Článek
Vzhledem k tomu, že většina rodinných domů u nás má sedlovou střechu, jaký nejjednodušší postup zvolit při zateplení šikmé střechy, abychom pokud možno nenarušili podkroví?
Nechceme-li narušit podkroví, nezbývá nám nic jiného, než zateplovat shora. Jinak v obecné rovině lze šikmé a strmé střechy zateplovat buď zevnitř (zespodu) nebo zvenku (shora). Při těchto typech rekonstrukcí je vždy nutné provést sondu do střešního pláště a zjistit jeho skutečný stav. Chceme-li zachovat podkrovní interiér, odstraníme krytinu a laťování a potom položíme z horní strany veškeré potřebné nové vrstvy, tzn. parotěsnou zábranu, tepelnou izolaci, pojistnou hydroizolační vrstvu, kontralatě, latě či bednění a krytinu.
Kdybychom izolovali zespodu, což je asi pro většinu stavebníků jednodušší cesta, jak by měla skladba takové izolace zhruba vypadat?
Řešení je v podstatě úplně stejné, protože konstrukční princip střech jako celku musí být zachován. Tyto zásady jsou ostatně vyjádřené v příslušných normách. To znamená: parotěsná zábrana, nad ní tepelná izolace určité tloušťky a pak, v závislosti na tom, zda se jedná o jednoplášťovou nebo víceplášťovou střechu, pojistná hydroizolace, která leží buď přímo na tepelné izolaci, anebo je od ní oddělena vzduchovou vrstvou. Samozřejmě, vlastní technické provedení sanace střešního pláště shora je diametrálně odlišné od provádění sanace zespodu.
Je dostatečná izolace pouze mezi krokvemi?
V žádném případě nikoli, protože dřevěné krokve mají zhruba čtvrtinovou tepelně izolační schopnost (čtyřnásobnou tepelnou vodivost) ve srovnání s běžnými izolanty. Takže v případě, že výška krokví je stejná jako tloušťka tepelné izolace, nám potom uniká poměrně značné množství tepla. Uvědomme si, že krokve mohou být široké 10, 12 i 14 cm, což znamená, že při vzdálenosti krokví cca 1 m od sebe máme 10, 12, případně 14% plochy střechy, která má čtvrtinovou tepelně izolační účinnost ve srovnání se zbytkem střechy. A to už je skutečně hodně.
.: Složení střešního pláště při použití minerální vaty pro izolaci nad krokvemi.
To znamená izolaci mezi krokvemi překrýt ještě další vrstvou izolace?
Obvykle se to dělá tak, že se pod krokve přidává ještě zhruba jedna čtvrtina (20-30 %) tepelného izolantu z celkové tloušťky izolace, která je mezi krokvemi. Pokud ale máme konstrukci střechy koncipovanou s tepelnou izolací nad krokvemi (což je naprosto ideální stav), nemusíme se tímto dělením zabývat.
Jaké jsou z hlediska praxe nejvhodnější izolanty, které můžeme použít?
Klademe-li tepelnou izolaci mezi krokve a pod krokve, je z praktických důvodů výhodné použít měkké materiály, to znamená minerální plsť, případně některé ekologické materiály, které se dovážejí ze zahraničí: kupříkladu ovčí vlna (už existuje i český výrobce), konopná vlna nebo kokosová vlákna a jiné podobné materiály, které jsou však zatím v našich podmínkách zcela okrajové.
Klademe-li izolaci nad krokve, využívají se spíš tvrdé materiály, hlavně polystyrén a polyuretan. Lze sice využít i minerální plsť, ale v takovém případě je nutné použít speciální nosníky, které procházejí izolací a nahoře drží kontralatě.
Jak silná by měla být izolace vzhledem ke zpřísňujícím se normám?
Podle současně platné normy by celková tloušťka tepelné izolace měla být někde mezi 16 až 24 centimetry. Kolem 16 cm je požadovaná normová hodnota, 24 cm je doporučená hodnota. Samozřejmě, chceme-li dosáhnout parametrů nízkoenergetické, případně pasivní budovy, pak docházíme při individuálním výpočtu k tloušťkám izolantu 30 až 40 cm, případně i více.