Článek
Vila manželů Grety a Fritze Tugendhatových byla postavena na přelomu 20. a 30. let minulého století a je živou památkou moderní architektury. Její jméno je zapsáno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Mezi lety 2010 a 2012 prošla rekonstrukcí, při níž byla restaurována do stejné podoby, jakou měla v době svého dokončení v roce 1930.
Osm miliónů korun
Vnitřní vybavení domu navrhl architekt Ludwig Mies van der Rohe se svými spolupracovníky Lilly Reichovou a Sergiem Ruegenbergem. Jelikož od zadavatelů nedostal žádný finanční limit, vyšlo tehdy konečné dílo na osm miliónů korun. Pro představu, za takovou částku bylo v té době možné postavit 30 rodinných domů!
Při pohledu od hlavního vstupu, kde je vjezd do garáže, vypadá dům jako jednopodlažní. V této úrovni je rozdělen na dva kvádry spojené deskou ploché střechy. Oblá stěna z litého mléčného skla a nosný sloup celou kompozici odlehčují. Vnitřní prostor je ovšem tvořen třemi patry.
Obývacímu prostoru dominuje skleněná stěna, která spojuje obyvatele s přírodou.
Ve vstupní části, jež je obložena travertinem, si návštěvník ihned všimne obřích dveří, které jsou až do stropu, čímž se prostory ještě opticky zvětšují.
Výjimečná je na vile ohromná skleněná stěna rámující hlavní obytný prostor vily se zimní zahradou. Okna lze zcela zapustit do země a interiér tak propojit s přírodou. Vilou prostupuje nosný ocelový skelet tvořený 29 ocelovými sloupy, které drží celý dům.
Do vily Tugendhat není jednoduché se dostat.
„Díky tomu Mies van der Rohe nemusel používat žádné vnitřní nosné zdivo, a hlavně žádné obvodové nosné zdivo. Úžasným prvkem je rozměrná skleněná plocha, která představuje radikální moment jeho architektury, protože skleněná plocha je nejenom po celé sekvenci místnosti, ale hlavně po celé délce stavby. Prvek, který by byl pro dům klasické koncepce naprosto nepředstavitelný,“ okomentoval výjimečnost vily průvodce.
Onyxová příčka
Obytná a reprezentativní část domu se může pochlubit i tzv. onyxovou příčkou oddělující pracovní prostor od obývacího, která má jedinečnou vlastnost - pod určitým úhlem propouští sluneční paprsky a mění se tak její barva. Tehdy stála 200 tisíc korun.
Onyxová stěna (vlevo) vyšla v době stavby na 200 tisíc korun. Nábytek byl taktéž na tu dobu luxusní.
Vila ale není výjimečná jenom svou architekturou, stejně úchvatné je i její zařízení. Ve všech místnostech lze spatřit elegantní a citlivě navržený nábytek.
Ve spodním patře vily jsou pak rovněž vystavené fotografie Fritze Tugendhata, které dokumentují stavbu a vybavování vily.
Od prosince 1969 je vila na Státním seznamu kulturních památek.
