Dům ve vintage stylu si postavili ve VIP zóně. Jednoduchou úpravou dispozice ušetřili půl milionu

S manželem jsme se seznámili v roce 2004, když jsem byla na vysoké škole. V té době začaly být populární nejrůznější sociální sítě a manžel pomocí jedné z nich hledal svému kamarádovi jeho známou. Ale spletl v jejím jméně jedno písmeno a místo ní přidal do konverzace mě. Když zjistil, že je to chyba, začali jsme si psát. Můj kontakt už kamarádovi nepředal (smích). Přemluvila jsem rodiče, ať se do Portugalska zajedeme podívat k moři. Potkali jsme se tam a slíbili si, že až skončí školu, přijede do Česka. A stalo se. Od roku 2008 žije Roberto tady.

Portugalci jsou mořeplavci a nemají problém se kamkoli přemístit, mnoho z nich jezdí za prací a na léto se vrací domů. Manžel je tady spokojený, líbí se mu, že jsme ve středu Evropy. Portugalsko je hodně odříznuté obrovským Španělskem a z druhé strany už mají jen oceán.

Nejdříve jsme bydleli v malém bytě, po narození dcery jsme se přesunuli do většího. Ten byl úžasný, měl krásný výhled a blízko byl park. Ale já jsem celý život bydlela s rodiči v bytovce a moc jsem vždycky chtěla zahradu a dům. Chvíli nám však trvalo, než jsme našetřili nějaké peníze.

Dostali jsme se k němu díky tatínkovi. S rodiči jsme bydleli nedaleko a tato lokalita byla v té době taková zemědělská usedlost. Je tady ještě pár starých hospodářských stavení, u kterých jsou pole a vinice. Později se všechno začalo bourat a místo toho se stavěly vilky, stala se z toho taková VIP zóna, protože jste tady v přírodě a zároveň blízko města. Když se zde před 15 lety začínalo intenzivně stavět a pole a louky se prodávaly, tatínek byl prozíravý a jednu parcelu koupil. Už tenkrát chtěli za m2 asi 1000 Kč, což bylo tehdy hodně. Ale dnes se ceny pohybují ještě úplně někde jinde.

Začali jsme stavět v ulici jako poslední, takže všechno už bylo naštěstí připraveno. Kromě odpadní vody. Je škoda, že když se tehdy dělaly přípojky, neudělalo město přípojku i k této parcele. Museli jsme celý terén znovu rozkopat. Stálo to hodně zbytečného papírování a peněz.

Manžel rozumí česky jen na komunikativní úrovni a pracuje až do večera. A já bych s malými dětmi a plným úvazkem všechno papírování sama jen těžko vyřizovala. To bylo to, co nás dlouho brzdilo. Hledali jsme nějaký hotový domeček se vším všudy a rovnou k nastěhování. Když přišla možnost pozemku, začali jsme se dívat po dřevostavbách a dostali se až k firmě, která se postarala o všechno. Vyřídili i stavební povolení a geodézii. Jsme s nimi naprosto spokojeni. Lidé, se kterými jsme spolupracovali, byli vždy ochotní a vysoce profesionální. Nikdy jim nebylo zatěžko nám vše podrobně vysvětlit a poradit nám.

Psala jsem více firmám, které staví dřevostavby, ale žádná na mě nepůsobila tak profesionálně. Výhodou také je, že se jedná o německo-rakouský koncern a případný nedostačující materiál byl tak zajištěn z jiných základen. V době, kdy jsme stavěli, vypukla válka na Ukrajině a nejistota v dostupnosti materiálu včetně stability jeho cen byla velká.

Ano. Měli u Prahy v areálu firmy jeden ukázkový dům, na kterém nám vše vysvětlili a ukázali. Po prvním setkání se zástupci firmy jsme věděli, že už nemusíme hledat dál.

Dřevostavbu jsme si vybrali především kvůli rychlosti výstavby a také jsme si nejdříve mysleli, že nebude finančně tak nákladná jako zděná stavba. V průběhu jsme ale zjistili, že to vyjde skoro nastejno. Dále se nám líbily vlastnosti dřevostavby, je například velmi vzdušná. V bytě jsem musela často větrat, jinak tam byl těžký vzduch, tady, když přijdu domů, je vždy příjemně. Na doporučení firmy jsme zvolili difuzně uzavřenou konstrukci a přesto, že je uzavřená, dům krásně dýchá.

Když jsme byli v Portugalsku a můj tatínek nám chodil zalévat květiny, divil se, že i když byl dům 10 dní zavřený, byl v něm krásný chládek. A to i přesto, že venku panovala obrovská vedra a dům máme orientovaný na jih.

