Bílá a poloprůhledná. V Dolních Jirčanech boří představy o tom, jak může vypadat hasičárna

Spíše než zbrojnici připomíná svým obdélníkovým tvarem a sedlovou střechou klasickou venkovskou stodolu. Architekti chtěli v návrhu propojit tradici, moderní design i funkčnost. Spolu s protilehlou základní školou, kterou navrhlo stejné architektonické studio – SOA architekti, tvoří vizuální jednotu a jakousi pomyslnou bránu do obce.

Kdo touto bránou prochází či projíždí, tomu se naskýtá jedinečný průhled do nitra zbrojnice díky velkoformátovým oknům. V noci je interiér navíc nasvícený. „Říkali jsme si, že by bylo dobré, kdyby se vnitřní provoz budovy odrazil i ven, aby byl vidět,“ vysvětluje záměr architekt Ondřej Píhrt.

„Bylo ale jasné, že zbrojnice nemůže být celá prosklená. Jako vhodný materiál nám tak vyšel polykarbonát, který je průsvitný a dají se do něj dělat okna, takže může být vidět dovnitř. Dává to tušit život vevnitř a zároveň to stavbě propůjčuje lehkost,“ popisuje architekt.

Že jim jde vidět „pod ruce“, hasičům nevadí. „Je to takové otevřené a to je myslím dobře,“ hodnotí velitel zdejší jednotky Miloslav Burián, který Novinky budovou provedl. Na jejich novou hasičárnu se prý jezdí dívat i jeho kolegové z jiných jednotek a zajímá také zdejší občany. „Přijdou si s námi občas popovídat a ukážeme jim techniku,“ říká Burián.

Architekti při navrhování stavby vnímali hasičskou zbrojnici nejen jako prostor, kde jsou zaparkované červené požární vozy a uložená technika.

„Hasiči v ní prakticky žijí, zvlášť ti dobrovolní, celá zbrojnice je velmi komunitní záležitost. Kromě techniky tak musí v garáži fungovat i lidé, a tak jsme umístili pod jednu střechu zázemí pro všechno. Výsledkem je jednoduchá halová stavba s ocelovou konstrukcí, ve které je postavená ještě jedna speciální stavba,“ popisuje Píhrt jednoduše celý koncept.

V přízemí vedle hlavní garáže mají hasiči vše pro to, aby mohli projít tzv. hygienickou smyčkou. „Aby ten hasič, když se vrátí ze zásahu, prošel z tzv. špinavé šatny skrz sprchu do čisté šatny, kde se převlékne,“ popisuje Burián, který je hasičem jak profesně, tak ve volném čase.

K dispozici jim tu je také údržbářská zóna i s pračkami na špinavé mundúry či automatický naviják na sušení hadic s kanálky na odvod vody. A také „posilovna jako v americkém stylu,“ směje se při prohlídce zázemí velitel oceněný mimo jiné titulem Hasič roku 2023.

Pro vnitřní vestavek, kterému někteří říkají familiárně „domeček“, volili architekti konstrukci z dřevěných panelů složených jako skládačka. Stojí na stejné podlaze jako vozy a pod stejnou střechou jako hala. Dřevo dodává obytné vestavbě navíc útulnost a domácký nádech.

V patře se skrývá společenská místnost (strážnice), která slouží i jako učebna, a velitelé zde mají kancelář. V nejvyšším patře je pak malá ložnice s pěti lůžky. Hasiči už si prostory, dokončené na podzim minulého roku, stačili zaplnit poháry ze soutěží v požárním sportu, fotkami či vzpomínkovými předměty, které odkazují na zesnulé kolegy.

Hasičárna za 26,5 milionu korun disponuje tepelnými čerpadly, klimatizací i infrapanely na stropě. Obavy některých místních, že se bude v atypické stavbě srážet vlhkost a stékat po vnitřních oknech vestavby, se nepotvrdily. Podle Buriána sice je ještě co ladit, ale jde o drobnosti, jako třeba zakrytí spár mezi schodištěm a stěnami pomocí lišt.

V předchozí dolnojirčanské zbrojnici, jež sídlila ve staré garáži, neměli hasiči ani pořádně kde se umýt a k dispozici měli pouze suchý záchod.

„Teď tady máme takový hasičský ráj,“ říká velitel spokojeně. „Děláme stejnou práci jako profesionální hasiči, chtěli jsme tak mít stejné zázemí a podmínky pro odpočinek,“ vysvětluje.

Jednou z důležitých činností sboru je například zálohování hasičské stanice v Jílovém u Prahy. Ve sboru dobrovolných hasičů mají Dolní Jirčany asi třicet mužů, výjezdovou jednotku jich tvoří 16 a několik otců zde předává tradici dál svým synům v zácviku.

Architekti ze SOA ateliéru se s navrhováním zbrojnice setkali poprvé, díky tomu prý nebyli svázaní běžnými přístupy a „dalo jim to křídla“.

„Naším záměrem ale nebylo vytvořit něco, co nikde jinde v Česku není, my jsme prostě sledovali tu funkci a přistoupili k tomu po svém. A jestli tímto způsobem vznikla jedinečná stavba, tak je to jenom dobře,“ říká Píhrt ve své pražské kanceláři. Po celou dobu je ale, jak přiznává, provázela nedůvěra z různých stran.

„Dalo nám hodně zabrat přesvědčit investora (obec Psáry - pozn. red.), že tento návrh bude, kromě toho, že je hezký, i funkční. A potom nám dalo také zabrat to všechno dát dohromady, protože ono to vypadá na první pohled jednoduše, ale v té stavbě je jen málo typických věcí,“ směje se architekt a doufá, že se hasiči cítí jako doma.