Dřevěnice byla jejich snem od mládí. Splnili si ho před rokem v Beskydech

Majitelka: Hledali jsme tehdy víkendovou chatu a tohle místo nás nadchlo – jižní svah, hodně slunce i vlak byl blízko. Tak jsme pozemek koupili, postavili na něm malou boudičku a jezdili sem s dětmi na víkendy. Rodiče si koupili parcelu hned vedle a o pár let později si na ní postavili zděný dům.

My žili dlouho v Ostravě, kde jsme zrekonstruovali starší dům. Byl opravdu krásný a všechno v něm bylo vymazlené. Jak to tak ale bývá, děti vyletěly z hnízda a najednou to pro nás bylo zbytečně velké. A taky jsme chtěli být blíž přírodě. Tak jsme se rozhodli stavět.

Majitelka: Máme dobré vztahy a je fajn mít je poblíž. Tatínek nám občas něco rozmlouval, ale nenechali jsme se ovlivnit. A byl takový náš místní stavební informátor.

Majitelka: Projekt jsme řešili docela dlouho, protože jsme chtěli dům podle našich představ a bez kompromisů. Původní studie od architekta byla až příliš moderní a nepraktická pro roubenku v horách, bez přesahů střechy a podobně. Ale dispozici jsme zachovali téměř beze změny a vše pak doladili s projektantem. Měli jsme jen tyto požadavky: velká krytá terasa, zelená střecha, přízemní dispozice, nahoře maximálně pracovna a galerie.

Majitelka: To jsem věděla okamžitě, mít dřevěnici bylo mým snem od mládí. Tatínek mě sice zrazoval a doporučoval zděný dům, ale já jsem byla rozhodnutá. Začala jsem zkoumat, jaké stavby ze dřeva se dají vůbec postavit, a došla jsem k názoru, že pokud masivní dřevo, tak jedině roubenka z lepeného hranolu. Protože dřevo už je vysušené, nepraská a je rozměrově stabilní.

Majitelka: Výběr firmy byl napjatý, protože původní dodavatel nám na poslední chvíli značně navýšil cenu, takže jsme s ním smlouvu nepodepsali a narychlo sháněli někoho jiného. Bylo to mezi vánočními svátky a po Novém roce jsme měli začít stavět. To byl stresující moment.

Majitel: Naštěstí jsme našli místní firmu z Beskyd, která nám termínově vyšla vstříc, i když to pro ně taky znamenalo změny ve výrobě. Takže jsme si plácli. Firma měla i super reference, takže jsme ani nikoho jiného neoslovovali. Klaplo to s nimi perfektně, byli kvalitní a rychlí.

Majitelka: Dům si „sednul“ asi o půl centimetru. Neobjevily se žádné praskliny, jen bylo potřeba seřídit okna, která se hůře zavírala.

Majitelka: V interiéru máme bělicí nátěr, který dřevo trochu rozjasní, a hlavně pak časem netmavne. Zvenku bývají roubenky většinou tmavě hnědé, ale já chtěla takový ten moderní alpský styl. Takže máme venkovní olejový nátěr, který se bude muset obnovovat jednou za čtyři roky, ale to nám nevadí. Hlavně že to bude pořád takto krásně světlé.

Majitelka: Ano, pomáhali jsme i vlastníma rukama. Hlavně manžel, ten se tu opravdu nadřel. Já jsem zase všechno koordinovala a zařizovala, to mě bavilo. Narazila jsem na samé skvělé a spolehlivé lidi. Místní řemeslníci jsou takoví srdcaři, takže to šlo velice dobře.

Majitelka: Ano, sprchový kout měl špatný spád. Bylo to na Vánoce, dávala jsem si první sprchu a zjistila jsem, že voda teče všude, jen ne do žlábku. Takže jsme koupili protipovodňové zábrany (takové válečky) a dali jsme je všude kolem sprchy, protože k nám na Vánoce měla přijet celá rodina. V lednu jsme se rozhodli nechat celou sprchu vybourat a nově vyzdít.

Majitel: Velká chyba nastala ještě při budování základů dílny. Bohužel má základovou desku stejně vysokou jako dřevostavba, přestože u zděné stavby by stačily základy nižší. Nepohlídali jsme to, i když v projektu to bylo správně. Výsledkem je nájezdová rampa ke vchodu do dílny, což znamenalo zbytečné náklady navíc. Takové chyby se už těžko opravují. Nakonec jsme si zvykli – jde o drobnost, ale je důležité pečlivě kontrolovat každou fázi stavby, i když spolupracujete s ověřenými řemeslníky.

