Býval zde ustájen dobytek a hospoda, dnes má tento dům úžasnou atmosféru a šmrnc

Původní majitelkou byla paní Irena. Každou středu k ní dorazili farmáři s dobytkem, který nahnali do stájí za domem. Druhý den ráno začal dobytčí trh, na němž se zvířata rozprodala. Hned poté se majitelka ujala prodeje piva v hospodě, která k domu, stejně jako stáje, patřila.

Místo, kde budova stojí, bylo ještě před třiceti lety považováno za jednu z nejdrsnějších čtvrtí ve městě. Dnes je tato lokalita oblíbenou částí Gentu s pár mlhavými vzpomínkami na minulost.

Dům si od paní Ireny koupil mladý pár – Miel a Eline. Objekt byl dispozičně nepraktický a v tak špatném stavu, že bylo rozumnější jej místo rekonstrukce jednoduše přestavět. Úkolu se ujali architekti z místního Atelieru Vens Vanbelle. Jak říkají, jednou z výzev bylo zachovat dřívější atmosféru stáje s trámovou konstrukcí střechy a propojit ji s domem spolu s vnitřní zahradou.

Díky zkopírování starých dubových trámů ze stáje do nového domu, jenž směřuje do ulice, si málokdo uvědomí, že se jedná o novostavbu, a ne o rekonstrukci. Architekti přední a zadní fasádu záměrně navrhli tak, aby byla neutrální, a rovněž interiér zařídili na první pohled skromně, i když zároveň překvapivě.

Dům působí příjemně zabydleným dojmem, čemuž napomáhá spousta detailů, na které majitelé mysleli s dostatečným předstihem; od podlahového vytápění s geotermálním tepelným čerpadlem přes kočičí dvířka až po zásuvku připravenou pro vánoční osvětlení.

Na úrovni přízemí je dům rozdělen na dvě části, které se dělí o společnou prosklenou stěnu na straně směřující do ulice. Obytná zóna s kuchyní a obývacím pokojem je vpravo, zatímco vlevo se nachází garáž, kterou lze projít do zahrady a do zadní části.

Zajímavostí je způsob vedení schodiště. To je umístěno v samém středu domu a působí jako přirozený dělicí prvek na každém ze tří podlaží. Po jeho stranách jsou dubové trámy jako připomínka původních stájí, a ať na něm stojíte kdekoli, vždy vidíte okno a cítíte sluneční paprsky. Díky tomu je dům světlý, prostorný a jeho obyvatelé mohou udržovat vzájemný kontakt z kteréhokoliv patra.

Přestože schodiště a konstrukce trámů působí výrazným dojmem, výběr barev a materiálů dodává interiéru požadovaný klid. Architekti zvolili dub, ocel, hliněnou omítku, polymerbeton a nerez. Z nich vytvořili pro každou část schodiště zcela nový vzhled.

Pracovní kout v kuchyni je o stupínek výš než zbytek místnosti, takže můžete sedět u baru jako kdysi u původní majitelky a užívat si výhled do zahrady a na starou stáj v zadní části pozemku.

V původní podobě byla stáj velmi tmavá. Architekti nechali odstranit část podlah a starou střešní krytinu nahradili průhledným vlnitým polykarbonátem. Díky tomu nyní světlo může volně prostupovat do interiéru, v němž dokonale vyniká nádherná trámová konstrukce a vytváří fascinující hru stínů.

Stáj tak nyní působí jako logické rozšíření zahrady a je rozdělena na posezení a pracovní prostor, kde Miel přechovává své motocykly. Schodiště vás pak zavede na plošinu, kde se můžete opalovat anebo zůstat chráněni posuvným oknem zimní zahrady.

Architekti interiér domu a stájí sjednotili stejnou hnědou leštěnou betonovou podlahou, jež tvoří i chodníček napříč zahradou. Ta je prostorná a tichá, což je v této hustě obydlené čtvrti vzácná a výrazná výhoda. Směs stálezelených popínavých rostlin, keřů a stromů s výraznou strukturou listů bude navíc s postupem času čím dál více stínit výhled na okolní zástavbu.