Z katalogu jsme si nevybrali, protože nám přišlo, že v každém domě zabírá zbytečně moc místa chodba. Lidé z firmy nám řekli, abychom poslali svoji představu, a manžel tedy v Excelu vyznačil rozvržení a velikost místností. Firma poté vypracovala projekt. Manžel přišel s nápadem, že chodby představují zbytečně nevyužitý prostor, a zakreslil obývací pokoj s kuchyní jako srdce domu, z něhož se potom vstupuje do dalších místností. Výhodou je, že díky tomu není nikdo izolovaný od zbytku rodiny.

Firma slibovala, že bude dům stát za nějakých 7–9 měsíců, což se de facto povedlo. S deskou začali někdy v prosinci, v únoru se začalo stavět a v průběhu září 2022 jsme se mohli stěhovat.

Ano, všechno nám dělala jedna firma, včetně základové desky. Myslím, že to bylo správné rozhodnutí, protože zodpovědnost za případné nedostatky při stavbě tak nese stále stejná firma. Kdyby něco nesedělo, tak čí to bude vina? Firmy, která dělala desku, nebo firmy, která stavěla dům? Takhle jde všechno za jednou firmou.

Úžasné na stavbě na klíč je, že řešíte všechno s jedním člověkem. Něco nesedí nebo máte požadavek? Mluvíte stále se stejným člověkem, který pak vše vykomunikuje. Je to dokonalé.

Váhali jsme nad tím, protože stavební dozor je finančně náročný, jsou to obrovské peníze za každý den. K firmě jsme však pojali důvěru a stavební dozor si nakonec nevzali. A vyplatilo se to. Firma byla tak zodpovědná, že nebyl za celou dobu téměř žádný problém, a když byl, byl obratem vyřešen.

Musím říct, že vše skvěle navazovalo. Samozřejmě se objevily nějaké drobnosti, na které se zapomnělo, například pod krbová kamna firma zapomněla dát dlažbu. Přijeli jsme na místo a zjistili, že je všude jen vinyl. Začali jsme řešit, co s tím, protože vinyl není zrovna žáruvzdorný (smích) a sklo jsme nechtěli. Vše bylo ale obratem napraveno a dlažba doplněna.

Ano, byli. A dokonce jsme dostali i pozitivní ohlasy od sousedů. Omlouvali jsme se za jeřáb a omezení, které jsme v ulici stavbou způsobili. Oni si ale naopak pochvalovali, že má konečně někdo „monťák“ a nebude se tu dva roky prášit. Je to pravda, bylo tu krásně čisto s vůní dřeva.

Já jsem vždycky chtěla spíše patrový dům, hlavně kvůli výhledu. Ale potom jsme se díkybohu rozhodli pro přízemní, protože jsme si řekli, že je rodina mnohem více pohromadě. Bungalov je takový centrálnější – žije se v celém domě. Je to praktické také kvůli úklidu, člověk nemusí všechno vynášet do patra a snášet z patra. Schody jsou nepraktické z mnoha důvodů.

Máme klasický dřevěný krov a nahoře půdu. Střed má dřevěnou podlahu, po které se dá vzpřímeně jít, a máme tam neocenitelné úložné prostory. K zateplení jsme zvolili foukanou izolaci.

Máme plynový kotel, který nám slouží k ohřevu vody a vytápění domu prostřednictvím podlahového topení. Jako záložní zdroj vytápění máme ještě krbová kamna. Nakonec jsme si pořídili i klimatizaci. Tu jsem původně nechtěla, ale teď jsem ráda. Občas si s ní přitopíme, když chceme rychle teplo a nechce se nám rozdělávat oheň v krbových kamnech ani vytápět celý dům podlahovým topením. Sem tam ji využijeme i na chlazení.

Stavěli jsme v době, kdy elektřina šla hodně nahoru. Plyn nám radila i firma a dnes jsme za tuto volbu velmi rádi. V létě nám vraceli 11 tisíc korun, které jsme neprotopili, protože od března už nebylo potřeba topení zapínat. Sluníčko dům krásně vyhřálo. A to nemáme vysoké zálohy, platíme něco okolo tří tisíc korun. Zatím tedy s plynem maximální spokojenost. Stejně tak i s tím podlahovým topením. Ani nevíme, že topíme, a je nám krásně teplo. Můžeme klidně chodit na boso a není nám zima od nohou.

To jsme poprvé vyzkoušeli loni, měli jsme plný dřevník a ani z půlky jsme ho nespálili, stačí několik polínek a dům je do půl hodiny krásně vyhřátý.

