Architektka Jana Mastíková: Domov jsou sousedé, ulice, celá čtvrť, nekončí hned za naším prahem

„Opravdu každá rodina v Praze potřebuje jedno, ale často dvě nebo i tři auta? Nemá ten obdélník 2,5 × 5 metrů vymezený na parkování větší hodnotu v podobě vysazeného stromu, květinového záhonu nebo lavičky? Města, v nichž je zeleň, začnou dýchat, být příjemná a lidé zde mají důvod zůstávat,“ zamýšlí se nad veřejným prostorem architektka.

Žena architektka versus muž architekt. Vnímáte nějaký rozdíl?

Podle mě architektura nemá pohlaví. Nepoznáte, zda stavbu dělala žena, nebo muž. A je to tak správně. Chtěla bych smazat klišé, že žena architektka je automaticky dobrá v návrzích interiérů a muž se hodí na stavbu pořádného domu.

Rozdíly jsou spíše v přístupu k úkolům. My ženy lépe komunikujeme, máme větší míru empatie, větší vytrvalost, naše úvahy jdou více do šíře. A k danému cíli se nakonec dostaneme stejně rychle, protože kroky jsou poctivě, a především v klidu odpřemýšlené.

Muži jsou přímočařejší, snaží se okamžitě prosadit svůj pohled na věc, rychle vystřelí, hned řeší. Po chvíli ale třeba zjistí, že to byl špatný výstřel, a vrací se pak úplně na začátek. A nakonec se v tom cíli potkáme společně.

Co znamená podle vás dobrý urbanismus?

Byt či dům právně končí naším prahem a vstupními dveřmi, ale co domov? To je přece celá čtvrť, patří tam sousedé, park, kam chodím venčit psa, školka pro děti, autobusová zastávka. Místo, kde jsou pracovní příležitosti, restaurace, společenský život, kultura.

Tohle si mentálně skládáme, když si vybavíme domov a pocit z něj. A když v tomto mixu něco chybí, necítíme se příjemně.

Velké výkyvy počasí, klimatické změny, přehřátá města… Pomůže nám tzv. modro-zelená architektura?

Extrémy počasí jsou rok od roku horší a ochlazení města zajistíte především dobrým urbanismem. Budovy mají být „tak akorát vysoké“ a ulice „tak akorát široké“, aby domy vrhaly stín a nepřehřívaly se.

Skvělé jsou zelené střechy. Vypadalo to, že se dostanou do legislativy jako nutný předpoklad pro novou výstavbu. Ale nestalo se, jsou pouze silně doporučeny. Zelená střecha přitom zadržuje dešťovou vodu, odparem se ochladí její okolí, lépe pohlcuje sluneční paprsky.

V Praze nejsou výrazně vysoké budovy a ani se nestaví, na většině staveb by zazelenění střechy šlo uplatnit. Ale je to běh na dlouhou trať. Výrazně by pomohlo i vysázet stromořadí v ulicích, které ovlivňuje dojem z parteru.

Jak se díváte na moderní technologie. Není jich už moc?

Vše se logicky tlačí k úspoře energií a technologie tomu napomáhají. Stavět energeticky úsporně mi dává smysl a myslím si, že například všechny nové veřejné budovy by měly jít příkladem.

Naše kancelář realizovala v pasivním standardu nedávno mateřskou školku. A nechybí v ní pochopitelně ani rekuperace (řízené větrání, pozn. redakce). Byly obavy, že nebude možné otevřít okno, ale to je omyl. Normálně se větrá, krátce, ale zato intenzivně.

Školka naopak díky technologiím dokáže výrazně ušetřit na svém provozu. Samozřejmě základem je tvarově vhodný dům, se správnou orientací ke světovým stranám.

Zároveň souhlasím s tím, že vše má být vyvážené. Uvedu příklad s fotovoltaikou. Mít doma na střeše pár panelů, které mi vyrobí tolik energie, aby mi utáhly moje potřeby, je správné. Ale už mi nedává smysl pořídit si jich desetkrát tolik a snažit se vydělat na odprodeji do sítě. Výroba panelů, ale hlavně jejich budoucí likvidace, je hodně energeticky náročná.

Smart cities, další velké téma. Umí být Praha „chytrá“?

Přála bych Praze hlavně smart veřejnou dopravu. Hodně během dne cestuji za klienty a často jsem v šoku z toho, že na většinu míst se musím přepravit přes centrum, křižovat Vltavu sem a tam.

Chybí okruh, tunely, okružní linka metra, logicky dotažené pruhy pro cyklistická kola. Jsou to investice za miliardy, vím. Ale Praze by se ulevilo.

Podle mě nepotřebujeme přetechnizované smart město. Praze by pomohlo zdařile dotáhnout do finále dopravní koncepci. Udržet myšlenku a řešení napříč politickým spektrem a časem. Ne že odejde jedna garnitura a začne se nanovo. Když město nemá kontinuitu, ztrácí dech. Vytrácí se z něho život a domovy.

Líbí se mi multifunkčnost staveb. Je to cesta?

Ano, určitě. Třeba projekt Nová radnice na Praze 12 sloučil sedm úřadů, které byly rozesety po městské části. Vyřídíte vše na jednom místě, a navíc jsou zde prostory na výstavy, výborná kavárna, restaurace, sály, coworking zóna. Máte důvod zde posedět, vnímat kulturu. Což na úřadech běžně nečekáte.

Budova je jednoduchá, má betonový skelet rozdělený sádrokartonovými příčkami. Lze ji proto v čase přizpůsobit aktuálním podmínkám. Když se například v budoucnu nevyužije současný počet kanceláří, může celkem snadno vzniknout ordinace, open space office pro firmy.

