Žlutý cirkus vyrazil do Mongolska. Trabanty vyměnil za obojživelná auta

Na východ odcestovaly dvě posádky ve žlutých autech Luaz o třech pasažérech. Další z cestovatelů, Marek Slobodník, který se ke skupině přidal v roce 2015, cestu absolvuje na tříkolce Honda ze začátku 80. let.

Na dvouhodinové rozloučení s posádkou a „žlutými žábami“ přišla k pražskému Mánesovu mostu zhruba tisícovka fanoušků. Příjezd cestovatelů hodinu po poledni vítali potleskem, výskáním a hlasitým pokřikem, obojživelná auta dav na celé dvě hodiny obstoupil. K Vltavě přijelo také několik nadšenců se zhruba dvacítkou veteránů a dalších netypických vozidel a desítkou motorek a skútrů.

Původně plánovali cestovatelé vyjet do Mongolska už v roce 2021, kvůli pandemii onemocnění covid-19 ale byli podle Přibáně nuceni cestu odložit. „Plán byl původně, že se pojede celou dobu přes Rusko, což se kvůli situaci na Ukrajině zamotalo,“ řekl.

Nová trasa žlutých obojživelníků povede přes Turecko, Írán, Turkmenistán, Uzbekistán a Kazachstán. „Do Mongolska se pak dá vjet buď přes Čínu, nebo přes Rusko,“ řekl Přibáň.

Přes Čínu jeli cestovatelé při poslední cestě, která byla podle Přibáně hodně náročná a drahá. Čína také hodně omezuje vjezd aut, dodal. „Rusko to takhle neomezuje, takže nakonec jsme se rozhodli, že to prostě riskneme přes Rusko,“ sdělil. Na konci srpna chtějí být zpátky v Česku.

S úpravou plovoucích aut Luaz měli cestovatelé více práce, než plánovali. „Trabant je proti tomu úplně zlatý, protože to nemá střechu. Musela se na to ušít plachta. Nemá to pohodlné sedačky a řidič sedí uprostřed, dva další sedí po bocích,“ popsal Přibáň. Nová auta nemají ani ventilátor, a protože jsou hlučná, pořídili si cestovatelé interkom systém pro závodní auta se sluchátky, aby se slyšeli.

Doprovodná tříkolka má podle Přibáně velká balonová kola a bez řidiče ve vodě plave. Nevědí, co od ní čekat, protože na tomto typu motorky podle Přibáně tak dlouhou trasu ještě nikdo neujel.

Do Mongolska prý míří, protože tam ještě nebyli. Země také nemá dobré pokrytí mobilním signálem, a cestovatelé tak nebudou moci tolik sdílet cestu s fanoušky. Obojživelná auta, která kromě jízdy po zpevněném povrchu dokážou i plavat na hladině, jsou podle něj pro cestování po Mongolsku ideální, protože jsou pomalá. Umožní také pohyb v náročnějším mongolském terénu. Pokud se „žluté žáby“ osvědčí, zamíří s nimi cestovatelé příště do Afriky, zvažují ale i cestu do Austrálie.

Luaz je obojživelné vozidlo, které pro Sovětskou armádu vyráběl Lucký automobilový závod (LuAZ) v ukrajinském městě Luck. Vůz byl vyvíjen po korejské válce jako odpověď na americký Jeep.

Karoserie byla vyrobena ze sklolaminátu. LuAZ-967 používá motor MeMZ-967 s výkonem 30 koňských sil a na silnici dosahuje maximální rychlosti 75 km/h.

První cestu podnikl Přibáň s tříčlennou posádkou v Trabantu 601 Kombi z roku 1986 v roce 2007. Inspiroval se cestovatelem Františkem Alexandrem Elstnerem, který v první polovině 20. století projížděl Afrikou v aerovkách. Poslední, pětiměsíční výprava „žlutého cirkusu“ v roce 2018 vedla z Indie do Česka a expedice při ní přes technické komplikace urazila 17 000 až 18 000 kilometrů. Přibáň se s dalšími cestovateli od roku 2007 podíval také na Hedvábnou stezku, do Afriky, Jižní Ameriky nebo Austrálie.