní. První se použijí při odstraňování povlaků plísní, druhé pak pro dlouhodobou ochranu v průběhu vysychání a další životnosti ošetřených konstrukcí.
Při volbě prostředků pro dlouhodobou ochranu je třeba posoudit jejich vhodnost pro povrchy, které přijdou do styku s potravinami a pro povrchy, kterých se dotýkají děti.