Ze snílků se ve městě aut snadno stanou bezdomovci

„Někde na severní Moravě nebo na Slovensku se doslechnou, že je ve Škodovce průměrný plat pětapadesát tisíc, tak sednou na vlak a jsou tady. Jenomže ono to tak snadné není,“ popsal zákulisí, z něhož se rekrutují řady bezdomovců, Vladislav Král, který pracuje na městském odboru bezpečnosti a stojí za projektem Cesta z ulice.

V době před pandemií covidu sem podle Krále agentury přivážely 10 až 15 tisíc lidí za rok, teď jsou to nižší jednotky tisíc. Zdaleka ne všichni samozřejmě končí neslavně na ulici, nicméně momentálně je v Mladé Boleslavi kolem stovky bezdomovců.

„Menší část z nich jsou třeba lidé po rozvodu, které vyhodila manželka z bytu, nebo lidé bez rodinného zázemí. Těch, kteří sem přijeli za prací, ale ztratili ji nebo ji vůbec nedostali, je u nás výrazně víc než těch tradičních bezdomovců,“ potvrdil vedoucí pobočky azylového zařízení Naděje Tadeáš Hrabovský specifikum průmyslového města.

Prvním momentem překvapení pro příchozí je, že sama automobilka si zaměstnance pečlivě vybírá. Dostat se k jejím linkám, byť přes pracovní agenturu, není jen tak, natož se dostat do kmenového stavu.

Snazší je získat práci u nejrůznějších dodavatelských firem z automobilového průmyslu, pro které agentury dělníky ve velkém shánějí.

Tady už ale vysněné peníze a sociální jistoty nikdo nenabízí. Naopak. Tvrdá práce na směny, přespávání na ubytovně. Nebo i v autě.

„Už jsme tady narazili i na případ, že dva dělníci bydleli na parkovišti v autě. Kolem byl nepořádek, lidi si stěžovali. Dokonce se tady objevil majitel osobního auta, který ho přímo k bydlení pronajímal,“ zmínil Král.

Odtud už bývá na ulici jen krok. Pokud má člověk práci, většinou firma nebo agentura zajistí i ubytovnu nebo pronajatý byt. Při ztrátě zaměstnání mizí i střecha nad hlavou.

„Tihle lidé nemívají úplně dobré návyky. Proto je firmy svážejí do práce a pak na ubytovny, aby měly aspoň trochu jistotu, že do práce nastoupí. V okamžiku, kdy jim dají nějakou zálohu, do hry vstoupí alkohol nebo jiné závislosti a je konec,“ líčil Král. Firma podle něj nebude platit a ubytovávat někoho, kdo nechodí do práce.

„Dotyčný to po pár dnech ještě někde zkusí, za měsíc takhle vystřídá tři čtyři agentury nebo firmy, ale nakonec je na ulici. Tam ho okradou ostatní bezdomovci o doklady a všichni pak vyprávějí pohádky a roní slzy,“ říká Král.

Podle Hrabovského do Naděje takhle přichází deset až dvacet lidí měsíčně. Převážně jde o Slováky, Bulhary nebo Rumuny, ale velký počet je i z různých koutů Čech a Moravy.

Modelovým příkladem byl nedávno osmačtyřicetiletý muž ze Slovenska. „Ke mně se dostal ve stavu, kdy už ani nevěděl, jak je tady dlouho,“ zmínil Král. Přes agenturu nastoupil muž ve firmě, která ho před třemi měsíci propustila.

„Zkoušel to jinde, ale řekli mu, že práce není. Spal, kde se dalo, jedl z kontejnerů u restaurací a pak zašel na sociální odbor pro dávky,“ popisoval iniciátor programu Cesta z ulice jeden z mnoha příběhů.

Muž se úplně zhroutil, vyhrožoval dokonce sebevraždou. Jako cizinec tady na sociální dávky nárok neměl, ale úředníci ho přesměrovali na Králův odbor.

„Pobavili jsme se, říkal, že se dcera bude vdávat, tak jsem se snažil ho motivovat, aby se sebral, aby nemusela říkat manželovi, že má otce na ulici. Vzpamatoval se a nechal se přesvědčit, že se vrátí domů,“ uvedl Král.

Jeho odbor a sociální pracovníci pak takovým lidem vyřizují přes ambasády náhradní doklady, postarají se o čisté oblečení a koupel, pořídí jízdenku na vlak či autobus a vyprovodí je na nádraží.

Program Cesta z ulice funguje přesně dva roky. Za tu dobu se podařilo z města automobilů vyexpedovat zhruba sedmdesát bezdomovců, kteří si původně vysnili dobře placenou práci, ale odjížděli s igelitkou v ruce na útraty města.