Článek
„Naše práce na projektu zahrnovala provedení řady úprav areálu chrámu. Ověřili jsme, že hlavní sál (postavený kolem roku 1750), hlavní brána, zvonice a kněžská ubikace splňují požadavky současného stavebního zákona. Dodatečně jsme přemístili kamenný pomník,“ popisuje práce, které měli architekti na starosti, ředitel studia Ejtaro Satake. Součástí zadání pak byl i návrh nové budovy, v níž mělo být zřízeno kolumbárium.
Podobně jako u nás jsou i v Japonsku kolumbária alternativou hřbitovů. Hlavní část tvoří malé prostory - často zařízené ve stylu skříněk s malými oltáři -, které slouží jako úložiště pohřebních uren.
„V posledních letech poptávka po kolumbáriích v Japonsku prudce vzrostla, protože faktory, jako je zmenšující se populace, migrace z venkova do města a úbytek širších rodin, znesnadňují lidem péči a údržbu tradičních hrobů na hřbitovech v areálech místních chrámů,“ vysvětluje architekt a dodává, že návrh nového kolumbária tak vychází vstříc aktuálním potřebám i dlouhodobým úvahám japonské společnosti a nabízí praktické řešení tohoto problému.
V Dolních Břežanech mají hřbitov v neobvyklém stylu
„V dialogu s naším klientem, hlavním knězem chrámu, jsme se rozhodli navrhnout prostor, který by utěšil pozůstalé členy rodiny. Je na hony vzdálený temným místům typickým pro kolumbária. Upřednostnili jsme návrh, který by ztělesňoval koncept „pokojů pro hosty“ - světlý, přívětivý prostor, jenž by více připomínal hotel. Název Prabha je pak převzat ze starověkého hindského jména a znamená světlo, záře,“ vysvětluje ředitel studia architekt Eitaro Satake.
Nově postavená budova kolumbária je navržena tak, aby historické stavby chrámu nenápadně doplňovala, a přitom na sebe zbytečně nestrhávala pozornost. Její vzhled odlehčují velké prosklené plochy, zbytek fasád je čistě bílý. Budova je řešena bezbariérově s funkčními prvky včetně automatických dveří, klimatizace a výtahu.
Zařízení interiéru kolumbária akcentuje bílou barvu a přírodní dřevo. Vnitřní prostředí tak navozuje uklidňující atmosféru, decentně však ustupuje do pozadí, aby pozůstalí nebyli ničím rušeni a nic zbytečně nerozptylovalo jejich pozornost. Hlavní deska buddhistického oltáře uložená na černém podstavci je vyrobena z kamene červánkové barvy, evokující odstín zapadajícího slunce.
Kromě budovy samé je výraznou a velice důležitou částí návrhu „Zahrada ticha“. Což je suchá krajinná zahrada s borovicí a skalami uspořádanými do vyvážené kompozice. Skály pocházejí z areálu chrámu a prohlubují spojení zahrady s dědictvím místa, zatímco pečlivě vybraná japonská bílá borovice dokonale doplňuje prostor.
Návštěvníci tak mají možnost usadit se v pohodlných sedátkách v polootevřeném prostoru s výhledem do zahrady, kde mohou obklopeni poklidnou atmosférou zahrady odpočívat, rozjímat a vzpomínat na své blízké.
Neviditelný kostel uprostřed venkovské krajiny vybízí ke čtení mezi řádky
