Dům na sloupech si spokojeně levituje nad zahradou a nabízí úžasné výhledy

„K domu jsme přistupovali jako k solitéru. Na takto výjimečném místě jsme chtěli vytvořit atriovou stavbu, ve které by se snoubily tři světy: výhled do okolí, atrium vytvářející intimní prostor chráněný před zraky sousedů a zahrada s krytým posezením pod domem,“ uvádí k hlavnímu konceptu domu architektka Jana Stachová z architektonického ateliéru boq architekti.

Za vchodovými dveřmi se otevírá chodba, v níž je dominantní tmavě dřevěný, na míru vyrobený nábytek. Barevně ho vyvažuje světlá stěrka a bílé či černé zařizovací předměty a doplňky.

Kuchyňská vestavěná sestava bez úchytek je v tmavém dřevodekoru a hezky ji doplňují černé spotřebiče. Ostrůvek s bílými nábytkovými dvířky má atypickou černou pracovní plochu s varnou deskou. Odtah par, vznikajících při vaření, zajišťuje ve stropě instalovaná, automaticky ovládaná digestoř.

A hra na kontrasty pokračuje. Architekti záměrně pracovali s gradací atmosféry i při přechodu z chodby do ložnic. Dochází tak ke změně vnímání prostor, protože obyvatelé vstupují z velmi tmavé chodby do otevřených a velkoryse prosvětlených místností.

„Ve společenské zóně domu jsme na podlaze využili světlou stěrku. Naopak v chodbě u soukromých prostor jsme použili dřevo v tmavém dekoru, a to nejen na podlaze, ale i na stěnách. Díky tomu jsme dosáhli rozdílné estetiky s větší intimitou,“ vysvětluje architekta.

Majitelé si přáli „otevřený“ velkorysý dům, který nabízí z každého okna skvělý výhled. Zároveň ale chtěli i soukromí, jež hrálo v návrhu domu podstatnou roli. Architekti tedy navrhli vnitřní atrium a při jeho situování se zaměřili hlavně na část směrem k veřejné komunikaci, u vstupu z příjezdové cesty.

„Otevřený průjezd do krytého parkovacího stání končí plnou stěnou. Na něj navazuje uzavřená hmota venkovního skladu, která svým tvarem naopak kopíruje otevřený průhled do atria. To vytváří takové nárazníkové pásmo – ačkoli je velmi otevřené, jeho hlavní funkcí je ochránit obyvatele domu před průhledy z ulice,“ vysvětluje Stachová.

Aby atrium působilo klidně a harmonicky, zvolili architekti kombinaci bílých oblázků, mezi nimiž se proplétají různé rostliny, keře a stromky. A nezapomněli ani na vodní prvek.

„Na začátku byla idea vody, která cirkuluje v rámci celého domu – z vodní plochy v horní části atria až do jezírka ve spodní části zahrady pod domem,“ říká architekt Miroslav Stach. A dodává: „Ačkoli oba okruhy fungují nezávisle na sobě, zachovali jsme iluzi vody protékající skrz oba venkovní prostory.“

Rodinný dům je přirozeně propojen s exteriérem, který plynule navazuje na vnitřní část domu. Zahrada s venkovním posezením a terasou, krytou samotnou konstrukcí domu, nabídne odpočinek i za deštivého počasí.

Do zelené oázy se z domu dostanete po klikaté dlážděné cestě, která vede kolem stavby nebo schodištěm z vnitřního atria.

Samotná zahrada je vizuálně tvořená dvěma částmi. První část začíná přímo pod schody, které vedou do nejoblíbenější části zahrady: na molo se schůdky a koupacím jezírkem. V něm žijí japonští koi kapří a želvy a je obklopeno krásnou skalkou.

Aktivní zóna zahrady pak navazuje na druhou část: travnatou, doplněnou rostlinami, keříky a okrasnými travinami.

Rodinný dům je sice rozsáhlý, ale jeho hmota není statická, naopak působí velmi elegantně a lehce. Architektům se podařilo stavbu zasadit do krajiny naprosto přesně, s citlivým respektem vůči okolí.

Společně se zahradou dům tvoří kompaktní celek a z vrcholu kopce nabízí opravdu krásné výhledy. Nedoléhá k němu ani ruch města, přestože se nachází v jeho bezprostřední blízkosti.