Článek
Od první skici tohoto domu byl záměr jasný. Architekt v něm chtěl vzdát hold nádhernému zelenému okolí a postavit místní přírodu do popředí. Jednotlivé části stavby proto organicky začlenil do terénu, aby se přirozeně prolínaly se zahradou. Ta je pak v podstatě umným pokračováním divočiny okolo, za hranicemi pozemku.
Autorem návrhu zahrady je místní krajinář Rodrigo Oliveira. V jeho pojetí je zahrada tohoto domu nejen jeho doplňkem, ale živým rozšířením místního původního lesa. Mezi olejnými palmami a na nich rostoucími broméliemi i keřovitými harkoniemi je dům smyslovou podívanou. Je zážitkem, kde návštěvník naplno vnímá tropické klima a brazilskou kulturu. A zároveň vzbuzuje podvědomý pocit, jako by tu zde bylo všechno už odjakživa.
Sluneční světlo volně proudí prostorem, mísí se s architektonickými prvky a vegetací a vytváří hru stínů a pohybu, která se v průběhu dne mění. Široké otvory umožňují přirozené větrání a proudění vzduchu napříč interiérem, efektivně zajišťují tepelný komfort a snižují potřebu klimatizace.
Aby hranice mezi interiérem a exteriérem byla pokud možno neviditelná, nechal architekt stěny hlavních obytných prostorů prosklené a vstup ven vede skrz skleněné posuvné dveře. Dům je díky tomu plně otevřen směrem na zahradu a zároveň může vdechovat plnými doušky mořský vzduch vanoucí od oceánu.
Interiér domu zařídila v boho stylu, jenž je velmi populární i u nás, místní bytová designérka Marina Linharesová. Na první pohled tak zaujme pečlivý výběr přírodních a udržitelných materiálů, ať již jde o místně produkované dřevo, ekologické barvy a systém na zachycování vody. To vše posiluje všudypřítomný dojem provázanosti s přírodou.
Sám architekt se přitom při návrhu domu musel vyrovnat s jistými zapeklitostmi. Stavělo se na písčité půdě, kterou na některých místech střídalo skalnaté podloží. Při návrhu stavby tak musel být vynalézavý, aby se dům příliš neprodražil. S tím souvisí i osázení zahrady, která je pravidelně zavlažovaná vodou ze studny. Díky tomu se může chlubit spoustou místních druhů zvyklých na vysoké teploty a vlhkost.
Díky souhře a stejnému naladění architekta, bytové designérky a krajináře vznikl dům, jenž přijímá a podporuje biodiverzitu, přitahuje původní faunu a posiluje její spojení s prostředím. Projekt nazvaný Casa Ība je příkladem toho, jak se architektura může stát součástí krajiny, ovšem nikoli jako ústřední prvek, ale jako prostředník mezi člověkem a přírodou. Jak říká architekt, tento dům je prostorem, kde je život zároveň aktem kontemplace.
