Fasáda jako umění? Digitální potisk skla mění architekturu budov. Brzy i na pražském letišti

Technologie digitálního tisku na sklo se neustále vyvíjí. Jedním z nejnovějších postupů je nanášení keramických barev na sklo a jejich následné zapečení (zakalení) do něj. Díky této technologii mohou pak výrobci garantovat jeho odolnost vůči povětrnostním vlivům, UV záření i otěru a oděru.

Tabule s digitálním potiskem lze mít v různých rozměrech, přičemž ten největší je 2,4 × 4 metry. Pokrytí skleněných tabulí vybraným designem řídí počítač, takže se při vytváření celé fasády není nutné omezovat jen na maximální rozměr jedné tabule. Vybraný vzor může navazovat do všech směrů prakticky donekonečna.

Výrobci skel s digitálním potiskem přitom musí každé tabuli věnovat pečlivou pozornost, aby zajistili vysokou kvalitu každé z nich.

„I když máme moderní automatické linky, každému ze skel bylo nutné věnovat se zvlášť,“ vysvětluje Petr Hýpal ze společnosti Heluz Izos a jeho kolegyně, designérka Andrea Stejskalová, doplňuje: „Důkladnou přípravou tiskových dat a pomalým tiskem zajišťujeme nejvyšší kvalitu digitálního tisku. Použitý způsob tisku je jako umělecký proces, který vyžaduje trpělivost a péči, ale výsledek stojí za to.

Praktické přitom je, že digitálním potiskem jsou výrobci schopni opatřit různé typy skel, od těch základních třeba po izolační dvojskla či trojskla, která navíc mohou být doplněná dalšími funkčními fóliemi, které zvyšují bezpečnostní vlastnosti či ochranu proti přehřívání.

Digitální potisk skla má ještě jednu, ryze praktickou výhodu - výrobci si obvykle zadaný design uchovávají. Pokud tedy dojde přece jen k poškození některé z tabulí v budoucnu, je možné ji nahradit dodatečně vyrobeným identickým kusem.

Obzvláště dobře vypadá potištěné sklo tam, kde je možnost jej nechat podsvítit. Vzhled fasády se tím může dramaticky proměnit. Přes den působí stavba celkem nenápadně, ovšem při večerním podsvícení se její fasáda rozehraje všemi barvami.

Sklo s digitálním potiskem se nejvýrazněji prosadí na fasádách domů. Velmi hezky je tento materiál využit například na dolní stanici lanovky v lyžařském areálu Jasná v Nízkých Tatrách, jež je dílem architekta Jiřího Bučka. Potištěná plocha má přitom plochu 1500 m2. Přes den objektu vládne jednoduchost a přirozenost, kdy fasádě z extra čirého skla dodává hloubku grafický potisk v bílé barvě. Ve večerních hodinách se plášť budovy pomocí nasvícení mění v barevný krystal a přináší tak návštěvníkům nevšední vizuální zážitek.

V Britském Sheffieldu lze moc pěkné uplatnění digitálně potištěného skla spatřit na jedné z nových budov tamní univerzity. Je dílem tamního architektonického studia Twelve Architects & Masterplanners a nese přiléhavý název The Diamond (Diamant). Fasáda Diamantu o ploše 6000 m2 je seskládaná ze skleněných ploch, které tvoří atypické moduly obsahující až 12 skel různých rozměrů a tvarů v tvrzeném provedení. Těchto modulů je na fasádě celkem 803.

V českém prostředí se pak můžeme těšit například na nové budovy pražského letiště Václava Havla, které rozšíří Terminál 1. Jejich exteriér bude zahalen osvětleným, programovatelným satelitním snímkem České republiky. Umožní to právě digitálně potištěné skleněné tabule obsahující fotovoltaiku a programovatelné světelné prvky.

„Ty umožní, aby budova sdělovala informace o různých aktuálních událostech v celé zemi. Kromě toho, že toto tištěné sklo zajišťuje charakteristický vzhled budov, je projekt díky snížení slunečního záření na strategických místech také udržitelnější,“ uvádí nizozemský ateliér MVRDV, který za návrhem budov nazvaným Lucerny stojí.

Kromě fasád lze digitálně potištěné sklo v exteriéru využít i na menší objekty. Mohou to být například různé památníky nebo informační prvky, ale třeba i části městského mobiliáře, zejména zastávky MHD. A samozřejmě pak v ještě menším měřítku mohou sloužit jako nejrůznější zástěny, například pro venkovní sprchy a podobně.

Velmi významnou roli pak může digitálně potištěné sklo hrát v ochraně ptáků. Podle informací České společnosti ornitologické v České republice ročně po nárazu do skla uhyne téměř milion ptáků. Ptáci se totiž při letu orientují na základě zraku a okolní prostředí, včetně stromů, keřů a oblohy, vnímají jako bezpečnou zónu. Malí ptáci létají rychlostí okolo 30 kilometrů za hodinu a třeba holubi až 70 kilometrů za hodinu. Následky střetu se sklem jsou proto téměř vždy smrtelné.

„V prevenci nárazů ptáků může pomoci sklo se sníženou reflexí, a to pod 15 %, u kterého je neklame odraz okolní přírody, v kombinaci se vzorem vytvořeným například digitálním potiskem, který ptákům jasně signalizuje přítomnost překážky,“ vysvětluje Pavel Nečas ze společnosti Saint-Gobain Glass.

„V praxi se ukazuje, že nejlépe chrání ptáky rastr s tečkami v rozsahu 5 - 10 centimetrů, ptáci tak jsou schopni rozpoznat překážku,“ vysvětluje s tím, že je důležité zabývat se i způsoby zatemnění a venkovního osvětlení. V noci totiž ptáky k proskleným plochám přitahuje odraz umělého světla.