Byt pro matku se dvěma syny po rekonstrukci nabízí v hlavní místnosti dva rozdílné světy vedle sebe

Paní Helena práci architektů z ateliéru RDTH architekti viděla v televizi. Ozvala se jim den poté, co v ní odvysílali reportáž o projektu Byt architekta. Klientka má dva syny, dvojčata, a vychovává je sama. Architektům řekla, že má také byt v panelovém domě, z něhož chtěla vytvořit pro rodinu absolutně čistý a moderní prostor.

Velká výhoda panelových bytů je, že je lze obyčejně téměř kompletně přeprogramovat. Největší hodnota, která tak může vzniknout, je více volného prostoru. S paní Helenou architekti v prvních krocích hledali, kam až je v rekonstrukci pustí a jaké jsou hodnoty, které by se při rekonstrukci měly projevit.

Jednoznačně to byl minimalismus, až asketický přístup k životu, potřeba zbavit se prvoplánových dekorací i potřeby vytvořit „příjemný“ interiér a nechat prostor pouze racionálním potřebám členů své rodiny.

„Ptali jsme se třeba, jestli opravdu potřebuje ložnici ve dne a obývací pokoj v noci. Její skromnost a otevřená mysl nás dovedla k závěru, že jde o zakořeněný zvyk a že rozhodnutí o zvycích záleží na uživateli a okolnostech jeho života. Vynechat některé návyky je legitimní možností při rozhodování o budoucí organizaci prostoru ve kterém budete bydlet a může to přinést řadu výhod. A tak její ložnice vzniká z obývacího pokoje a obývací pokoj naopak z ložnice,“ vysvětlují architekti.

Paní Heleně se však občas hodí možnost alespoň vizuálního soukromí. Stačí jí obyčejný závěs. Za ním vzniká samostatný svět. Není to ovšem jen ložnice s téměř dokonalým odcloněním slunečního světla pomocí blackout-závěsu. Může to být i kino. Pokud se díváte se sluchátky, nikdo, kdo se pohybuje kolem, nemusí vědět, že zrovna běží hlučná akční scéna. Stroboskop filmu zůstává uvnitř a neobtěžuje ty, kteří se nechtějí dívat a poslouchat.

Ostatní členové domácnosti si tak mohou například připravovat oběd nebo večeři a v klidu si ji sníst nebo si spolu povídat, jako by to bylo za stěnou. Situací a scénářů vzájemných kombinací je mnoho. Tyto dva světy za tenkou membránou jsou propojeny, nicméně při vzájemném respektu mohou fungovat dobře i autonomně.

Když je závěs odsunut, je to klasický obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, kde rodina funguje spolu. Závěs se tehdy stává nejen dekorací, ale zlepšuje i akustiku velké místnosti.

Na druhou stranu pro paní Helenu bylo důležité, aby synové měli své vlastní pokoje. Jsou symetricky identické. Každý má stůl přes celou šířku pokoje, zabudovanou skříň a výsuvnou postel. Tu lze používat jako klasické jednolůžko, sedačku, nebo při vysunutí jako skromnější dvoulůžko. Když je potřeba se celé dny učit, dívat se na seriály nebo se válet, lze ji snadno přemístit do středu místnosti.

Nastavitelná nástěnná lampa dobře slouží při jakékoliv poloze postele. Když je třeba na chvíli trochu více prostoru, například na cvičení, lze celou postel přesunout pod stůl, který nemá žádné podnože a je kotven na ocelových konzolách ze stěny. Skrze světlíky nad skříněmi se sluneční světlo dostává přes pokoje do vstupní haly a koupelny. Sluneční světlo v těchto prostorách je v panelácích vzácností.

Tok světla opačným směrem má však obyvatel pokoje pod kontrolou vlastním ovládáním zatemňovací rolety nad světlíkem.

Přes celý byt, od podlahy až po strop, běží jednotná lineární sestava bílého utilitárního nábytku. Integruje v sobě kuchyni, mnoho skladovacího prostoru, prostor pro pračku a sušičku i samostatnou toaletu.

Strohost, která provází celý projekt a je panelovému domu vlastní, se projevila i v řešení zabudovaného nábytku. Veškerý zabudovaný nábytek i povrchy, kromě závěsů a podlahy z marmolea, jsou bílé. Spolu vytvářejí pozadí umožňující svobodný výběr volně stojícího nábytku, doplňků a pokojových rostlin. Dřevo, které je příjemné na dotek, je použito na jídelním stole a pracovních stolech v pokojích chlapců.

V bytě ovšem hraje důležitou roli i modrá barva. Tu má majitelka ráda. Je všude a současně nikde. Je skrytá a objeví se vždy, když se cokoli otevře. Je uvnitř každé skříně, kuchyňské skříňky, WC nebo v koupelně.

Modrá je ornament, který se rozvíjí různorodostí vybavení, jež uvnitř nábytku rodina uskladní. Druhá vrstva ornamentu je méně nápadná, ale dá se najít. Jsou jím styky panelů a ošetřené „jizvy“ po odstranění příček.

Původní, stále dobře fungující článkové radiátory nebo trubkové rozvody vytápění společně představují paměť a charakter původního panelového bytu. „Tyto momenty a prvky se nesnažíme skrýt, jako by byly něco nehezkého. Panelový byt se za ně nemá proč stydět. Jsou pro něj přirozené,“ uzavírají architekti.