Byt prosvětlují jemné odstíny barev a rytmus mu dávají jasné svislé a vodorovné linie

Byt architekti ladili do teplých světlých tónů. Krémový interiér s bělenou dřevěnou podlahou kontrastně doplnili dominantními tmavšími prvky z ořechového dřeva a černými detaily osvětlení a kování. Pro návrh jsou charakteristické horizontální i vertikální linie zvýrazněné prostřednictvím vestavěných skříní.

Dominantní jsou vertikální knihovny v obývacím pokoji a předsíni, které svým intenzivním a pravidelným členěním tvoří jasný řád, díky kterému působí knihovna stále uklizeně. Přechod mezi předsíní a technickou místností si klienti přáli uzavřít pomocí vestavěné skříně.

Přední část vestavěné skříně architekti navrhli s šesti mělkými přihrádkami, kam si majitelé po příchodu do bytu mohou odložit klíče, parfém nebo drobnosti z kapes. Kdyby byly hluboké jako skříň, věci by zapadávaly dozadu a v úzké předsíni by se špatně dolovaly.

„A aby prostor za nimi nezůstal nevyužitý, otevřeli jsme ze strany ještě dvě police. Každý centimetr se tu počítá. Na první pohled nic nevidíte – ale za zapuštěnými dvířky vestavěné skříně se skrývá malá technická místnost. Prostor je sice úzký, ale klienti v něm najdou místo na všechno. A díky chytrému řešení zůstává nenápadně skrytý,“ popisují architekti.

Do výšky, kam se člověk nemusí ohýbat, umístili přiznané šuplíky zvenku – rychle otevřít, hodit čepici nebo rukavice a jít. Uvnitř skříně, kde to není tak na očích, jsou vnitřní zásuvky za vysokými dvířky – na věci, po kterých člověk sahá méně často. „A dole vždycky šuplíky, žádná dvířka! ‚Must have‘ dnešních interiérů. Využijete celý prostor bez lezení po kolenou,“ prozrazují svůj tip architekti.

V obytné místnosti je jedna stěna z tmavě šedé imitace stěrky. Interiér má být hřejivý a harmonický, aby nic v prostoru extrémně nekřičelo. Důležité je, aby v bytě mělo vše své místo. Kromě knihovny mají být všechny úložné prostory uzavřené. Po práci tráví klienti hodně času vařením a koukáním na filmy či seriály. Obývacímu pokoji tedy dominuje velkoformátová televize, kterou mají klienti velmi často zapnutou i jen jako zvukový podkres. Naproti ní nesmí chybět pohodlná pohovka.

V obývacím pokoji mělo být vytvořeno i pracovní místo na home office přibližně na jeden den v týdnu, které se dá lehce zamaskovat. Architekti jej proto ukryli za posuvnými dvířky – když klient práci odloží, prostě ho zavře. A protože se dvířka zasouvají, nemá pocit, že sedí ve skříni. Večer klienti upřednostňují mít zapnutá pouze tlumenější světla.

Oba partneři rádi čtou. Proto ocenili i čtecí koutek. Jedním z výrazných prvků bytu je kovová knihovna, kterou vidíte už při vstupu z předsíně. Jako materiál byl využit teplem upravovaný plech, který záměrně přiznává svou „nedokonalost“. Každý kus je originál – nepravidelné flíčky a efekty připomínající olejové skvrny vznikají přirozeně při úpravě. Knihovna tak reaguje na zlatý dekor jídelního stolu v kuchyni, která je hned naproti.

Plechová knihovna je pouhých 5 mm tenká, ale působí pevně a elegantně zároveň. Truhláři si poradili i s technickou výzvou – tenké kovové police přesně zarovnali s tlustšími dřevotřískovými. Celá konstrukce je zavěšená do vzduchu, takže knihovna doslova působí, jako by levitovala. Subtilní provedení, které ale rozhodně nezanikne.

Architekti v obývacím prostoru pracovali s promyšleným uspořádáním – nábytek není rozložen symetricky, ale celek působí vyváženě a přirozeně. Návštěvníka zaujme malý, ale důležitý detail – podlahová lišta je tónována do barvy stěny za TV, takže bílý pás neruší. Stěna je navíc chráněná při vytírání a působí čistě a klidně.

