Zimní pneumatiky nejsou všechno. Auto v zimě potřebuje i další péči

Příchod sněhové pokrývky na podstatnou část Česka koncem listopadu není překvapivý a motoristé zejména z horských oblastí jsou na něj jistě dávno dobře připraveni. Přesto neškodí si připomenout, co je v zimě v autě potřeba. Totiž, přezutí na zimní pneumatiky –⁠ či alespoň kontrola stavu těch celoročních, jezdíte-li na nich –⁠ není ani zdaleka všechno.

Zimní studené starty kladou větší nároky na autobaterii a není-li ta v dobré kondici, může její proud jednoho rána prostě nestačit na nastartování motoru. Její stav dokáže změřit autoservis –⁠ nebo, má-li vaše baterie za sebou už několik zim, můžete ji prostě rovnou preventivně vyměnit za novou.

Kontrole neškodí podrobit ani chladicí kapalinu, zejména pokud jste ji dlouho neměnili. Její zmrznutí by mohlo mít za následek roztrhání motoru, což u některých aut může být i totální škoda. Bod tuhnutí lze snadno změřit tzv. hustoměrem, který koupíte za pár stovek v nejbližší prodejně autodílů. Anebo to opět může za drobnou úplatu udělat servis.

Běžný bod tuhnutí chladicí kapaliny je někde mezi -35 a -40 °C, aby si člověk mohl být jistý, že za běžných podmínek v Česku její zmrznutí nehrozí. Pokud je vyšší, nebo pokud je chladicí kapalina v autě déle než 2 roky, je dobré ji vyměnit.

Důležité jsou samozřejmě i stěrače a ostřikovače. Jsou gumičky stěračů v dobré kondici? Čistí skutečně sklo, místo aby po něm vodu rozmazávaly? A je v nádržce i hadičkách ostřikovačů zimní, nemrznoucí směs? To vše je vhodné zkontrolovat a případné nedostatky odstranit dřív, než začne skutečně mrznout. Výměna stěračů je otázka pár minut práce.

V zimě je vhodné také do auta přibalit o něco víc výbavy, než běžně vozíme v létě. Škrabka a smetáček jsou samozřejmostí, ovšem hodit se může i tažné lano, lopatka, sněhové řetězy nebo startovací kabely. I kdybyste měli baterii v pořádku, můžete jimi pomoci někomu, kdo nebyl tak prozíravý a teď nemůže nastartovat. Tažným lanem také můžete pomoci z nesnází někomu jinému. A sněhové řetězy je vhodné si zkusit nasadit někde v suchu –⁠ až je budete ve tmě a vánici potřebovat, půjde vám to lépe.

V neposlední řadě je nutné myslet na osvětlení vozidla. V zimě se víc než kdy jindy jezdí potmě, protože je prostě kratší den. Není tedy od věci zkontrolovat, zda svítí světla ve všech rozích auta správně, zda nejsou některé žárovky prasklé –⁠ leckteré auto má např. v zadních obrysových světlech víc než jednu žárovku.

Anebo zda nejsou přední světlomety seřízené špatně –⁠ zda nesvítí „do země“ pár metrů před auto, nebo naopak „na veverky“, tedy příliš vysoko. V prvním případě řidič nevidí dost dobře na cestu, nespatří včas případné nebezpečí či neviditelného chodce nebo cyklistu a nebude moci správně reagovat. V druhém případě zase mohou potkávací světla oslňovat protijedoucí řidiče.

Před jízdou v zimním období je také vhodné si vzpomenout na pár zásad, jak zvládnout namrzlou či zasněženou vozovku. Pečlivé přizpůsobení rychlosti aktuálnímu stavu je základ, a mějme na paměti, že stav vozovky se může měnit velmi rychle.

Na slunci je asfalt třeba jen mokrý, ale o pár desítek metrů později ve stínu může být namrzlý. Stejně tak můžeme chvíli jet prostě po sněhu, ale o chvilku později pod ním může být led a trakci pneumatik zásadně ovlivnit. Nejste-li si jisti, jestli je vozovka namrzlá, nebo jen mokrá, stačí pootevřít okno a zaposlouchat se –⁠ na mokrém asfaltu kola „šustí“. Anebo, nejede-li za vámi jiné auto, můžete krátce silně sešlápnout brzdu. Podle chvíle, kdy začne zasahovat ABS, odhadnete, kolik trakce máte.

A zejména v horách je důležitá poučka, že na úzké silnici, kde jeden musí zastavit, aby se auta vyhnula, má přednost vždy ten, kdo jede do kopce. Protože auto, které se bude rozjíždět z kopce, se rozjede určitě. Do kopce už to tak snadné být nemusí.