Článek
Když jsme si před pár týdny zkusili práci montéra v nošovické továrně Hyundai, napadla nás otázka - jak správně zacházet s úplně novým, syrovým autem?
Petr Kopecký ze stejné automobilky na náš dotaz odpověděl a docela překvapil. Zajíždět auto jako kdysi už podle něj není vůbec potřeba. „Můžete s ním jezdit úplně bez jakýchkoliv omezení,” říká.
„Naši otcové a dědové měli zažito, že se muselo zajíždět, protože kdysi, když se vyrobila strojní součást, která se pohybovala v kluzném uložení, byla vyrobena v takových třídách přesnosti, že ‚si to muselo sednout‘. Hrany se musely obrousit,” vysvětluje Kopecký.
„Kdybychom se podívali pod mikroskopem zejména na stěnu válce, viděli bychom hrbolatý povrch. A jeho výčnělky by se měly při tom zajíždění přeleštit, srazit, aby nebyly tak ostré. To byl původní účel záběhů,” rozvádí.
Onen „sražený” materiál z výčnělků na stěně válců se samozřejmě dostává do olejové náplně motoru. To by svádělo vyměnit „první olej” dříve, ale podle Kopeckého není nutné ani tohle - olejový filtr veškeré nečistoty pochytá.
„Povrchy dřív bývaly drsnější, dnes jsou vyráběny mnohem hladší,” říká. Nesmí ale být úplně hladké, protože právě v těchto mikroskopických nerovnostech se drží olejový film, který těsní spalovací komoru.
Podtáčení motoru neprospívá nikdy, ale jak k tomu přijdou indikátory řazení, které jsou dnes už normou - a ve snaze uspořit mililitry paliva velí jezdit na co nejnižší otáčky?
„V prvních kilometrech se zákazník na indikátor řazení nesoustředí, začne ho vnímat až později,” rozmělňuje Kopecký mé obavy. A i kdyby ho vnímal pečlivě a motor přeci jen podtočil, nic hrozného se podle něj nestane. „Neznám ‚zkažené‘ auto z metody zajíždění,” dodává.
Je to i o softwaru
I tak je možné narazit na trošku odlišné chování v různých kusech jednoho modelu auta. Nemusí to však souviset jen s mechanikou, nýbrž s adaptační schopnosti řídících jednotek.
Ty se totiž adaptují na jízdní styl, na podmínky používání, a tak se podle Kopeckého může stát, že si jeden zákazník „naučí” auto jezdit jinak než jiný, např. že je trošku jiná odezva na pedál plynu.
Přesto podle Kopeckého existují oblasti, kde má zajíždění smysl i dnes. Jsou to závodní motory, které běžně pracují při vyšších teplotách a pod extrémní zátěží. Pro běžná silniční auta, a to včetně ostrých verzí, jako např. nedávno testované i30 N fastback, toto prý neplatí.
„Pakliže máte srdce motoristy, nepřetáčíte, nezatěžujete příliš mnoho a nepodtáčíte motor. Doporučuje se prvních 1000, 1500 kilometrů netahat přívěs,” doplňuje Kopecký a do určité míry tak přiznává, že extrémní zatížení motoru tak jako tak není při prvních kilometrech úplně vhodné. V podstatě tím říká o přístupu k syrovému autu hodně - nezatěžovat ho do extrémů, má-li najeto zatím jen pár kilometrů.
Polotovar už nekupujeme, ale...
Automobilky samozřejmě mají zájem na tom, aby jejich běžná auta potřebovala co nejsnazší, a tedy i nejlevnější údržbu. A přestože to s novými auty máme nepoměrně snazší než naši dědové, citlivý přístup k novému motoru je stále potřeba. I když nenajdete výrobce motorů, který z řady jen tak vystoupí a přizná to.
Sice už si tak nekupujeme polotovar určený k zajetí, přesto je nutné k prvním tisícům kilometrů přistupovat s rozumem. „Zajíždět už není úplně nutné, běžným provozem agregátu neublížíte ani na začátku. Ale tím, že nebudete motor příliš zatěžovat a dodržíte základní pravidla ještě striktněji než poté, může se odměnit třeba tišším chodem,” prozrazuje nezávislý mechanik Petr Jakubec s tím, že od věci není ani zmíněná dřívější výměna oleje po dvou tisících kilometrech.
„Větší množství špon v oleji nového motoru uvidíte, proto je včasnější výměna prvního oleje sice nikoli nutná, ale vhodná, i když to výrobci třeba i kvůli tabulkovým nákladům na údržbu pro fleetové zákazníky neradi přiznávají,” doplňuje.