Ano, máme předokenní žaluzie, ale zatahujeme je v létě jen lehce kvůli květinám. Zatím je nemáme všude, z finančních důvodů jsme je nainstalovali jen na jižní stranu a na ostatních oknech jsme si nechali udělat přípravy. Zatím to ale vypadá, že je v dohledné době nevyužijeme. I v létě se tady drží příjemný chládek. A naopak v zimě teplo.

Původně jsme kvůli ceně plánovali plastová. Nakonec jsme se rozhodli pro dřevěná i přesto, že byla dvakrát tak drahá, protože víme, že už bychom je nikdy v budoucnu nevyměnili. Když vybíráte vybavení, zjistíte, že je důležité vlastně skoro všechno, třeba kliky u dveří – používají se denně, vypínače, okna a podobně. Je tedy málo věcí, na kterých by se dalo ušetřit.

Ne, vše jsme řešili svépomocí. Mám ráda čistý design, ale zároveň také staré věci, retro a vintage, v tom se cítím nejlépe. Manžel je naštěstí na podobné vlně a nechal mi také dost volnosti.

V zádveří máme velkou skříň, děti mají v pokojích svoje skříně a v ložnici máme další. A především máme tu půdu, to je nejdůležitější a nejlepší úložný prostor, ukládáme tam v létě zimní věci a naopak. Úložný prostor máme i nad garáží, kam dáváme lyže, sáňky, vánoční ozdoby a podobně.

Garáž je na jedno auto, na druhé máme carport. Je to dostačující. Když prší a přijedete s nákupem, je to k nezaplacení. Auto je také chráněné před námrazou, v zimě se nemusí škrábat okna.

Zatím jsme ji nesvěřili do rukou profesionálů, ale uvažujeme o tom. Chceme si ponechat nějaký volný prostor, ale zároveň nechceme zelenou plochu bez využití. Miluji takový ten typ starých, zdánlivě neuspořádaných zahrad. Zatím jsme nasázeli nějaké stromy a živý plot. Plánujeme rovněž zahradní domek. Máme také nějaké záhony na zeleninu a skluzavku a pískoviště pro děti, na kterém si nehrají.

Ještě nemáme venkovní světla a lustry, vše potřebuje čas.

Musím říct, že i po těch dvou letech je to stále příjemný pocit přijíždět domů. Asi největší radost mám z té dispozice. V mnoha domech je hodně prostoru zbytečně zabráno chodbami. Díky jejich absenci máme jeden velký prostor, kde se odehrává vše důležité a který dává pocit volnosti. Také se mi líbí carport, který přidal na vzhledu jinak běžné přízemní stavby.

Můj tatínek byl zpočátku skeptický, protože neměl s dřevostavbou tak, jak se staví v dnešní době, zkušenosti. Nakonec ale říkal: ,Klobouk dolů.´ Dokonce přišel s nápadem, že by si nechal dřevostavbu od stejné firmy také postavit a využil by naši myšlenku centrální dispozice bez chodeb a bez schodů.

Toho jsem se nejdříve trochu bála. Než jsme začali stavět, hledali jsme na internetu a někteří lidé žijící v dřevostavbě tam psali, že přesně vědí, kdy soused startuje auto, kdy zaštěká pes, že je přes stěny úplně všechno slyšet. Druhů dřevostaveb ale existuje mnoho a nevíme, jakou stavbu mají zrovna ti, kteří píšou na internetu. Musím říct, že s hlukem problém nemáme, zvenku nás nic neruší a překvapivě ani v rámci domu není nic slyšet, a to ani třeba telefonování.

Určitě, na tisíc procent. Počítala jsem s nějakými nedostatky, ale žádné mě zatím nenapadají. Můžou ale ještě přijít, to je jasné. Kdybych se rozhodovala znovu, šla bych určitě opět do dřevostavby.

Pokud to jde, tak si nechat postavit dům na klíč. Ušetříte velké množství času a v důsledku i peněz. Velkou výhodou také je, že řešíte vše s jedním člověkem, který nese veškerou zodpovědnost, a ušetříte si tak i své duševní zdraví. Doporučuji také již při projektování myslet na každý detail rozmístění jednotlivých prvků v domě. Říci si přesně, kde co bude. Manžela například na poslední chvíli napadlo, že se zkrátí chodba a tím vzniklo zákoutí, které využívám jako svoji pracovnu, jinak bych ji neměla. Já jsem zase navrhla posunout příčku o 10 cm a tím mi vznikl dostatečný prostor pro knihovnu, která by se tam jinak nevešla. Jde o drobnosti, které udělají obrovskou službu, ale je potřeba na ně myslet již při projektu. Potom je už nenávratně pozdě.