Článek
Prostor nedaleko Václavského náměstí, nyní obklíčený pražskou magistrálou, je místem významných kulturních institucí sídlících v novorenesančních budovách z 19. století. Václavské náměstí zde uzavírá majestátní budova Národního muzea, z druhé strany někdejšího sídla zákonodárců stojí neméně vznosná budova Státní opery. A v místech, kde se po druhé světové válce usadili politici, bývala od 30. let minulého století novoklasicistní burza. K té patřil i obytný dům, který byl později zbořen.
Původně byly tyto prostory součástí pražského novoměstského opevnění. V místě, kde je nyní Národní muzeum, stála Koňská brána z druhé poloviny 14. století (v roce 1836 byla empírově přestavěna, v roce 1875 zbořena). Před bránou byla zahrada, na horní ploše brány byl oblíbený vyhlídkový prostor. V 19. století odtud vedla parkovitě upravená promenáda s dvěma koncertními kavárnami zvaná Na šancích, a to zhruba v trase dnešní Wilsonovy a Mezibranské ulice od křižovatky U Bulhara k Žitné.
V těsném sousedství Národního muzea, na místě křižovatky dnešních ulic Wilsonova a Vinohradská, byla v letech 1935 až 1939 postavena dle návrhu Jaroslava Rösslera budova pražské burzy. Meziválečné období bylo dobou rozmachu pražské burzy, která si tak mohla dovolit stavbu důstojného sídla. Burzovní palác byl slavnostně otevřen 6. dubna 1938.
Finančníci si však nového sídla příliš neužili. Nejprve činnost burzy ochromila okupace, po skončení války byla budova navrácena burze, ale obchodování již nebylo obnoveno. V roce 1948 byla burza trvale uzavřena a budova spolu s obytným domem bez náhrady vyvlastněna a předána Národnímu shromáždění.
Nárokům parlamentu však budova postupně přestávala stačit, a tak bylo v šedesátých letech rozhodnuto o její přestavbě. Architektonickou soutěž vyhrál kolektiv autorů ve složení Karel Prager, Jiří Kadeřábek a Jiří Albrecht. Rozhodli se zachovat původní stavbu a nové prostory získat nadstavbou a přístavbou. Burzovní palác byl zrekonstruován a zasazen do nové budovy.
Konstrukčně odvážná stavba započala v roce 1966 a trvala šest let. Objekt burzy byl překlenut velkoprostorovým roštem, který je zespodu podepírán pylony. Konstrukce roštu, vážící několik set tun, byla svařena na zemi a na své místo vyzvednuta jako celek. Na roštu pak vyrostla dvě patra nových prostor. Součástí budovy se stala i největší závěsová skleněná stěna v tehdejším Československu.
V 80. letech prošla budova rozsáhlou rekonstrukcí, po rozpadu federace ale přestala sloužit jako sídlo parlamentu a hledalo se pro ni nové využití. Od roku 1995 zde sídlilo Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL), které se do Prahy přestěhovalo z Mnichova. Na podzim 2001 se v souvislosti s teroristickými útoky v USA začalo uvažovat o přestěhování rádia z centra na bezpečnější místo. Koncem loňského roku se rozhlasová stanice přestěhovala do nového objektu na pražském Hagiboru.
Nové sídlo Rádia Svobodná Evropa je jedna z nejnedobytnějších pevností kontinentu.
Již v listopadu 2006 vláda schválila bezplatný převod budovy budovy z ministerstva financí na ministerstvo kultury, které později rozhodlo o předání budovy do užívání Národnímu muzeu. Podle ředitele muzea Michala Lukeše by stavba měla v době rekonstrukce historické části muzea sloužit jako depozitář, později jako součást muzea. V plánu je i spojení budov tunelem.
