Článek
Na první pohled by se mohlo zdát, že manželé Sean a Debs Kennedy-Tallisovi z Yorkshiru udělali obrovské terno, když koupili denholmeský chátrající kostel svatého Pavla za pouhých 85 tisíc liber (2,5 milionu korun). Tím spíš, když po proměně kostel nabízejí k prodeji za 1,5 milionu liber (43,6 milionu korun).
Kdo ovšem někdy měl co do činění s rekonstrukcemi a proměnami historických památek, musí spíše žasnout nad vytrvalostí a odhodláním, které manželé museli během proměny prokázat. Na rozdíl od běžné nemovitosti museli mít totiž pořád na zřeteli, že pracují s budovou, která je na Seznamu památek historického a kulturního významu 2. stupně, a veškeré případné úpravy tomu přizpůsobit.
Taková rekonstrukce a proměna znamená především neustálé konzultace s úřady a s odborníky, což veškeré práce nepřehlédnutelně zdržuje a někdy i komplikuje.
Kostel, jenž se rozhodli Sean (61) a Debs (54) proměnit, byl postaven v roce 1864 a uzavřen byl kvůli rozsáhlému napadení dřevomorkou v roce 1999. Manželé jej koupili v roce 2017 a do té doby se v kostele s ničím ani nehnulo. V době, kdy jej manželé pořizovali, neměl dokonce ani střechu.
Kennedy-Tallisovi se proto ihned pustili do práce a na rekonstrukci a proměnu vynaložili 420 tisíc liber (12,2 milionu korun). V bývalém kostele tak vznikl domov se čtyřmi ložnicemi.
Budova postavená pouze z kamene a dřeva byla na počátku v dezolátním stavu. Manželé tak museli většinu dřevěných prvků vyhodit kvůli rozsáhlému napadení houbou. Zbytek, který se podařilo zachránit, důkladně napustili fungicidními přípravky. Některé dřevěné spojovací prvky nahradili při rekonstrukci ocelovými.
Manželé Sean a Debs po pár letech šťastného bydlení ve vlastnoručně proměněném kostele nabídnou nemovitost k prodeji.
Proměnu kostela rozdělili do dvou fází. Jimi se pak postupně prokousávali. „Šlo to nakonec velmi hladce, jak to jen lze říci vzhledem ke spoustě výzev, které jsou při práci se starou budovou spjaté. Bylo to dobrodružství, ale nikdy ne taková fuška, abychom se museli sami sebe ptát, proč jsme do toho šli,“ říká Sean v reportáži agentury SWNS .
Většinu prací přitom zvládli sami, společně s 12 dalšími lidmi, které měli po celou dobu po ruce. „Zvládli jsme rozvést vodu a odpady, vyměnit podlahy i rozvést elektřinu. Dali jsme do pořádku všechna okna, a dokonce instalovali ocelové nosníky. Jediná věc, na níž jsme se nepodíleli osobně, bylo štukování. To bylo náročné, s tím jsme si nedokázali sami poradit,“ přiznává Sean.
Manželé přitom v prvních letech prací bydleli v přistaveném karavanu. Jednak z bezpečnostních důvodů, ale také z praktických. Tehdy totiž bydleli 56 km daleko, takže by se jim každodenní dojíždění nevyplatilo. Po dokončení hlavních prací v roce 2022 se ale majitelé už do kostela nastěhovali.
Manželé měli při proměně k dispozici k ruce 12 lidí. Kromě štukatérských prací zvládli vše společně s nimi.
O rok později v něm už přivítali i prvního hosta na přespání, neboť část pokojů začali pronajímat.
„Měli jsme tu místo, protože jinak kostel obýváme jen my dva,“ vysvětluje Sean s tím, že možnost přespání v kostele si oblíbili hlavně novomanželé.
Spousta prostor se ale hodila i samotnému manželskému páru. Měli hodně přátel, rodiče, a tak bývalo zvykem, že si u nich přátelé i hosté podávali dveře. Postupně ovšem počet setkání s nimi poklesl. Převážně kvůli úmrtím. A tak si náhle oba manželé začali připadat v proměněném kostele sami, což nemohly změnit ani pronájmy.
Rozhodli se proto, že změní prostředí a odstěhují se do Irska, které je Seanovým rodištěm. Proměněný kostel proto nejprve nabídli k dispozici svým pěti dospělým dětem, žádné však neprojevilo zájem.
Kostel původně neměl ani střechu. Dnes vypadá skvěle.
Manželé jej proto nabízejí k prodeji, ovšem lehko u srdce jim není. „Jsme z toho strašně smutní, že ho musíme prodat. Mysleli jsme si, že tu budeme bydlet už napořád. Je tu takový klid. Jakmile vkročíte dovnitř, všechno z vás spadne,“ smutní Sean a vzpomíná na první dojmy z bydlení: „Mysleli jsme, že tu bude v noci všechno vrzat a skřípat, ale není to ten typ domu. Milujeme to tu.“
Ke kostelu, jak bývá zvykem, je připojený hřbitov se 3000 hroby. I ten dali manželé do pořádku, aby se z něj znovu stalo důstojné místo posledního odpočinku. Někomu by takové sousedství nemuselo být dvakrát milé, Sean ovšem s typicky anglickou, lehce morbidní nadsázkou říká: „Jsou to ti nejlepší sousedé, jaké jsme kdy měli. Žádné noční párty, které by nás rušily.“
Od nových majitelů si slibují, že naleznou pro proměněný kostel nějaké další využití. „Doufáme, že noví majitelé to tu dokážou pozvednout ještě výše. Třeba to tu budou pronajímat celé, kdo ví,“ uzavírá Sean.
