Článek
Majitelé historické vily se rozhodli pro rekonstrukci svého domova a při té příležitosti jej chtěli i poněkud rozšířit. Jednopodlažní přístavba měla vzniknout na zadní straně původního historického domu a ubrat něco z prostoru zahrady.
Architekti pro ni vybrali záměrně plně moderní vzhled bez jakékoli snahy imitovat viktoriánskou vilu. To ovšem neznamená, že by ignorovali její základní rysy. Naopak, ve svém díle s nimi vedou dialog. Příkladem může být provedení oken.
Přístavba je řešena velice minimalisticky. Směrem do zahrady má stěnu prakticky celou otevřenou trojdílnými prosklenými posuvnými dveřmi sahajícími od země ke stropu a doplněnými jen subtilními kovovými sloupky. Právě tato velkorysá skleněná plocha je odkazem na velká okna původní stavby.
Jak vysvětlují architekti, důležité při navrhování přístavby bylo, jak zajistit, aby přechod z původní vily do nového prostoru působil co nejpřirozeněji. Prostředkem k tomu se ukázala být správná volba výšky stropu. Ten je stejně vysoký jako v hlavní části domu, tedy třímetrový. Díky tomu interiér nově přistavěné části působí velice vzdušným dojmem.
Do stropu je navíc v části u původní stavby vložen velkoformátový světlík, který tak přivádí denní světlo hluboko do nitra domu. Aby to bylo možné, odstranili architekti původní zdivo v místě napojení přístavby na vilu a tím přízemí stavby otevřeli a propojili s novým prostorem. Právě do přechodové zóny mezi původním domem a novou částí vložili kuchyň a do vyvýšené části jídelnu. Zde ještě pokračují historické architektonické a designové prvky (například štuky), ale již také začínají ty moderní (velkoformátová dlažba, kuchyňský ostrůvek). Nejblíže zahradě, s návazností na venkovní terasu, je umístěna část obývacího pokoje s televizí na jedné straně a kulečníkem na straně druhé.
Právě díky prosklení celé stěny nabízí obývací zóna příležitost ke skutečnému odpočinku a třeba i rozjímání. Výhled do zeleně je tu ničím nerušený a v teplých dnech je pak propojení se zahradou dokonalé, člověk ztrácí pojem o tom, kde končí interiér a kde začíná terasa.
Dialog mezi historickým domem a moderní přístavbou architekti velmi pěkně vyjádřili i nábytkem v klidných a spíše světlých odstínech. Architekti volí převážně světlé dřevo na moderní kusy, starší a původní jsou vyrobené naopak z tmavého. Stejným způsobem řešili i materiály na stavbu přístavby.
„Exteriér z jemných šedých cihel kontrastuje s bílou mikrocementovou fasádou a nabízí moderní reinterpretaci tradiční struktury budovy. Jednoduchost materiálů v kombinaci se zdrženlivým přístupem k jejich použití zajišťuje, že rozšíření zůstává nákladově efektivní a vizuálně výrazné,“ vysvětlují a uzavírají: „Výsledkem je pečlivě navržený prostor, který vyvažuje eleganci, funkčnost a estetickou citlivost a vytváří harmonické životní prostředí pro jeho obyvatele.“
