Základní benzin, nebo raději diesel? Dvojtest Škody Kamiq

Třetím kouskem v rodině crossoverů a SUV značky Škoda jsem se už svezl. Při kratším testu ve Francii před několika měsíci mě překvapil jeho dobrý podvozek, ale během pár desítek kilometrů všechno nezjistíte. Na to potřebujete kilometrů nejméně stovky. A aby toho nebylo málo, pro test na českých silnicích jsem vzal Kamiqy hned dva – základní benzín a jediný diesel v nabídce.

Zcela přímé srovnání by to mohlo být tehdy, pokud bychom vedle tohoto dieselu měli silnější verzi litrového tříválce s dvouspojkovou převodovkou. Ve výbavě Style tehdy stojí diesel o čtyřicet tisíc více. Jenže takto srovnáme základ z obou variant - na benzin i na diesel. Nebo když do Kamiqu hledáte ten nejlevnější motor: versus když se nebojíte připlatit.

A nejen to, je to i souboj manuálu s dvouspojkovou převodovkou. Základní „litr” představuje vstupní variantu za cenu 387 tisíc korun, diesel nejlevněji pořídíte od 456 tisíc korun.

Červené auto má litrové TSI o výkonu 95 koní a s pouze pětistupňovou manuální převodovkou; tak málo kvaltů už dnes potkáte jen výjimečně. Vedle něj stojí stříbrná dieselová jedna-šestka, jejíž dvouspojková převodovka má hned o dvě rychlosti víc.

Oba vozy jsou podobně bohatě vybavené, byť „stříbrňák“ má navíc kromě převodovky taky kožené sedačky a prosklenou střechu. Adaptivní tempomat, digitální přístrojový štít a armádu jízdních asistentů ale nabízí oba. A samozřejmě taky Lauru, hlasovou asistentku, která…, ale o tom až později.

Stran vzhledu bych se opakoval, takže jen stručně – Kamiq se mi vážně líbí i přes trochu tupou příď, danou zčásti předpisy na ochranu nepozorných chodců při nehodě.

Všimněte si, že v nárazníku nejsou žádné mlhovky; oba vozy přední světla do mlhy mají, ale jsou schovány v hlavních světlometech, vedle čočky pro potkávací a dálková světla. Svítí hodně do šířky; v noci v mlze jejich přínos až tak velký není. Přední světla obecně fungují obstojně, jen bych chtěl kužel těch potkávacích víc nahoru.

Kamiqu sluší rozumná světlá výška, oblast C-sloupků se velmi povedla a zadní světla jsou až na mlhovku pouze vlevo naprosto perfektní; nemají v sobě žádné nevyužité místo. O trochu níž přemýšlím nad kusem plastu, který má snad připomínat difuzor, ale ve skutečnosti jen zhoršuje zadní nájezdový úhel.

Nastupuji dovnitř a vyjma kožených sedaček tu samozřejmě nejsou žádné rozdíly. Ty sedačky ale stojí za zmínku – látkové mi přijdou o chloupek měkčí než kožené. Pokud v nich nemám bederní opěrku nafouknutou na maximum, rychle mě začnou bolet záda. Nesedí se mi tedy tak pohodlně, jako v jiných autech. A třebaže si toho za pár desítek minut těžko všimnete, po celém dni za volantem už tvrdý plast středové konzole tlačí do pravého kolene.

Infotainment trvale připojený k internetu neumí přehrávat internetová rádia; např. Audi tuto možnost nabízí. Navigace má taky své mouchy; konkrétně například neumí najít pražskou ulici Na Cikorce, ale když ji najdete v mapě a kliknete na ni, jako adresu ji zobrazí.

Systému po startu relativně dlouho trvá, než naběhne; mám dojem, že v dieselové variantě déle než v benzínové. Normálně by to bylo skoro jedno, ale obrazovkou se ovládá i řada funkcí klimatizace – a i na tohle menu je třeba čekat. Spuštění maximálního ofuku skla a vyhřívání zadního okna a sedaček ale má fyzická tlačítka na panelu, což se v chladném počasí velmi hodí.

A pak je tu Laura, nová hlasová asistentka Škody, uvedená s určitou pompou. Jediný rozdíl oproti dosavadním systémům je ten, že hlasové ovládání spouštíte povelem „OK, Lauro“ místo tlačítka na volantu – které tu ale zůstalo. Pak je třeba říkat konkrétní příkazy, adresu do navigace (kromě ulice Na Cikorce, která Lauře slušně zamotá hlavu) je vždy třeba začínat městem a příkaz „čerpací stanice“ taky nefunguje, jak by člověk očekával.

Jediná věc, kterou můžete říci „normální řečí“, jak automobilky nezřídka proklamují, je: „Je mi zima“. Místo přitopení však jen uslyšíte, že klimatizaci nelze hlasem ovládat.

Líbí se mi však digitální přístrojový štít, a to zejména jedním ze svých režimů, které sesterské Volkswageny ani Seaty nenabízí. Je to ten s velkým otáčkoměrem uprostřed. Má totiž nejlépe čitelnou rychlost a trvale zobrazuje teploměr oleje.

