Článek
Martin Havelka si starý traktor, co stál kdesi pod hruškou, pořídil v roce 2010. Trošku s nadsázkou to spojoval s četbou článku o krizi středního věku.
„V článku psali, že na to pomáhá pořídit si velký dvouválec. Nikde nebylo specifikováno, že to má být motorka,“ líčil se svým typickým humorem před pár lety.
V článku psali, že na krizi středního věku pomáhá pořídit si velký dvouválec. Nikde nebylo specifikováno, že to má být motorka.
Technikou však žil celý život, i díky své firmě na údržbu zeleně. Dříve závodil do vrchu na jednoosých frézách, na malotraktorech jezdil roky po traktoriádách a vyhrával poháry.
Jeho Zetor 25, upravený typ H (sadař) z roku 1954, byl pro chlapíka v montérkách srdeční záležitostí. Zhruba rok dával starý stroj dohromady, hlavně přes zimu na něm odpracoval spoustu hodin. Na zrenovované pětadvacítce, která ve své době patřila mezi nejprodávanější a hodně se vyvážela do světa, pak podnikal odvážné výpravy.
Zemřel Václav Kulhánek, legendární pardubický Krychlič
Martin Havelka se svým Zetorem 25, který vlastnoručně zrenovoval a pak na něm najezdil tisíce kilometrů po Česku i po Evropě.
Švédští policisté mu nevěřili, odkud přijel
Ujel i osm set kilometrů dlouhou štreku k Baltskému moři a při srazu v Polsku brázdil písečné pobřeží. Na vysokohorské silnici u rakouského Grossglockneru na traktoru vystoupal do výšky 2571 metrů nad mořem. Ještě výš se pak dostal v roce 2022, když zdolal slavný italský průsmyk Stelvio.
Na nejdelší výpravu se vydal v roce 2018 až do Švédska. I odtud si přivezl spoustu zážitků. Třeba když jej zastavili tamní policisté a hned mu dali dýchnout, zda nepil alkohol. Kdo by mu taky věřil, že přijel z takové dálky na stroji, co jede maximálně rychlostí 36 km/hod.
V roce 2020 se stal Martin Havelka oficiálně nejzcestovalejším českým traktoristou, do České knihy rekordů ho zapsala pelhřimovská Agentura Dobrý den – za nejdelší cestu a výjezd do nejvyšší nadmořské výšky.
Srazy navštěvoval i pořádal
Během sezony stíhal i 25 akcí, nechyběl snad na žádném významném srazu historické techniky. Lidé jej znali třeba z memoriálu Františka Proseckého v Bystřici nad Pernštejnem, jezdil na Retroden do Svratky nebo Pradědečkův traktor do Čáslavi. Pořádal také setkání traktorů doma ve Škrdlovicích a poté v sousedním Světnově.
Když svůj stroj nastartoval, buď klíčkem, nebo hezky postaru klikou, užíval si ten uklidňující zvuk. „Když motor blafe, působí to silně antistresově,“ liboval si. Pětadvacítky znal do posledního šroubku a troufl si i na převodovku, takže kolegům dokázal i poradit.
Na cestách jej většinou nezastavilo ani počasí, i když do traktoru bez kabiny stříkala voda ze všech stran. „Pořád žiji v tom, že na kabinu mám ještě dvacet let čas, i když vzhledem k tomu, že jsem na Grossglockneru zažil teplotu těsně nad nulou a třicet centimetrů sněhu, už jsem o ní začal přemýšlet,“ glosoval Havelka v roce 2017.
Nejkrásnější pohled na svět je z traktoru
Věku, kdy by si bez výčitek mohl namontovat kabinu, se nedožil. Rodina však chce v jeho kolejích pokračovat. „Marťovi jsme slíbili, že dál poneseme jeho traktorový odkaz. Uděláme pro to maximum,“ napsala jeho manželka Lenka, která na většině rodinných výprav zajišťovala servis s doprovodným vozidlem.
„Dál se budeme zúčastňovat akcí, ale synovi je čtrnáct, tak musíme na některé věci počkat,“ říká Lenka Havelková, která plánuje i pokračování srazů v sousedním Světnově.
Spolu prožili čtvrtstoletí, nakonec stihli i svatbu. Cestovali i s dětmi, na rande občas vyráželi i na traktorech, ovšem každý na svém. „Od Martina jsem dostala červený Zetor 2011,“ prozradila.
Nejkrásnější pohled na svět je ze sedadla traktoru, to bylo životní motto Martina Havelky. A tak si ho budou tisíce kolegů a fanoušků i pamatovat.
V Českém ráji si to bahno nebahno rozdaly traktory s traktůrky
Vzhůru do nebes. Na Zetoru 25 z roku 1954 zdolal Martin Havelka v roce 2022 i slavný italský průsmyk Stelvio (2758 metrů nad mořem).