„Možná to tak nevypadá, ale výběr pohovky je klíčový. Záleží na každém detailu – od nožiček přes boční područky až po tvar opěrných polštářů. Pokud v domácnosti nejsou malé děti, které by ji hned upatlaly, dáváme důraz na kvalitní zpracování a nadčasový design,“ radí architekti.

Typové dřevěné prvky solitérů v obou hlavních místnostech jsme vybrali pro jejich hezké a jemné zpracování detailů. Důraz na detail kladou na vizuálně vytížené stěny naproti posteli a pohovce. Detail pak vytvářejí pomocí tapety v ložnici či pomocí stávající stěrky v obývacím pokoji, kterou barevně přizpůsobili béžovému interiéru.

Kvalitně provedený a výrazný zlatý dekor jídelního stolu v kuchyni si architekty i klienty získal hned. „Navázali jsme na její styl a doplnili ho o zlaté detaily – například na závěsném svítidle nad ostrůvkem nebo na kořenkách. V kontrastu k tomu jsme zvolili černé doplňky, které jsme použili i v dalších částech bytu. Židle překvapí svou lehkostí i stabilitou – jsou jednoduché, ale promyšlené,“ poznamenávají architekti.

Ostatně barvy hrají v tomto interiéru důležitou roli. Často se objevuje bílá, béžová, šedivá s lehkým oživením. Klienti se chtěli vyhnout výraznějším barvám, jako je červená, ale také studeným materiálům.

Solitérní kusy nábytku, jako například konferenční stolek a postel, společně s horizontálními liniemi vestavěných skříní architekti zvýraznili tmavším odstínem dřevodekoru. Zbylý nábytek se drží v béžových tónech vycházejících jak z barvy již přítomné kuchyňské linky, tak z referencí klientů.

Vysokou šatní skříň se dvěma řadami šatních tyčí v ložnici doplňuje vzdušnější truhlářský prvek. Ten tvoří horizontální linie se šuplíky na drobnější oblečení a doplňky a vertikální mělká skříň s policemi na dokumenty. Majitelé preferují ukládat oblečení především tím, že jej zavěšují.

Na boku sestavy najdete „němého sluhu“ – ideální místo pro oblečení, které už nepatří zpátky do skříně, ale ještě není do prádla. Přizpůsobený na košile, kalhoty a další kousky, které chce mít klient po ruce. Ten si sem každý večer připravuje outfit na další den – praktické a elegantní řešení. Udržuje ložnici uspořádanou bez nutnosti věšet věci přes židli nebo madlo postele.

„V ložnici jsme pokračovali v jemných černých liniích – subtilních a promyšlených. Minimalismus držíme v rovnováze, nezahlcujeme, ale dáváme důraz na správné proporce. Místo symetrie sázíme na asymetrii v kompozici, která působí přirozeněji a klidněji na oko. Vysoký světlý solitér versus nízký horizontální tmavý nábytek, to je kontrast, který funguje. Tmavý dekor nijak netíží prostor, naopak působí útulně a zároveň elegantně. Zní to možná jako teorie, ale v praxi to dává smysl – a hlavně krásný výsledek,“ jsou přesvědčení architekti.

Na první pohled byste možná nepoznali, že komoda se šuplíky není z dýhy, ale z lamina – moderního materiálu, který dnes umí překvapit. Jak vysvětlují architekti, dýhu (tenké plátky reálného dřeva na dřevotřísce) mají rádi, ale v tomto případě upřednostnili hledisko větší odolnosti, UV stability a rozpočet. Ostatně lamino nabízí dnes tak propracovanou texturu, že i odborník se musí podívat zblízka, aby ho rozpoznal. A pro běžný provoz je to často nejpraktičtější volba se skvělým vzhledem.

Spousta lidí má tapety ještě zafixované jako retro prvek, ale když se zvolí jemný, citlivý motiv, funguje skvěle i v moderním interiéru. „V ložnici jsme ji dali na stěnu naproti posteli – dodává teplo a útulnost. Díky decentnímu vzoru není rušivá ani při usínání nebo ranním vstávání. Funguje lépe než obyčejná výmalba nebo oblíbená betonová stěrka – ta může být vizuálně těžká a navíc často i finančně náročná,“ uzavírají architekti.