Za volantem vzácné Škody 1100 MBX na soutěžní trase kouzelnou krajinou

Když jsem byl malý, teta měla v garáži staré embéčko. Bylo žluté a mělo „espézetku“ OVA přišroubovanou šroubky s malými červenými odrazkami. Nejezdilo, nevím už proč, ale to mi nebránilo sedět za jeho volantem, tahat za páčky a dělat, že jedu na výlet.

Přeskočme o třicet let do budoucnosti, do jedné slunečné dubnové soboty. Opět sedím za volantem embéčka, ale tentokrát když otočím klíčem, motor za mými zády startuje. Embéčko je sice červené a má jen jeden pár dveří místo dvou, ale já si dobře vzpomínám na ten tenoučký věnec volantu a neuvěřitelně jednoduchý přístrojový štít, kterému by mohly dnešní displeje přehlednost závidět.

Sedím v rudé Škodě 1100 MBX z roku 1969, vzácného a sběrateli produktů AZNP neskutečně ceněného kupé bez okenních rámů a dokonce bez B-sloupku. A než si uvědomím, že s karburátorem se musí pracovat jinak než se „stříkačkou“, studený motor dvakrát startuji neúspěšně.

Je pátek, předvečer setinové rallye 7 Castles Trial 2023, na kterou jsem dostal pozvánku za volant předem neznámé staré škodovky. Štěstím budiž, že sedím právě v tomhle autě – tak akorát starém, aby to bylo zajímavé, ale aby jízda zároveň nebyla protivná třeba absencí synchronizačních kroužků v převodovce.

Přijel jsem si škodovku zkusit, abych pak na ostrém startu nebyl překvapen, jak se co ovládá. Není to zas tak odlišné od dnešních aut – volantem se točí doleva a doprava, tři pedály dělají to, co od nich očekáváte, a převodovka jde sice někdy ztuha, ale s trochou citu pro mechaniku není nic problém.

Jasně, odlišnosti tu jsou. Páčka blinkrů se otáčí nahoru a dolů podle toho, kam chcete jet, na stěrače je tlačítko a ta druhá páčka vpravo zapíná světla včetně dálkových. Nic nemá posilovač a můj Chrysler LeBaron, mladší jen o zhruba 20 let, je se svou elektronikou proti „embéiksu“ jako vesmírná loď.

A taky tu není pravé zrcátko, takže můžu spíš jen tušit, jak daleko od krajnice na úzkých silničkách okolí Prahy jsem, a při couvání se musím prostě otočit dozadu. „Naštěstí“ byla tehdy pasivní bezpečnost téměř neznámý pojem, takže sloupky jsou útlé a nepřekážejí ve výhledu. „Téměř“ proto, že tu jsou tříbodové bezpečnostní pásy, které byly v 60. letech minulého století horkou novinkou.

Měkká koženková sedačka neposkytuje příliš podpory a na hlavové opěrky zapomeňte, ale to vůbec neznamená, že by se MBX řídilo nějak špatně. Všechno je jen pomalejší. Po vesnici jedu čtyřicet, mimo ni kolem osmdesátky; co by mi v moderním autě přišlo jako šnečí tempo, je tady naprosto normální. Rychle se s vozem sžívám a těším se na další den, na setinovou rallye.

Takové podniky občas pořádám a ještě sporadičtěji jezdím, takže zhruba vím, co mám čekat. Hlavně to, že půjde opravdu o setiny sekundy a že ti nejlepší z nejlepších se vážně dokážou trefit v jednotlivých testech přesnosti do pár setin od stanoveného času. Ambice na vítězství nemám, ale umístění v horní půlce výsledkové listiny by potěšilo, říkám si, když maršál mává vlajkou a já přesně v 8:52 hodin projíždím startovací čárou.

Čeká nás s navigátorem několik známých a několik tajných testů přesnosti napříč více než dvěma stovkami kilometrů po středních a severních Čechách.

Hned ten první netrefujeme o nějaké dvě sekundy a připisujeme si tak zhruba dvě stovky trestných bodů, přitom nebyl těžký. Snad se ale bude dařit lépe, říkám si a pokračuji dál podle instrukcí navigátora, který drží v ruce šipkový itinerář a před sebou má mechanické počitadlo vzdálenosti elegantně schované v přihrádce v palubní desce.

Princip setinové orientační rallye je totiž ten, že po předem vytyčené trase jedete nikoliv podle mapy, ale podle itineráře, v němž jsou zakresleny křižovatky a vzdálenosti mezi nimi s přesností na desítky metrů. Podle počitadla – takzvaného tripmeteru – musíte poznat, na jaké křižovatce zrovna jste, a podle zakreslené šipky na ní správně odbočit.

Trik je v tom, že křižovatky nebývají zakresleny všechny; na těch, které v itineráři nejsou, se jede buď po hlavní, nebo rovně. V této soutěži byl itinerář řekněme pro začátečníky, neboť v něm byly i zapsány i názvy některých obcí, kterými trasa vedla, takže se nám podařilo se neztratit. Třebaže jsme dvakrát odbočku přejeli, velmi rychle jsme to zjistili a vrátili se.

Co pro začátečníky nebylo ani náhodou, byly testy přesnosti – to klíčové v setinové rallye. Na trati jich bylo několik a jejich princip je v tom, projet stanovený úsek za stanovený čas, ovšem na setinu sekundy přesně. Jeden by nikdy nevěřil, jak dlouhým časem může sekunda být.

Testy, které mají jeden start a jeden cíl, jsou ještě relativně jednoduché; takové se nám dařilo zajíždět o pár setin sekundy mimo stanovený čas, většinou do stovky trestných bodů. Pak ale přijdou takové, které mají jeden start a tři cíle. Každý z úseků je jinak dlouhý, je na něj jiný počet sekund a je třeba ho jet jinou průměrnou rychlostí. A na jednom takovém se nám podařilo dohromady nasbírat téměř osm stovek bodů.

Nejeli jsme sice na vítězství, ale i tak to trochu zamrzelo. Naštěstí však úchvatný zbytek trasy vedoucí po historických cestách vytesaných do pískovcových skal a mávající děti kolem spolu s krásným počasím všechno vynahradily.

Škodovka všechno krásně zvládala, důstojně se poprala s klikatými silničkami i vpravdě mizerným asfaltem. Každý kilometr mě náramně bavil, třebaže do prudších kopců se jí nechtělo zrychlovat ani na trojku, natož čtyřku – přece jen jedenáctistovka, která měla před čtyřiapadesáti lety pouhých 52 koní a kdoví, kolik jich tam zbývá dnes, není trhač asfaltu.

Výsledné čtyřicáté místo z 63 posádek není nic, čím by se člověk mohl chlubit. Tím spíš, když z výsledků jednotlivých zkoušek přesnosti jsme dokázali získat tu jen 50, tu pouhých 15 trestných bodů; tři relativně velké chyby nás odsunuly hluboko do pole poražených.

Navzdory tomu si jen těžko dokážu představit lepší sobotu. Návrat do dětství, spousta kilometrů krásnou krajinou v zajímavém a vzácném autě a k tomu trocha soutěžení. I když se setinových či orientačních rallye po Česku jezdí spousta – stačí chvíli hledat po internetu a určitě najdete nějakou, která se vám bude líbit – tahle měla hromadu přidané hodnoty pro milovníka starých aut a já jsem moc rád, že jsem toho mohl být součástí.