Vila albánského diktátora Hodži byla sídlem moci a paranoie, nyní je z ní centrum umění

Se svými třemi podlažími byla vila albánského diktátora nejvyšší stavbou v okolí. V sousedství stály už jen dvoupodlažní domy nejvyšších komunistických funkcionářů v zemi. Běžní občané se k vile neměli šanci přiblížit, neboť celá tato čtvrť, nazývaná Blloku, byla pro veřejnost uzavřena. Vila má na první pohled celkem všední rysy, jen její rozměry jsou výjimečné, nabízí dohromady okolo 4000 m2 užitné plochy.

V trojpodlažním domě bydlel albánský diktátor Enver Halil Hodža i se svou rodinou. Zde trávil většinu svého času a v podstatě se ukrýval před vlastním lidem. Zde vydával nejrůznější dekrety, psal ideologická pojednání, ale také odpočíval a studoval ve své podivuhodně rozsáhlé knihovně, která je předmětem studia a zájmu dodnes. Hodža se totiž zdaleka neomezoval na tradiční komunistickou literaturu, ať již šlo o spisy Lenina, Stalina, či Marxe a Engelse. V jeho knihovně zůstaly zachované i texty o francouzské revoluci, o studentských protestech v bývalém Československu a Maďarsku v 50. a 60. letech.

Trochu překvapivě zde badatelé naleznou i rozličná filozofická díla, knihy o sexu, kultuře a příšerách – to vše bylo tehdy běžným Albáncům zakázáno. Hodžovy knihy jsou všechny ve francouzštině, protože před druhou světovou válkou studoval a pracoval ve Francii. To vše umožňuje nahlédnout do svérázné osobnosti albánského diktátora.

Samotný dům prošel od 90. let pečlivou rekonstrukcí a v současné době jej pod hlavičkou Vila 31 spravuje francouzská nadace Art Explora. Ta do ní každý rok přivádí okolo 25 vybraných umělců z celého světa, kteří pak v domě po celý rok žijí a tvoří. Letos nadace z tisícovky došlých přihlášek vybral 23 lidí, které čeká jedinečný a nepochybně i silný zážitek. Pro každého z umělců je vyhrazený jeden z bytů původně určených pro Hodžovy děti.

Z uzavřené čtvrti se stala jedna z nejživějších částí albánské metropole. Obklopují ji stavby o 15 podlažích, v nichž jsou mj. špičková restaurační zařízení, módní bary i pulzující noční kluby.

Samotný dům diktátora má v přízemí rozlehlou, mramorem obkládanou halu a především v sobě ukrývá přímo labyrint bytů. V nejvyšším podlaží byly soukromé Hodžovy pokoje včetně pracovny.

Interiéry byly zařízeny na míru vyrobeným nábytkem a ozařovány honosnými lustry a vykazovaly všechny rysy buržoazního pohodlí a luxusu, jimiž Hodžou udržovaný režim ovšem navenek okázale opovrhoval. Zdi v domě jsou nově vymalované a z oken zmizely těžké závěsy, takže dovnitř místností nyní může volně proudit světlo.

Mezi stěnami, kde se v minulosti převážně opatrně mlčelo, díky novým obyvatelům zaznívá poezie, probíhají výstavy současného výtvarného umění a hrají se experimentální divadelní kusy.

Mezi umělci, kteří ve vile letos budou bydlet, je také ukrajinská umělkyně Stanislava Pinčuková, která navštívila už Austrálii, Čínu, ale také Kosovo a trvale žije v Sarajevu. Říká, že studijně tvůrčí pobyt v Albánii je pro ni posledním dílkem skládačky bývalých komunistických zemí.

„Je těžké tu bydlet, je těžké tu spát, když odhalujete jednotlivé vrstvy, když se dozvídáte všechny ty věci, které nejsou nikde zapsané, když se je dozvídáte jen z vyprávění od lidí, kteří sem přicházejí, aby se podělili o své vzpomínky. Je to opravdu působivé,“ svěřuje se.

Ne každý v Tiraně je ovšem s proměnou vily na umělecké centrum spokojený. „Nemělo se z toho dělat umělecké centrum. Bylo by lepší, kdyby to zůstalo jako dřív, když tady bylo kontrolní stanoviště, další kontrolní stanoviště v knihkupectví, kontrolní stanoviště s vojákem. Bylo by lepší, kdyby turisté přišli, zaplatili lístek, dostali ho a prohlédli si to. Mělo to zůstat jako část historie. Jako její ukázka,“ svěřuje se místní taxikář Dževdet Lani v listu The Washington Post.

Byl by rád, kdyby vila zůstala jako varovná připomínka bývalé totality pro příští generace, aby lidé nezapomněli, jaká tehdejší doba byla, a mohli jednání současných politiků neustále srovnávat s tím, jak se chovali komunističtí vůdci země.