Majitelka: Můj tatínek před 20 lety vybudoval elektrickou přípojku i na náš pozemek. Ta přípojka existuje, kabel je v zemi, je tam i rozvaděč, máme podepsanou smlouvu, ale ČEZ to neuznal, protože ji nemají evidovanou v systému. Takže jsme prostě museli udělat přípojku novou. Bylo to absurdní.

Vodovodní přípojku jsme přivedli od sousedů, plyn ani kanalizaci nemáme, používáme domovní čističku. Kromě toho máme vsak a retenční nádrž na zalévání.

Majitelka: Měla jsem paní, která mi vyřídila všechny formality. Ale šlo to ve standardním termínu a bez komplikací. A co se týká roubenky, neměli jsme s tím žádný problém.

Majitel: Topíme tepelným čerpadlem země-voda, které je napojené na teplovodní podlahové topení. Na zahradě máme plošný zemní kolektor, jsou to takové plastové hadice naplněné nemrznoucí směsí. Musím říct, že s čerpadlem jsme moc spokojení a nedáme na něj dopustit.

Majitelka: Metr a půl pod zemí. S pomocí bagru to manžel pokládal sám, ale bylo tady teda úplné oraniště.

Majitel: Celá technologie včetně půjčení bagru, instalace zemního kolektoru, teplovodního podlahového vytápění, tepelného čerpadla, termostatů atd. nás vyšla asi na půl milionu. Měsíčně teď platíme za elektřinu jen 3 500 Kč a to máme na elektřinu úplně všechno.

Majitel: Ano, topíme v něm denně. To zase baví mě, miluji oheň. Máme krbovou vložku o výkonu 11 kW se čtyřmi průduchy. Topení máme nastavené na 18–20 °C a krb dotopí obytný prostor na 22–23 °C. Za zimu spálíme tak čtyři kubíky dřeva, zatím používáme odřezky ze stavby.

Majitelka: Okna máme od místní firmy, která má zkušenosti s dřevostavbami z masivu, což pro nás bylo důležité. Máme opravdu rozměrná okna, takže jsme chtěli kvalitního výrobce.

Majitel: Největší okno v obýváku má rozměry 5 × 2,5 m a váží 890 kg. Ložnicová okna jsou o něco menší a váží „jen“ 790 kg. Instalace byla neuvěřitelná, měli takový velký jeřáb s hydraulickou rukou, bylo docela drama to sledovat. Ale pracovali precizně.

Majitelka: Fixní obývákové okno mělo být podle studie architekta původně rozdělené sloupkem, aby to zvenku korespondovalo s ložnicovým oknem, kde jsou dveře na terasu. Ale v průběhu stavby jsme přišli na to, že by byla škoda to dělit. Že se přece nebudeme dívat na nesmyslně dělené okno a kazit si ten nádherný výhled na hory.

Majitelka: Světlovod jsme chtěli už od začátku, protože jsme chtěli mít denní světlo v koupelně. A v průběhu stavby jsme jeden přidali i do předsíně. Světlovod stojí asi 12 000 Kč a máte světlo celý život, to mi přijde opravdu dobrá investice. Koupí se to jako hotový produkt, řemeslníci pak udělají otvor přímo do střechy, který se musí pořádně utěsnit a kvalitně zateplit. Je to další díra ve střeše, což někdo nemá rád. Ale my jsme z toho nadšení.

Majitel: Ano, protože moje žena je ten nejlepší architekt. Jezdíme hodně do Rakouska a tam se manželka hodně inspirovala.

Majitelka: Líbí se mi alpský styl. Nakonec je všechno super, přesně podle našich představ a vkusu. A musím říct, že i se všemi firmami se dobře spolupracovalo. Ale honili jsme je – v květnu se teprve začala skládat hrubá stavba a v prosinci jsme se už stěhovali.

Majitelka: V předchozím domě jsme měli dokonalou kuchyni, takže tu stávající jsme se snažili navrhnout velmi podobně, ale s jednou změnou – už jsme nechtěli klasickou digestoř.

