Designérka Iveta Šalamounová: Se sestrou nemáme rády materiály, které cokoliv imitují

Prozraďte, jak se pracuje ve dvojici se sestrou. Která z vás je třeba praktičtější?

Všechno vymýšlíme spolu, kreativita je naprosto vyvážená, doplňujeme se. Monika ale vystudovala architekturu a technicky řeší při rekonstrukcích elektroinstalace, rozvody. Já jsem vystudovala UMPRUM a kresbu na AVU, tak modeluji ve 3D, více řeším detaily nábytku.

Váš tatínek vlastní truhlárnu. To je asi obrovská výhoda?

Ano, my jsme vlastně v truhlárně tak trochu vyrostly. Dřevo, jeho vůně a úcta k ruční práci nás provází odmala. A teď nám zázemí tatínka jedinečně pomáhá v naší kreativitě.

Nápady řešíme přímo s truhláři v dílně, můžeme cokoliv prototypovat, na místě vyzkoušet. Moc nás to posunuje, můžeme být odvážnější, nebát se chyb.

Neříkají si truhláři: „Co si to ty holky zase vymyslely?“

Asi někdy ano, ale jsou hodní. Máme vzájemnou důvěru, jsou rádi, že se pracovně posunují a neznají rutinu.

Jsme podobně nastaveni. Nechceme navrhovat a vyrábět high tech nábytek, hledáme a ctíme tradiční řemeslné techniky. To nás moc baví.

Vymyslely jsme třeba regál, který nemá šroubové spoje. Je tak perfektně truhlářsky zpracovaný, že do sebe jednotlivé části zapadnou jako skládačka.

Jaké materiály máte rády?

Začnu tím, co rády nemáme: materiály, které cokoliv imitují. Podle nás má dřevo vypadat jako dřevo. Pracujeme tedy s masivem, dýhou a milujeme překližku.

Má úžasné vlastnosti masivu, lze ji nádherně tvarovat, ohýbat, zvládne i propracované detaily. Dám příklad: nepoužíváme moc úchytky, raději navrhneme perforaci. A ta je v překližce, na rozdíl třeba od laminované dřevotřísky, dokonale pohledová.

Co myslíte, čím se autorsky odlišujete?

Snažíme se interiér pojmout vždy jako funkční a vizuálně kompaktní celek. Ladíme nábytek s „architekturou“ interiéru, aby vše působilo jednoduše, plynule a přirozeně.

A pak přidáme odvážný kousek, atypický jídelní stůl, solitérní sezení, zajímavé světlo, originální knihovnu. Milujeme hravost, prvek překvapení a dobrý nápad, který v malých interiérech s lehkostí a vtipem vyřeší problém s nedostatkem úložných prostor.

Můžete být konkrétní?

Většinou přijdeme na první prohlídku bytu a zjistíme, že skříně končí ve výšce dveří a na nich jsou poskládané krabice.

Navrhujeme vestavný nábytek až do stropu a doplňujeme ho o zajímavý prvek. Společně s truhláři v dílně jsme vymysleli decentní žlábek, který je ve výšce dveří a odděluje spodní část skříně od té zasahující do stropu. V pojezdu je zapuštěný menší žebřík, který se v rámci stěny dá posunovat. Díky němu se pohodlně dostanete pro sezonní věci i do horních pater.

Máte svůj rukopis. Požadavky klientů ale mohou být rozmanité…

Když začínáme projekt, klienty si vyslechneme a ptáme se, jaký stávající nábytek má pro ně hodnotu. Co by rádi zachovali, protože chápeme, že jsou kusy, k nimž mají citový vztah.

Nejsme radikální, totálně čistý minimalismus nás neláká. Naopak, hledáme osobitost, emoce klientů. Vítáme, když lze do návrhu zakomponovat starožitný kousek, krásné umění. Je to skvělý prvek, který vtiskne osobitost interiéru. Máme rády jednoduchost, eleganci. Inspirujeme se často stylem prvorepublikových vil.

Rekonstruujete spíše malé byty. Jak přistupujete ke koupelně v paneláku?

V panelákové koupelně vždy hledáme rozumnou formu. Efektivního využití prostoru dosahujeme vestavným nábytkem a výběrem sanity. Lze pracovat se zrcadly nebo světlíky, které mohou prostor vizuálně zvětšit nebo prosvětlit.

