Za volantem Škody Superb, ve které přežijete střelbu i výbuchy

Možná jste si toho někdy všimli – sem tam se dá zejména v hlavních městech potkat auto, které má podivně tlusté černé orámování oken. Jinak bývá sice luxusní, ale co nejméně nápadné. Ani jedno není náhoda – to auto je vybaveno balistickou ochranou a mělo by co nejvíc splývat s provozem.

Skloubit tyto dva požadavky dohromady není snadné, ovšem když se zamyslíme nad českými silnicemi, co tu z větších aut jezdí nejčastěji? Škoda Superb. A proto se u firmy Dajbych objevil nápad v ČR nabízet superb s balistickou ochranou, který je už zavedený ve Velké Británii.

Na výrobě kousku, který prezentovala potenciálním zákazníkům a novinářům, spolupracuje britské zastoupení Škody s firmou UTAC Special Vehicles, která zase na technologii pancéřování spolupracuje s německou firmou Benteler. Dosud je nejvýznamnějším zákazníkem britská policie, která jich odebrala už přes 450, což je na civilní auto s balistickou ochranou od roku 2017, od kdy je k mání, poměrně vysoké číslo.

Vývoj začal v roce 2016 s plnou podporou mladoboleslavské automobilky a je na něm pár zajímavých technických řešení. Tím hlavním je, že pancéřové pláty nejsou svařované z menších dílů, nýbrž za tepla lisované do požadovaného tvaru, neboť takhle je ochrana spolehlivější. Nemůže se např. stát, aby se ze svaru uvolnily střepiny po zásahu střelou a zranily někoho uvnitř, aniž by sama střela prošla skrz.

Po namontování do auta mají přesahy s dalšími pláty navržené tak, aby střela nemohla projít např. nějakou dveřní spárou. To je vidět nejlépe okolo dveří – jejich otvor je po stranách zmenšený o přesah pancéřování.

Chráněné pancířem a neprůstřelnými skly není úplně celé auto, nýbrž „jen“ kapsle pro posádku. Vpředu je tedy ochrana za přepážkou mezi motorem a kabinou, vzadu zase na opěradlech sedadel; za hlavovými opěrkami je neprůstřelné sklo. Tím je samozřejmě tvořeno i čelní okno a okna ve dveřích, která se nedají stahovat.

Zadní opěradla sklopná jsou, ale otvor, který tak vznikne, se nepoužívá na přepravu lyží, nýbrž jako nouzový východ pro únik z vozidla, které je třeba převrácené, a tak nejdou otevřít boční dveře.

Velké omezení co do výhledu z vozidla však několik centimetrů tlusté sklo nepředstavuje. Deformace průniku světelných paprsků je znatelná jen po krajích čelního skla – dokud se dívám rovně, nevnímám žádný rozdíl oproti běžnému superbu.

Jak tlusté je to sklo konkrétně, nepatří mezi informace, které by mohly být zveřejněny, takže jsem se to nedozvěděl. Stejně tak kategorie balistické ochrany a všechny podobné technické parametry jsou informace vyhrazené pro konkrétní zákazníky.

Důvod je jednoduchý – kdyby je firma zveřejnila, mohly by se dostat i k těm osobám, před kterými má auto svou posádku chránit, a ony by se tak mohly lépe připravit na útok. Použít třeba jinou, průraznější munici v útočných puškách či silnější výbušninu.

I proti výbuchům je posádka tohoto vozu chráněna, a to jak proti případným střepinám, tak i utěsněním interiéru. Totiž, exploze ve svém bezprostředním okolí spotřebuje vzduch, který v podstatě vysaje, takže i když člověka neohrozí ona samotná, zranit či usmrtit ho může i to, že nelze dýchat.

Že není chráněn motorový prostor, v případě útoku střelbou zas tolik nevadí. Auto je vybavené pneumatikami runflat, na nichž se i po průrazu dá kus odjet, a pár set metrů je podle zástupců firmy možné ujet i s poměrně výrazně poškozeným motorem či zavěšením kol. Pokud se autu povede od bezprostředního nebezpečí, z místa útoku, odjet třeba 300 metrů, je „vyhráno“, dozvídám se.

Není to vozidlo do boje, je určené k ochraně. Právě s tím souvisí i jeho nenápadnost – splyne s provozem a člověk, který neví, co na něm má vizuálně hledat, nepozná, že jde o pancéřovaný vůz.

K čemu tedy takovéto auto slouží? Není pro situace nějakého válčení v ulicích, nýbrž třeba k převozu chráněných osob. A nejde ani o ochranu jen před střelbou – např. rozbít běžné okno kamenem či dlažební kostkou je snadné, a už to může posádku poranit.

Obecně však všechna takováto auta vznikají individuálně. Když ho někdo poptává, a zejména to jsou silové složky, ministerstva, ambasády, má nějaký problém, který tímto autem bude řešit. Proto i není možné říci nějakou základní cenu; dozvídám se jen to, že náklady na úpravu vozu na způsob toho, který řídím, se pohybují v řádu jednotek milionů korun.

Řízení samotné není tolik odlišné od běžného superbu. Samozřejmě je znát vyšší hmotnost – váží 2,4 tuny prázdný, tedy o nějakých sedm, osm metráků víc než v sériovém provedení. To znamená, že s ním má 280k přeplňovaný benzínový motor podstatně více práce, a já v řízení a trochu i pohybech auta cítím, že to je pořádný macek.

Není však těžkopádný, a to ani v brzdění – právě čtyřpístkové brzdy s kotouči podstatně většími oproti sériovému stavu jsou jedním z potřebných vylepšení podvozku. Dále tu jsou tužší příčné stabilizátory, pružiny a tlumiče. Ty pozbyly možnosti regulace tuhosti.

Nerovnosti ve vozovce jsou dalším místem, kde je hmotnost znát – auto prostě víc drncá, chybí mu lehkost v přenášení se přes výmoly. Také je to uvnitř o trochu hlučnější zejména od kol; původ odhaduji buď v menším množství tlumicího materiálu, nebo v tom, že části karoserie opatřené pancéřovými pláty mají jiné rezonanční frekvence oproti těm sériovým.

Samozřejmostí je i tlustší střecha, podlaha, dveře a sloupky, takže je uvnitř méně prostoru. Ne ale tak, aby to při řízení něčemu vadilo. A patrně kvůli tlustému čelnímu sklu si senzor RLT („rain, light, tunnel“, tedy „déšť, světlo, tunel“) pod čelním sklem myslí, že je pořád tma a že neprší, takže automatické rozsvěcení světel a automatický cyklovač stěračů nefungují.

S razantním nárůstem hmotnosti se samozřejmě zvýšila i spotřeba benzínu, která je po relativně klidných třiceti kilometrech 12,8 l/100 km. Pro ty, kteří takovýmito auty jezdí, však není spotřeba podstatná – jen já jsem na ni byl zvědavý.

Samozřejmě, takovéto auto si nikdo nebude kupovat na to, aby s ním jezdil pro rohlíky, takže nečekejte závěr ve stylu kupte-nekupujte. Nakolik je tohle auto dobré v tom, pro co bylo stvořeno, nedokážu do detailu posoudit, neboť nemám vzdělání ani praxi v oboru ochrany osob. Britská policie je s nimi však očividně spokojená.