Dům na předměstí hledí do ulice do široka rozevřeným ok(n)em

Velká rodina potřebovala upravit svou polovinu dvojdomu z 50. let tak, aby vyhovoval jejímu životnímu stylu. Ten dnes vypadá jinak než životní styl rodin v době výstavby domu. Není už potřeba uzavřených a striktně vymezených místností.

Hlavním požadavkem stavebníků proto bylo vytvoření velkého prostoru pro společný život. To se ovšem neslučovalo s komplikovanou dispozicí poskládanou z řady stejných pokojů.

„Dům bylo potřeba zevnitř prostorově a provozně radikálně proměnit – otevřít přízemí. Což vyvolalo potřebu zabydlet podkroví,“ vysvětluje architekt Jan Hora ze studia ORA.

Místo labyrintu komor a pokojů architekti vytvořili rozlehlý společný prostor s ohništěm uprostřed. Aby nově vytvořená místnost neoslňovala pouze velikostí své plochy a měla i kvalitu výšky, nad částí obytného prostoru architekti odstranili strop. Místo pro odpočinek a vysedávání je díky tomu propojeno s hernou v patře, což opět posiluje rodinnou pospolitost. Kolem herny jsou pak situované pokoje dětí.

Interiér má působit přívětivě. Zahrnuje své obyvatele řadou struktur a textur. Dřevo je v různých úpravách, nechybí šmouhaté stěrky a nátěry, na kterých je patrné provedení lidskou rukou. A přesto se architekti nevyhýbali ani barvám, ba naopak.

Stejně jako se změnily vztahy jednotlivých funkčních zón v rámci dispozice domu, mění se i vztah celého interiéru k exteriéru.

Dvorek již není jen užitkový prostor, od kterého se dům odvrací, protože slouží primárně k produkci ovoce a zeleniny. Nyní se stal naopak místem k rekreaci, kam se dům chce vpít.

Hlavní obytný prostor šíří svůj vliv skrze novou verandu. V teplých měsících je tak dvorek přirozeným rozšířením obytného prostoru.

Dům se staví jinak k ulici a jinak do dvora. Do ulice se příliš nemění a neotvírá. „Přestože se provozně radikálně proměňuje, nechtěli jsme úplně vymazat jeho původní obraz a atmosféru, které měly určitě kvality. Zachováváme čitelnou původní hmotu včetně otvorů s replikami původních výplní. Vikýř do ulice, ve kterém je prostor herny, vytváří novou dominantu,“ odhaluje svůj záměr architekt.

Ze dvora je pak jeho strategie jiná – dům se sem naopak maximálně otevírá. K domu je přisazená rozměrná veranda, jejíž motiv se opakuje i v patře.