Původně jsme plánovali kuchyni se stolařem, ale stále to nebylo úplně ono. Proto jsem vyrazila do kuchyňského studia, abych načerpala další inspiraci. Byl tam šikovný pán, který mi vše podrobně vysvětlil, a ukázal mi varnou desku se zabudovaným odsavačem. Když jsem ji viděla, okamžitě mě to přesvědčilo. Takže máme nakonec kuchyni od profesionálního studia. Vyšla sice o něco dráž, ale je podle našich představ. Jen bych upozornila na levnější verze varných desek s odsavačem – i když jsou lákavé třeba poloviční cenou, nefungují tak dobře a je to pak zbytečná investice.

Majitelka: Vůbec ne. Jediná drobnost je, že když na ni svítí sluníčko, jsou vidět všechny šmouhy. Jinak je ale opravdu úžasná a maximálně funkční.

Majitel: Instalace žulové desky nás překvapila, byla neuvěřitelně precizní. Deska je složená ze tří částí, které jsou perfektně usazené a slepené – žádné nerovnosti, spoje nejsou ani vidět. Ale nejlepší věc v celé kuchyni je podle mě vestavný kávovar s tlakem 19 barů. To byl můj sen a nemůžu si ho vynachválit, káva z něj je špičková.

Majitelka: Spolupracovala jsem s jedním šikovným odborníkem na interiéry, který mi pomohl osvětlení v celé roubence navrhnout, a je to super. Jedině v obýváku bych to dnes řešila asi trošku jinak.

Majitelka: Terasovou podlahu máme položenou na terčících ve výšce 28 cm. Dřevostavba musí být posazená výš nad terénem, a abychom měli terasu ve stejné rovině, vymysleli jsme to takto. A v ložnici máme zatemňovací rolety. Nechtěla jsem žaluzie, protože tady hodně fouká a bylo by to hlučné. A ta roleta je úžasná, takovou tmu jsem ještě neviděla.

Majitelka: Nahoře v pracovně je samozřejmě slyšet, co se děje dole. Ale máme navrženou dobře tu tichou zónu, takže když chceme klid, zavřeme se tam. V ložnici není slyšet vůbec nic.

Majitelka: Specialistu na zahradu jsme odmítli, protože chtěl 750 000 Kč. To mě přešla chuť. Navíc říkal, že by to ani v námi požadovaném termínu nestihl. Ale my už jsme chtěli v červnu normálně žít. V dubnu jsme tu měli ještě takové hromady hlíny, že jsme ani neviděli na okolní hory. Tak jsme si půjčili bagr, udělali si sami úpravy terénu a všechno jsme před létem stihli.

Šli jsme do varianty travního koberce, což je absolutní bomba a vůbec toho nelitujeme. Neměli jsme najednou bahno ani prach, pes nenosil nepořádek do domu, prostě jsme během týdne bydleli. Při procesu zabydlování to udělá hodně.

Majitel: Na zahradě jsme si přáli ještě roubenou saunu a postavila nám ji stejná realizační firma, ale už ne z lepeného, ale z klasického hranolu.

Majitelka: A zelenou střechu máme nakonec jen nad přístřeškem pro auta. Chtěla jsem to tak, jak to bývá v Norsku – mít na střeše travnatou louku. A je to krásné.

Majitelka: Musíme dodělat bránu proti srnkám, protože nám sem chodí a okusují úplně všechno, co zasadíme. Pak bychom chtěli u sauny sud na zchlazení, možná i Kneippův chodníček (chodník složený z několika bazénků obsahující teplou a studenou vodu, určený pro vodoléčbu - pozn. red.) a do budoucna pískoviště pro vnoučata. Ale to už jsou takové drobnosti.

Majitel: Všechno. Vesnice. Skvělá místní hospoda. To nádherné okolí. Bydlíme teď v místě, kam jsme dřív jezdili na výlety. Je to fantastické, užíváme si to. A žena má konečně i svoji vysněnou šatnu.

Majitelka: To veliké okno, dřevo všude kolem, které navíc nádherně voní. Když vejdete do domu, tak je tady takový pocit klidu. A že ten životní styl, který jsme chtěli změnit, je super. Sedneme na kolo a jedeme do hor na vyjížďku. To nemá chybu. Jsme prostě v přírodě.

Majitelka: Nespoléhat se jen na stavební dozor, mít to všechno trochu nastudované a nebát se prosadit si to, co chcete.

Majitel: Zkrátka používat selský rozum. A kontrolovat řemeslníky, to je jasné.