Architekt Machač si ve svém bytě odvážně pohrál s barvami i tvary

Byty stavěné vlastníma rukama byly už tehdy cihlové, ale dispozice a celkové rozměry se od typizované panelové výstavby nijak nelišily. Rodina ing. arch. Miloše Machače byla, tak jako každý v té době, blažená, že má kde bydlet, a dlouhá léta si svůj družstevní majetek užívala, aniž by pomýšlela na nějaké změny. Po patnácti letech se však uživatelé usnesli, že nadešel čas proměny, a že jejich byt může fungovat lépe.

Původně měli majitelé k dispozici menší ložnici a dětský pokoj, větší obývací pokoj a kuchyni s jídelním koutem. Všechny návštěvy končily u stolu a kuchyně se vlastně neopouštěla. Budeme víc využívat naši největší místnost, rozhodli se a odtud se odvinula dlouhá řada změn.

Jídelní kout původně částečně ukrajoval prostor z dětského pokoje. Nová příčka dětskou místnost zarovnala do klasického obdélníku a o něco zvětšila. To, co z jídelny zbývalo, se od kuchyně oddělilo druhou příčkou a mezi oběma místnostmi tak vznikl příjemný prostor pro praktickou komoru s vítaným úložným prostorem.

Zmizela naopak příčka oddělující hlavní obytný prostor od kuchyně, obě místnosti se tak propojily a obývák se stal součástí každodenního života. Změny nastaly i u příslušenství. Hýbání s příčkami si vynutilo sáhnout i na podlahy. Původní obligátní PVC zmizelo, ve všech pokojích i ve vstupní hale byly položeny dřevěné vlýsky, do kuchyně přišla nová dlažba.

Do přestavby byla zahrnuta i koupelna a WC. Kromě nové dlažby pořídili uživatelé i novou sanitu, a trochu si pohráli s uspořádáním koupelny. Měli víc místa, protože pračka už si spokojeně vrněla v nové komoře. A ještě jeden zcela zásadní krok zaznamenala koupelna: proniklo do ní denní světlo.

„Nechal jsem prostě horní část stěny prosklenou - zhruba od výšky 190 centimetrů až ke stropu,“ vysvětluje architekt Miloš Machač, „prosklená plocha je poměrně úzká, ale přivádí dostatek světla, ráno se ani nemusí svítit, a přes pokoj proniká do koupelny i slunce.“

Nová útulná kuchyňka čekala na nové vybavení, původní dřevotřískové kuchyňské skříňky, které znali všichni obyvatelé paneláků ze sedmdesátých let, měly už svoje odslouženo. Architekt Machač se tedy vypravil do nábytkového obchodního domu (Ikea), vybral kuchyňskou sestavu, na místě načrtl některé atypické doplňky – zakončení, poličky, a objednal kompletní provedení, včetně obkladů a vývodů elektřiny. Po změně dispozic se muselo pohnout se vším, s vodou, elektřinou, digestoří… A potom už jenom koukal.

Druhý den nastoupil elektrikář, přetáhl zásuvky, po telefonu přesně na hodinu přivolal odborníka na vzduchotechniku, a na něj plynule navázal zedník, který otloukl staré obklady, udělal nové a vše začistil. Když končil, zatelefonoval i on, a začal se navážet nábytek. Montážní parta vše smontovala a bylo hotovo. Čistý čas: dva a půl dne. (Sousedka, která si po úpravách bytu objednala nábytek na míru, čekala na novou kuchyni přes dva měsíce).

Také v koupelně se vše řešilo prakticky a bez vysokých nákladů. Přes celou šíři místnosti je vyzděný pult se zapuštěným umyvadlem a třemi vloženými dvířky v čelní stěně. Pěkným a velmi praktickým detailem je nika se třemi skleněnými poličkami na různé kosmetické nezbytnosti...

Další malá nika je v kuchyni, myslelo se na ni už při budování příčky, která se v potřebném místě vytenčila, takže je kam dávat kořenky.

Nový kabát dostala i původní velká úložná skříň v předsíni. Majitel usoudil, že členění prostoru uvnitř je vyhovující, je proto zbytečné vyhazovat celou sestavu. Nechal proto přidělat jen pár polic, a sundat původní otvíravé dveře, které nahradil kvalitnějšími a elegantnějšími posouvacími. Podobně se postupovalo i u dveří. Nehezké a laciné hliníkové a bakelitové „kování“ vyměnil za nikl, zbytek vyřešil barevný lak.

Byt ozvláštňují solitérní kousky nábytku z autorské dílny architekta Machače a v neposlední řadě barvy. Poslední pojetí je velmi umírněné a nese se podle přání manželky v jemně béžovém tónu, ale návrat k barvám už je jasně signalizován.

Manželce se najednou zdá byt fádní. Architekt Machač k tomu říká: „Měli jsme tu cihlové období, zelené období…vzít do ruky štětce a laky mi nevadí. Barva dokáže z každého předmětu udělat něco jiného.

Původní dveře nebyly nic moc, ale dal jsem zárubním pěknou liščí barvu, a hned vypadaly dobře. V ložnici jsme měli takovou nábytkovou směsici, tak jsem bílé lamino přetřel temnou modří, a všechno se sjednotilo. Úprava barvou navíc není finančně náročná, a když vás omrzí, dá se vždy znovu přetřít. I když teď v pokoji modráme, ale s tím se nic dělat nedá“.

Poslední poznámce nerozumím, a tak se mi dostane vysvětlení. Změnami prošel i dům. Zateplovala se fasáda, stará okna nahradila plastová, a při té příležitosti původní dřevěné zábradlí na lodžiích nahradila barevná skla. Když se do nich opře slunce, barevný efekt je velmi silný, a tak obyvatelé bytů podle toho, jakou barvu na lodžii mají, ve svých obývácích zelenají, žloutnou, modrají nebo rudnou.

„No, nám to ani nevadí,“ podotýká náš hostitel, „máme v pokoji modrobílou sedačku, takže docela ladíme, ale někteří sousedi reptají, protože jim to narušuje harmonii."