Do malého panelákového bytu se vešly i lovecké trofeje majitele

Jedna z řad televizního pořadu Jak se staví sen se profilovala na myšlence, že by proměna interiéru měla souviset i s určitými změnami v životním stylu vybraných rodin.

V tomto případě má nová podoba bytu pomoci mamince zbavit se závislosti na kouření v kuchyni. Zápachem z cigaret je nasáklý téměř celý byt, prodavačka Věra totiž není jediná, kdo v rodině kouří.

Soužití dvou generací v panelákovém bytě komplikuje i nedostatek místa, syn se totiž po rozchodu s přítelkyní vrátil k rodičům a přespává v obývacím pokoji. Přišel o práci, a tak si vlastní byt nemůže dovolit.

Původní předsíň s dřevěnými palubkami a záplavou trofejí působila depresivně, „Konopiště“ v paneláku se ovšem jen tak nevidí.

Byt je obložený dřevem, na stěnách visí trofeje a vydělané kůže. Otec Janko, který pracuje jako truhlář, některé kusy nábytku dokonce vyrobil sám. Nejvíce je pyšný na křeslo a stůl z paroží.

Děti by se loveckých trofejí nejraději zcela zbavily, ale respektují, že pro jejich otce jde o celoživotní lásku, a tak se samy přimluvily za zachování alespoň několika kousků.

Manželka Věra by se naopak ráda zbavila kuchyně, kterou jí Janko před třiceti lety vyrobil, jenže dnes, jak sama přiznává, ji v ní už nebaví ani vařit.

„V kuchyni mi nevyhovuje již téměř nic. Je tu málo světla, pokud jde o styl, je to moc ohraná písnička,“ konstatovala Věra.

Do pořadu přihlásila rodinu dcera Lucie, která si na byt, kde bydlí s rodiči, vzala hypotéku, část nákladů pokryly společné rodinné úspory. Jenže to bylo všechno, další peníze na úpravy již nezbyly.

Všichni potřebují nový impulz a trochu pozitivní životní energie. Když se zbaví spousty harampádí, zatuchlých trofejí, pustí do zakouřeného bytu čerstvý vzduch a možná dosáhnou toho, že se jim bude nejenom lépe bydlet, ale i lépe žít.

Zrekonstruovat si rodina přála především obývací pokoj, ale také kuchyň. Návrh připravili architekti Kamila Douděrová a František Kobližka.

„Největší výzvou při proměně bylo zbourání příčky mezi kuchyní a obývákem, to zcela zásadně ovlivnilo výsledek. Problémem bylo trefit polohu nových dveří do kuchyně, kde jsme museli pracovat na centimetry,“ prozrazuje o proměně architekt.

Zatímco zbourání příčky stavební problém nepředstavovalo, nejvíce se řemeslníci „zapotili“ při odstraňování několika vrstev tapet nasáklých kouřem.

Holé panelové zdi bylo nutné upravit, stejně bylo třeba vylít stěrkou nerovnou podlahu. Také zde se totiž po odstranění PVC objevila řada nerovností.

Na podlahu byl po dokončení štuků, postavení nové příčky a nalepení tapet na část stěn použit voděodolný laminát Quick-Step s dekorem dřeva borovice, který je odolný vůči vodě, takže jej lze použít i do koupelen.

Nové dispoziční uspořádání kuchyně (nábytek Oresi) do tvaru písmene U výrazně zvětšilo jak pracovní plochu, tak prostor pro ukládání.

Do kuchyně se podařilo umístit pračku, která zde byla i původně, ale také myčku či výsuvnou digestoř pod skříňku. Vešla se i vestavná trouba Whirlpool s osmi funkcemi, včetně pečení pizzy a chleba, ale také funkcí pro pečení maxi kusů masa. Nad ní je vestavná mikrovlnná trouba.

Do obývacího pokoje se vešlo jen minimum nábytku. Malá rohová pohovka je rozkládací, aby na ní mohl syn pohodlně přespat. V pokoji zůstalo i původní křeslo z paroží, jako základ konferenčního stolku posloužilo podnoží z otcových trofejí.

„Hned nám bylo jasné, že to bude velká proměna a že ručně vyrobený nábytek z paroží využijeme. Problémem a zároveň největší výzvou bylo všudypřítomné dřevo a právě motiv paroží,“ popisuje architektka.

Paroží dalo základ ostatnímu vybavení, ve kterém se opakuje křivka, například na tapetě či světlech.

„Těžký dřevěný stůl jsme nahradili skleněným, židle jsme zvolili transparentní plastové. Cílem bylo prostor uvolnit, dostat do něj vzduch a světlo, a to se nám myslím povedlo,“ říká Douděrová.

„Do budoucna bych určitě doporučila vrhnout se na rekonstrukci dosluhujícího bytového umakartového jádra.“

Kolega architektky doplňuje: „Zásadní problém byl vesměs sociologický a sociální. Technický dle mého názoru žádný, jen nějaká lokální omezení. Dále to byla především práce s „artefakty“ a jejich zakomponování do nového návrhu. Díky nim měla proměna jasné základní kameny, což nám velmi pomohlo.

Nejtěžší je pracovat s tím, co nejde uchopit. Trofeje a výrobky z nich nám předurčily hlavní propojovací článek proměny, i když byly původně vlastně v nemilosti, my jsme za ně velmi vděční. Kuchyň jsme pojali prakticky a funkčně. Modernost je dána jejím vybavením, tvarem a barvami. Mám dobrý pocit z proměny jako celku, ze synergie původního a nového.“

Radost rodiny byla nepokrytá, padaly slzy i výkřiky nadšení, zejména u ženské části rodiny.

Ale i otci se zaleskla v očích slza dojetí, protože ani nedoufal, že mu zůstane zachováno tolik z jeho milovaných trofejí, dokonce i lustr z paroží našel své uplatnění, jen byl doplněn o moderní žárovky.