Designér Martin Jakobsen: Teprve drink a uživatel dají sklenici finální barvu a výslednou siluetu

Sklo a designéři v Čechách, to je tradiční spojení. Je těžké se prosadit?

Ano, je. Tuzemsko je malý trh a vždy musí někdo z kola ven. Vysoce konkurenční prostředí bylo už na vysoké škole UMPRUM. Mám pocit, že to špičkování bylo až toxické. Ale rozumím tomu. Mít lokty, prosadit se, to vyžaduje mnoho energie a není to snadné. Obdivuji to. Každý člověk je ale jiný. Někdo chodí na večírky, sbírá kontakty. Já jsem spíše introvert a šel jsem jinou cestou. V tichosti jsem si dělal to, co mě baví.

Kariéru vám odstartovala sklenice na víno s názvem rEvolution…

Rituál degustace vína je jasný: podíváte se na barvu, přivoníte a ochutnáte. Přál jsem si ten požitek zesílit, dát mu další smyslový vjem. Sklenice je absolutně asymetrická, má i specifické seříznutí. Nos tak máte při pití uvnitř nádoby.

Nemusíte z ní ale jen pít. Zapojte fantazii a použijte ji například na dezert jako ve známém hotelu Four Seasons v Paříži. Ozdobte ji po svém. Miluji kreativitu a s oblibou říkám, že nápojové sklo je hotové až s jeho obsahem. Drink a uživatel mu dávají finální barvu, výslednou siluetu.

V čem je váš rukopis jiný?

Způsobil jsem revoluci v barovém odvětví, protože jsem přišel s naprosto jinými tvary. Nápojové sklo bylo víceméně stejné a já se snažil ten stereotyp nabourat. Hledal jsem v něm emotivní prožitek, snažil jsem se ho posunout uživatelsky i vzhledově.

Hodně starostí jste si zažil s plagiátorstvím. Už je hořkost za vámi?

Jedna z posledních realizací, kterou jsem nazval Heaven, má na svém víčku křížek a je vlastně reakcí na rozsáhlou plagiátorskou kauzu. Rozhodl jsem se od toho odpoutat, symbolicky i jako autor. Udělat za ní pomyslný křížek.

Nápojová sklenice se skládá z několika částí a je poměrně sofistikovaná. Nebylo snadné vymyslet, aby z nápoje vycházel křížkem dým. Tedy suchý led, který sublimuje a v barmanství se pro efekt používá velmi často.

Nápady vznikají nejdříve s tužkou na papíře?

Něco vám prozradím. Možná je to autorská hloupost, ale rád vytvářím prototypy. Následně je zkouším, vylepšuji a hledám chyby. Spousta designérů dlouho vizualizuje ve 3D, ale to v podstatě nedělám. Pracuji s jednoduchými kresbami a poté si hraju se zhmotněným nápadem.

To je cesta pokus-omyl?

Tak trochu. Na prototypu je ještě spousta práce. Třeba ke sklenici Halm byla cesta poměrně komplikovaná. Původně jsem chtěl na dno použít korek, ale ten by ovlivnil vůni nápoje. Proto jsem zvolil silikon, zprvu bílý, který se ale často zabarvoval. Nakonec se použil černý.

Halm má jen otvor na brčko. Praktické, když je letos tolik dotěrných vos…

Moje vnitřní zadání bylo přijít s nápojovou sklenicí, která je interaktivní. A začal jsem pracovat s myšlenkou otáčení. Hledal jsem možnosti, způsoby, cesty, jak by to mohlo fungovat, přijít na to logicky. Kreativně jsem zapojil i uživatele.

Navrhujete nápojové sklo jen pro fine dining? Nebo i pro běžné používání?

To jste se hezky trefila. Moje nejnovější nápojové sklenice se jmenují Tube a jsou určeny k domácímu použití. Nemají wow efekt, ale reagoval jsem na přání lidí mít doma běžné sklo, ale s hezkým designem. Maximálně praktické, snadno omyvatelné. Sklenice jsou vyrobeny ze skleněných trubic, mají kulaté dno, uvnitř jsou vroubkované. I s nápojem jsou lehké, ale zároveň působí bytelně.

Teď trochu edukace o skle samotném. Jak vzniká nápojový set?

Nápojové sklenice nejsou foukané na huti, neznají sklářskou píšťalu. Je to výroba a modelace materiálu přímo nad kahanem. Používám borosilikát, ze kterého se vyrábí i baňky a laboratorní sklo. Od křišťálu se hodně liší: nemají brus, barvu a nepracují s lomem světla. Krásu skla musím dát do tvaru.

Jaké je sklo „partner“? Pro vás osobně…

Hodně upřímný. Pracuji s průhledným sklem, nic v něm neschováte, žádnou nedokonalost. Malý skleněný objekt hned ukáže, jak autor přemýšlí, odhalí jeho emoce. Na skle mě obzvlášť baví, že ho lze tvarovat, je jako plastelína. Mohu v něm realizovat svoje netradiční nápady.

Používáte sám nápojové sklo? Nebo platí, že kovářova kobyla chodí bosa?

Moc rád mám karafu Fino. Je krásná i praktická zároveň. Snadno ji rozpoznáte díky charakteristickému tvaru výlevky. Ctí ji jednoduchý tvar, patří do ní čerstvá voda i lahodné víno. Máme ji doma i v rekreačním bytě a bereme ji se ženou do ruky s úctou takřka denně.

Kolik sklenic jste navrhl a na čem právě pracujete?

Zhruba 20–30 sklenic. Připravuji další novinku a jsem právě ve fázi kreativního návrhu. Prozradím jen, že sklenice bude kinetická. Zapojím i uživatele, ten jí k pohybu bude muset dopomoci.