Architekt ve svém bytě vsadil na propojování místo rozdělování

Do podoby architektova bytu se promítají hodnoty, které jeho obyvatelé vyznávají v osobním i pracovním životě. Materiály si tedy zachovávají svůj charakteristický ráz, přirozeně stárnou, jsou autentické a v mnoha ohledech i nedokonalé. Hladkost se tak mísí s drsností i dalšími vlastnostmi a důležité je, aby vše perfektně zapadalo do celku a prakticky vyhovovalo potřebám tříčlenné rodiny.

Místo oddělování prostor je zde charakteristické naopak jejich propojování. Bytu v Praze 5 tedy vévodí velký obývací pokoj vymezený nosnými panely, do kterého se vejde i kuchyň a jídelna. Nedílnou součástí je ale také projektor, na kterém všichni členové domácnosti sledují filmy, pohádky i seriály. Televize naopak v obýváku i v celém bytě chybí a zbývá tak dostatek místa pro cvičení nebo dětské hry.

Velkou výhodou obývacího pokoje je lodžie, díky které je v prostoru spoustu světla a celá rodina si může vychutnávat pohled z 11. patra. Architekt a majitel zde navíc s oblibou pěstuje rajčata a popínavé okurky. Nechybí ale ani dostatek zeleně, konkrétně loubinců a břečťanu, který se pne všude kolem. A pomáhá mu k tomu i moderní samozavlažovací květináč. Přesto je potřeba vše pečlivě kontrolovat, aby se rostlinám dařilo co nejlépe.

Z původního obýváku se staly dvě místnosti, konkrétně pokoj pro dceru a pokoj pro hosty, respektive pracovna. Záleží na aktuálním využití. Zajímavé ale je, že oba prostory jsou zrcadlově stejné a oddělují je pouze posuvné dveře. Dále je v této sekci i nika s pračkou, WC a koupelna, která se po rekonstrukci může pochlubit oknem, a tedy i denním světlem, což je v panelovém domě opravdu rarita.

Sdružení vlastníků jednotek v domě ctí poměrně přísná pravidla a nepovolilo zasekávání rozvodů. Architekt se tedy rozhodl udělat z nich přednost a vytvořit zajímavé dekorace, které jsou navíc úplně zdarma a vypovídají o zhruba padesátileté historii domu. Navíc tak mohly být zachovány vysoké stropy, které jsou jednou z největších výhod tohoto bytu.

Aktuální estetika rodině vyhovuje, a to i se všemi nerovnostmi, které k ní patří. Vysvětlit zedníkům, instalatérům a elektrikářům tyto požadavky nebylo jednoduché, ale podle slov samotného majitele se to určitě vyplatilo. Svůj byt totiž s trochou nadsázky přirovnává k historické památce, u které je také žádoucí, aby byly vidět stopy po jednotlivých zásazích v průběhu stavebních úprav.

Na změnu zatím čeká ložnice, která je na rozdíl od obývacího pokoje opravdu malá a vejde se do ní jen to nejdůležitější – manželská postel. Architekt ji chce časem celou obložit dřevem, aby korespondovala s jasanovou dýhou v dalších částech bytu. Aktuálně odhaluje původní panel s oškrábanou omítkou a jedna zeď má místo původního plánu bílou barvu, o kterou se postarala nejmladší členka domácnosti. S natíráním pomáhala už ve třech letech a rozhodla se pojmout podobu ložnice po svém. Zřejmě totiž zdědila nadání po tatínkovi.