Článek
Rodinná vila u náměstí Ermita ve valencijském městě Godella je do pozemku poněkud zanořená. Možná hlouběji, než by bylo třeba. A tak prvotním úkolem architektů z lokálního ateliéru Mano de Santo – Equipo de Arquitectura bylo vyřešit, jak upravit pozemek tak, aby na něm bylo možné vyhloubit bazén.
Nakonec se ale nic nehloubilo. Architekti obklopili vilu vyvýšenými terasami a na zadní straně parcely na této vyvýšené úrovni vytvořili bazén. Vedle něj pak přibyla zatravněná plocha. Terasy nahradily původní řešení, kdy se do horního, hlavního podlaží od vstupní brány muselo nejprve sejít po schodišti a poté vystoupat po druhém, dlouhém. Nyní jsou tedy vstupní brána a hlavní vchod do domu téměř v jedné rovině. První požadavek majitelů se tak podařilo splnit.
Druhým přáním bylo prosvětlení interiéru domu. Jak již bylo zmíněno, jeho vnitřní uspořádání bylo kvůli zanoření do pozemku prohozené. Hlavní podlaží je horní, z nějž se pak sestupuje do spodního, z nějž vede vstup vzadu na pozemek.
Na hlavním podlaží jsou uloženy všechny hlavní funkce domu, tedy kuchyň, jídelní zóna, obývací část, které jsou nyní propojeny do jednoho celku. Samostatná je pouze pracovna a také ložnice majitelů, na niž navazuje šatna a za ní pak i koupelna s toaletou.
Architekti odstranili v interiéru, jehož celková plocha činí 320 m2, většinu prvků, které nebyly nezbytně nutné, za své vzal i kazetový strop. Výška podlaží se tak protáhla až do podkroví a obyvatelům domu se otevřel výhled na krov. Po této úpravě může interiérem volně proudit nejen denní světlo, ale také vzduch. I v tomto případě se tedy podařilo přání majitelů vyjít vstříc.
Jako pavilon plovoucí na vodě, i tak může vypadat hausbót