Menší koupelny obecně lépe fungují s menšími formáty. Preferujeme kachličky o velikosti 10 × 10 cm, 15 × 15 cm, jednobarevné, nejlépe bílé. Na podlahu dáváme velkoformátové terazzo, které má méně spár a je nenáročné na údržbu.

Zeptám se teď na dětské pokoje. Nešvar nacpat dětem starý nábytek se už nenosí?

Spíše vnímáme zdobnost, až kýčovitost. Zakázky, kde se realizují jen dětské pokoje, raději nebereme. To nám nejde. Máme rády, když interiér navrhujeme jako kompaktní celek. Vše má logiku a spolu dokonale hraje: materiálem, barvou, stylem.

Dětské pokoje v rámci celého bytu jinak navrhujeme s velkou radostí. Samy máme malé děti a rozumíme potřebám maminek i ratolestí. Prioritní je dostatek úložných prostor. Řešíme to zakomponovanými zásuvkami, které nahradí nehezké plastové boxy.

Pokojíčky navrhujeme i pro děti monochromatické, odstín koresponduje s celým interiérem. Výrazný barevný akcent si dovolíme na polstrování, paravánech, polštářích, které lze snadno vyměnit.

Obývací prostory se volně propojují s kuchyní. Je to praktické?

Líbí se nám vzdušné a otevřené prostory, mají svůj smysl. Ale musí spolu umět komunikovat.

Nedávno jsme dodělaly velký loftový byt a zónu kuchyně a jídelny jsme od obývací části oddělily opravdu velkorysým ostrůvkem.

Je poměrně hluboký, nabízí více prostoru k sezení a slouží jako spojovací komunitní prvek. Majitelé totiž rádi a často vaří, mají návštěvy.

Interiér a osvětlení, to je kreativní spojení…

Každá nasvětlená zóna má být komfortní a bezpečná. A zároveň umět vykouzlit zamýšlenou atmosféru, podpořit intimitu, vypíchnout detail.

Kombinujeme decentní a nenápadné osvětlení s dominantním. Klientům říkáme, že nad jídelním stolem se můžeme odvázat, trochu „ulítnout“ a dopřát si nápadný světelný kus.

Home office v bytě. Umíte ho pojmout vtipně?

Myslíme si, že mít kancelář doma není nejlepší nápad. Ale chápeme, že je pro někoho nezbytná. Pak ji navrhujeme v obytném prostotu, nikoli v ložnici, tam by být neměla.

Za nás je skvělé, když je součástí nábytkového prvku, je vizuálně zakomponovaná. Na první pohled není vlastně rozpoznatelná. Snažíme se, aby pracovna nenarušila pocit útulného domova. Velkou roli v tom hrají samozřejmě použité materiály.

Líbí se mi kolekce nábytku TAK. Jednoduchá, přátelská a subtilní. Nevypadá, že patří do kanceláře?

Sama vím, že sedět v kanceláři na jednom místě rozhodně kreativitu nepodporuje.

Kolekce je proto hravá a různorodá. Velký stůl doplňují pojízdné stolky, lavice, výškově nastavitelný nábytek.

Nábytek má propracované nohy z krásného jasanového masivu, deska stolu je z překližky. A přidaly jsme i haptický zážitek. Povrch desky stolu je opatřen nábytkovým linoleem, což je přírodní materiál. Je velmi příjemný na dotek. Záměrně jsme cílily na různé smysly.

Věnujete se i architektuře výstav. Je to příjemná změna?

Dělá nám to se sestrou velkou radost, je to jedinečný zdroj inspirace a úplně jiná práce. Musíme si nastudovat dílo a nacítit osobnost daného umělce.

Naše architektura je k vystavovaným dílům vždy pokorná, snažíme se podpořit vizuální zážitek.

Čeká vás podobná realizace?

Aktuálně připravujeme výstavu malíře a sochaře Františka Mertla, která bude v únoru příštího roku v Jízdárně Pražského hradu.

Navštívily jsme ho ve Francii, kde žije, byly v jeho ateliéru. Vyprávěl nám o sobě, svém životě. Bylo to nezapomenutelné a velmi inspirativní setkání. Moudro tohoto umělce nás velmi oslovilo.