Internetové připojení znamená, že navigace má docela slušná dopravní data; ne tak dobrá, jako Waze nebo jako systémy Audi či BMW, Kie a Hyundaie, pokud je hotspotem ze svého smartphonu připojíte k internetu. Sluší se zmínit, že Kamiq podporuje pouze připojení USB-C, takže svůj telefon nabíjím ze standardní 12V zásuvky.

Zásadní rozdíly přicházejí ve chvíli, kdy nastartuji. Dieselový čtyřválec při studeném startu zní, jak oby se měl rozletět na prvočástice. Pak se ale běh srovná a se zahřátým motorem jsou vibrace přenášené do interiéru znatelně menší než u benzínového tříválce. Který ale zase příjemněji startuje za chladného rána.

Spojka benzínového ústrojí zabírá na malinkém kousku dráhy pedálu a rozjezdy tak jsou obtížnější. Chce to cvik – a s pedálem pracovat velmi jemně. Kvůli pouze pěti rychlostním stupňům jsou kvalty opravdu dlouhé; na trojku se benzinový Kamiq rozjede až na 140 km/h. To samozřejmě znamená horší dynamiku v nižších rychlostech. Na druhou stranu, díky tomu, že nejvyšší převod není tak těžký, z dálniční stotřicítky je zrychlování obstojné – když jsem v autě sám.

Rozjezd je u dieselu s dvouspojkou pochopitelně snazší – jen pustíte brzdu a přidáte plyn. Jeho točivý moment v nízkých otáčkách je příjemný pro zrychlování např. na nájezdech na dálnici, ale v dálničních rychlostech mu už dochází dech a při potřebě zrychlit není zas o tolik lepší než základní benzínová varianta.

Dvouspojka řadí hladce i ve sportovním režimu a i v něm při brzdění dobře podřazuje. Zároveň tehdy při jemném zrychlování nedrží kvalty nesmyslně dlouho, aby jízda byla nepříjemná, a motor podtáčí spíš výjimečně, takže jsem v něm strávil většinu ze zhruba tisícovky kilometrů za volantem Kamiqu TDI. Při svižnější jízdě ale nezvládá správně podřazovat do zatáček.

Rozdíl ve zpřevodování je nejvíc patrný na nejvyšší převodový stupeň, jak nastíní tabulka. I přes poměrně vysoké otáčky benzínu na dálnici však celkový průměr spotřeby potěšil – 6,6 litru na 100 km. Diesel, s nímž jsem nejvíce kilometrů najel právě po českých a slovenských dálnicích, měl průměr přesně o litr nižší.

Podvozkem mě oba Kamiqy opět velmi těší, TSI je příjemně lehkonohé, až bych mu ani netipoval zhruba 1,3 tuny pohotovostní hmotnosti. Diesel je ve všech výbavových verzích o nějakých 150 kg těžší, což sice poznáte na menší ochotě vrhat se do zatáček, ale ve vyšších rychlostech je více sebejistý.

Dálniční jízdě sedí adaptivní tempomat, ke kterému nemám výhrady, dokud nevjedu do města. U manuálu si toho nevšimnete, protože se mezi 20 a 30 km/h vypne, abyste mohli vyšlápnout spojku a zastavit.

U dvouspojky dokáže zastavit sám, ale pak vás vyzve k sešlápnutí brzdového pedálu, jinak se vypne a nechá vůz normálně rozjet. Když ale v moment výzvy na displeji šlápnete na brzdu, zůstane zapnutý, a když se auto před vámi rozjede, stačí jen pustit brzdu a Kamiq se také rozjíždí na původně nastavenou rychlost.

Poněkud překvapivý rozdíl mezi motorizacemi vnímám v topení. TSI se moc nechce topit – na měřítka nových aut. U TDI je to díky elektrickému příhřevu lepší, ale i když už z výdechů jde teplý vzduch, fouká tak málo, že ho sotva cítím rukou položenou na výdech. To mají obě auta společné, a to s klimatizací nastavenou na Auto a rychlostí ventilátoru na „auto-maximum“.

Obě verze mají vyhřívaná i zadní vnější sedadla a s trochou snahy se dozadu vejdou tři lidé, ale dlouhou cestu tam nebudou chtít podniknout. Vpředu však není problém dojet s pár krátkými přestávkami třeba z Prahy do Bratislavy, ale u dieselu oceňuji nižší otáčky v dálničních rychlostech.

Jaký tedy verdikt vyřknout nad dvojicí Kamiqů? Tříválec sice lépe rejdí zatáčkami, ale na takové věci si člověk nepořídí malý crossover. Diesel zase má po zahřátí klidnější chod a je lepší na dálnici a v táhlých zatáčkách silnic první třídy.

V obém jsou však oba Kamiqy lepší než Scala nebo Fabia. A to nastiňuje závěr dvojtestu – chcete-li malou škodovku, Kamiq udělá nejlepší službu, ale nějaké řidičské nadšení od něj opravdu nečekejte. A ač nejsem fanouškem malých vznětových motorů, tady si troufnu ho doporučit spíše než benzínový tříválec.