Zeptám se na obchodní dům Máj. Co říkáte na vnitřní rekonstrukci objektu?

Konečné hodnocení ukáže čas, ten vše prověří. Zatím to vnímám takto: každé město touží a možná i potřebuje mít centrum konzumu, trochu kýče. Podobně jako Las Vegas, Prater, Legoland. V Praze a okolí nic takového nemáme.

Máj je obchodní dům. A ty byly a jsou určené na konzum, je to jejich primární funkce. A je otázka k diskusi, zda Máj měl tak skvělé původní interiéry, aby se současnou rekonstrukcí výrazně zkazily. Kdyby někdo vyboural Fantovu kavárnu na hlavním nádraží, foyer Národního divadla, tak zvednu obočí, ale tady?

Navíc se na současné interiéry Máje nedívám jako na finální a trvalé, naopak. Za deset, patnáct let se ukáže, zda projekt funguje, vše se může změnit. Rekonstrukce šla ze soukromých zdrojů, a když je někdo ochoten takto investovat? Uvidíme, opravdu ukáže čas.

A co Kasárna Karlín (kulturně společenské centrum, nyní uzavřené, pozn. redakce) v Praze? A využívání brownfieldů?

Kasárna jsou magické místo a chodila jsem tam moc ráda. Dělalo mi radost, že místo ožilo a ukázalo svůj potenciál, zviditelnilo se. Je škoda, že úředně táhnoucí se věci z hlediska změny územního plánu přerušily dobré fungování kaváren, barů, kina a navazující kultury.

Jsem architekt, vždy budu pro výstavbu a znovuožití tzv. brownfieldů. Lidé je vnímají jako bílé místo na mapě. Většina si ani neuvědomuje, že se dají protnout cestami, může tam být letní kino, kavárny a prostě nová čtvrť, nové sousedství. Tvrdím, že 99,9 % všech brownfieldů změna prospěje. Nelze je snad ani pokazit.

Příkladem je volnočasový areál Jammertal v pražských Nuslích…

Vznikl přímo pod Nuselským mostem. Byl tam hliněný plácek, kde ani tráva nerostla. Dělali jsme si monitoring využití a za hodinu zde prošli tři lidé, jeden pes a dvě děti si cestou na hřiště koply míčem.

Místo bylo nevyužité, přitom v Nuslích žije hodně lidí. Máme radost, že jsme od městské části dostali možnost místo smysluplně obnovit a probudit ho. Nádherně prokouklo, žije svým životem, má příběh. Na malém prostoru se potkávají všechny věkové kategorie. Senioři hrají pétanque, mladí jezdí na kolečkových bruslích a skateboardech, malé děti jezdí na odrážedlech, maminky si povídají. A všichni společně krásně fungují jako jedna komunita.

Je zde zastřešená knihobudka, příjemný kiosek, místní pořádají Blešáček a v zimě krásné veřejné kluziště. Ráno i večer je zde živo, ale najdete tady i klidné místo pro relax.

Diskutuje se o podobě hlavního nádraží v Praze. Co si o tom myslíte?

Hlavní nádraží, budova od skvělých architektů (Jan Bočan, Jan Šrámek, Alena Šrámková, Zdeněk Rothbauer). Podle mě je na svoji dobu velmi dobrá koncepčně.

Má spoustu originálních prvků. A to, že jsou některé části po 50 letech na odpis, znamená, že jsme o budovu neuměli dobře pečovat. Neznamená to ale, že by se měla automaticky přebourat a nahradit novou.

Vítězný návrh nádraží podle odhadu vyjde na 2 miliardy a máme zase novou nákladnou konstrukci v podobě gigantické pergoly. Budeme se o ni umět starat, nebo dopadne stejně?

V plánu je i Vltavská filharmonie.

Samozřejmě, za mě nádherná budova, bomba, „tahoun“ i pro turisty, ale pravděpodobně to také bude nejdražší stavba v historii Prahy. A opět je otázka, zda o ni město bude umět trvale pečovat a kolik to hlavně bude stát. A zda by běžného obyvatele více nepotěšilo, kdyby byla zainvestovaná ona smart dopravní infrastruktura. A nebyl tady 25 let starý územní plán.

V architektonické kanceláři používáte BIM (informační model budovy, pozn. redakce). Jaké má přednosti?

Vidím v něm velkou budoucnost a propojuje všechna témata, o kterých jsme se bavily. Kromě projekční fáze, kdy v BIMu objekt postavíte, má hlavně pomáhat v ekonomickém provozu budovy.

Představte si, že už nemáte v kanceláři ruličky se stavebními plány, ale máte data. Ta lze vložit do správcovské aplikace. Ta umožní stavbu řídit, obsluhovat, spravovat.

BIM je takový rodný list budovy. Vše o ní budete vědět, až do konce její životnosti. Určitě bych všem studentům architektury doporučovala se o BIM zajímat.

Líbí se mi, že se studenty pracujete.

Jsme velký architektonický ateliér a rozhodli jsme se pozvat k nám studenty. Soustředíme se na základní a střední školy. Projdou si kancelář, zjistí, že není jenom profese architekt, ale třeba i rozpočtář a co vše znamená a obnáší stavařina.

Studentům ze střední školy nabízíme stáže, mohou zde být třeba i jen dva tři týdny, pomáhat. Důležité je, že nasají atmosféru, ujasní si, zda je to baví.

Dětem by jakýkoliv obor neměli vybírat rodiče. Musí být samy zodpovědné za svoji volbu, opravdu chtít, jít do hloubky, cítit zodpovědnost za sebe. Nikdo jiný to v životě ani v práci za ně neudělá.