Článek
Místo tří rozvlněných věží, jež kvůli výšce čelily kritice, navrhla s kolegou Petrem Vágnerem jedinou. Ta má šplhat k osmdesáti metrům - na rozdíl od původní představy, kdy nejvyšší štíhlá stavba měla dosahovat ke sto metrům. Novinkám svěřila, že na kritiku je zvyklá a práce ji pořád baví.
Je vám líto, že jste museli jít s výškou níž?
Mrzí mě to. Ale ne kvůli tomu, že jsme museli snížit výšku budovy, ale proto, že celá soutěž byla založená na principu otevření veřejného prostoru. Tím, že jsme šli do výšky, jsme veřejnosti nabídli obrovský veřejný prostor, který v místě chybí. Jak se to snížilo, zaplnil se parter. Myslím, že původní výška věží by ničemu neublížila. To je ale můj názor, který se neprosadil. Slyším, že to komentovalo UNESCO, já tomu moc nevěřím, ale realita je taková, jaká je.
Zásadní změnou je počet věží. Co dalšího vypadá jinak?
Stavby jsou jinak uspořádány a mateřská škola se výrazně zvětšila a vydělila do samostatného objektu. Prakticky jsme začali od začátku, ale s vědomím požadavku, abychom ty budovy, které vyhrály soutěž, kompletně nerušily. Střední budova je víceméně pokračováním soutěže a té původní filozofie, jakým způsobem by se na tom pozemku dalo bydlet. Člověk musí dělat, co může. Kam to nejde, tam se jít nedá.
Centrum Nového Žižkova Evy Jiřičné nakonec počítá s jedinou věží místo tří
Jak se úspěšná architektka vypořádává s kritikou?
Mně je 85 let, jsem na to zvyklá. Nic nečekám. Když já kritizuju Novou scénu Národního divadla, proč by nemohl někdo kritizovat to, co děláme na Žižkově.
Nový komplex postaví společnost Central Group místo bývalé telekomunikační ústředny.
Kde berete elán a chuť do další práce?
Měla jsem to štěstí, že celý život dělám něco, co dělám ráda. A když něco děláte rádi, tak vám nevadí čas ani únava. Vždycky, když máte minutu, můžete něco zlepšit. Design nemá konec, je to proces, který pořád pokračuje. Nemůžete si říct: teď jsem udělala všechno, co jsem mohla. Samozřejmě nevím, jak mě tu ten nahoře nechá dlouho, ale já tu energii prostě pořád mám. Zatím.
Co vás vedle žižkovského projektu zaměstnává?
Na Rohanském ostrově v Praze 8 doděláváme administrativní budovu, pracujeme na přestavbě zámku v Pardubicích, 22podlažním věžáku z doby brutalismu v Ostravě, který předěláváme na něco, o čem si myslíme, že bude příjemné bydlení místo té strašidelné budovy.
Prahou aktuálně hýbe instalace Davida Černého na fasádě obchodního domu Máj, kde o víkendu přibyly dva letouny Spitfire s motýlími křídly.
Je to velké, veselé a proč ne. Nemám s tím žádný problém. K mému velkému překvapení je to ale kontroverzní věc. Budova reprezentuje určité architektonické období, které mi k srdci moc nepřirostlo. Mimochodem, obchodní domy jsou většinou krabice, které nepracují s denním světlem, ale plochou, na kterou se dá něco vystavit a prodat, a že bych nesnesla dva motýly, to ne. Je to kupodivu plastika pana Černého , která je radostná. Těším se na to, že bude zajímavě osvětlená.
Podobně vzrušenou debatu vyvolal i vítězný návrh přeměny hlavního nádraží.
Je to jistě architektonicky pěkně zpracované, ale nemůžu ve svém srdci přenést to množství materiálu, které tam vytváří umělé stromy. Odjakživa se snažím minimalizovat jeho množství. Mě se zdá, že hlavní nádraží vytváří umělý park tam, kde by mohl být přírodní, a s tím mám problém. Je pro mě bolestné dívat se na takové množství dřeva.
Prozradíte, kterou novodobou stavbu v metropoli oceňujete?
Tady je tolik krásných staveb. Myslím, že třeba přestavba Waltrovky v Praze 5 je velice úspěšná.
A oblíbené místo?
Vždycky jsem ráda, když přijedu na vršek Chotkovy ulice a dívám se na Prahu.
Architektka Eva Jiřičná: Jsem vděčná za každou prožitou hodinu
