Za polárním kruhem jsme zkoušeli škodovky v extrémních podmínkách

Během mrazivého rána v Rovaniemi potkáváme maskovaný Ford Focus combi nové generace, který zde rovněž absolvuje testy pár měsíců před finálním ukončením vývoje. Koncern Volkswagen pro zimní testy využívá Skandinávii – na vlastních či pronajatých okruzích v Norsku, ve Švédsku anebo právě Finsku.

V osm ráno je venku minus pětadvacet. Později, cestou do jednoho ze tří center Lapland Driving, ukrytého v hlubokých lesích, se na palubním displeji objeví i příjemnějších minus 20 stupňů. Na hlavní dvouproudé silnici, po které z hlavního města Rovaniemi těch patnáct kilometrů jedeme ve zledovatělých kolejích, na středové čáře je vrstva zmrzlého sněhu a u obou krajnic ho je tak metr. Podmínky, ve kterých by všechna česká média nabádala ke zvýšené opatrnosti, jsou zde něčím naprosto přirozeným.

Zdejší testovací centrum na 33 hektarech (největší centrum této společnosti má 305 hektarů) nabízí hned několik stanovišť: dva zhruba půlkilometrové okruhy s vrstvou sněhu a ledu, dále kilometry zasněžených silnic podél areálu a poté ještě delší lesní cesty, kde lze vyzkoušet chování mimo zpevněné silnice. Plus stovky kilometrů zasněžených silnic v okolí – projetých pluhem, ale bez chemického posypu, který by v teplotách hluboko pod nulou stejně nefungoval.

Překvapivě podle místních většina aut nemá pohon 4x4, byť v takto – z našeho pohledu – extrémních oblastech bezpochyby přináší větší jistotu. Tou hlavní vychytávkou jsou zimní pneumatiky s hřeby, které tady má každé auto (v Česku je jejich použití zakázané). A jak později zjišťujeme, i bez pohonu všech kol zvládnete po úplném zastavení vyjet do prudšího stoupání bez potupného nasazování řetězů.

Není náhodou, že všech pětačtyřicet škodovek, které sem mladoboleslavská automobilka dopravila, má přezuto na pneumatiky Nokian Hakkapeliitta 9. K testování jsou připraveny všechny modely, které mají v nabídce pohon 4x4 – karoq, kodiaq, octavia a superb. Z celkem čtyř modulů, které máme možnost během celého dne vyzkoušet, je jednoznačně tím nejzábavnějším kroužení na ledu, kdy se vám při vhodném „pumpování“ plynem a jemnými korekcemi volantem může podařit, že celý oblouk (či, pokud to umíte, více oblouků) vykroužíte dveřmi napřed.

Je potřeba najít ten správný balanc a pak to funguje znamenitě. Překvapivě úplně stejně v lehčí octavii s nižším těžištěm než v kodiaqu, který i jen průměrně zkušený řidič dovede poslat do desítky metrů dlouhého driftu, při kterém byli kolemstojící novináři nahozeni sprškou zbývajícího sněhu. Musíte samozřejmě dlouhý stisknutím vypnout elektronickou stabilizaci, nebo ji nastavit do sportovního režimu. I když na displeji svítí, že ESC je zcela deaktivováno, není tomu tak a ve vysloveně extrémních podmínkách vám řídící jednotka některé ze čtyř kol cíleně přibrzdí.

Kromě pohonu všech kol pomáhá elektronická uzávěrka diferenciálu EDL, respektive XDS+. Zásahy jsou ale velice jemné a řidiče neomezují. Hezky je rozdíl vidět, když vypnete pouze protiprokluz (ASR), kdy je autu dovoleno lehké sklouznutí, při vypnutém ESC už na zledovatělém kruhu můžete jet dveřmi napřed.

Ty samé dovednosti a jemný balanc využijete při sportovní jízdě na sněhovém okruhu. Důležité je reagovat na počínající smyk o pár desetinek dříve, než nastane. To si pak dvě na sebe navazující zatáčky autem pohazujete dveřmi napřed a připadáte si jako finští rally jezdci, kteří zde pracují jako instruktoři. Samozřejmě až do té doby, kdy se s nimi svezete na místě spolujezdce a v místě, kdy jel autor článku třicítkou, si s ještě větší nenuceností zdejší mladíci upalují skoro padesátkou.

Na ledu či sněhu s autem, které „ustřelilo“, mnoho nezmůžete, výhodou je v této extrémní situaci pohon zadních nebo všech čtyř kol. V případě automobilů s pohonem zadní nápravy je potřeba se naučit jednu fintu, která je zdánlivě nelogická. Když se auto sune ke sněhové bariéře a nechce zatočit (čili míří po tečně ven) musíte přidat plyn (a přenést tak sílu na zadní kola) a poté směr jízdy lehce korigovat volantem. Funguje to báječně, je potřeba to ale „dostat do krve“ a desítky minut trénovat, jen tak se vám pak v krizové situaci nestane, že zadupnete brzdu a auto se nekontrolovaně, drhnouce o zmrzlý podklad, na silnici sune ke svodidlům.

Na dvou okruzích (uježděný sníh a uklouzaný „čistý“ led) jsme měli možnost chování všech modelových řad Škody s pohonem 4x4 vyzkoušet a se všemi se dalo jet buď velmi rychle s perfektní adhezí nebo rozevlátějším stylem, kdy „zadek“ kontrolovaně ustřeluje. Stačí jen korigovat směr volantem a ve správnou chvíli pod plynem otočit proti směru zatáčky.

Výborné v tom byly octavia i superb, překvapivě hodně zábavy se dá užít i s kodiaqem, který k rozevlátější jízdě nechal přemluvit stejně ochotně, jako menší karoq. Hodně samozřejmě pomáhaly pneumatiky poseté desítkami drobných hřebů, kdy zejména na ledu bylo cítit, jak auto krásně podrží ve vytyčené stopě.

Pohon všech čtyř kol má největší význam pochopitelně v zimním období, v rámci České republiky spíše v horském prostředí. Překvapivě je třeba v rámci Škody naše země po Německu druhou, kde mladoboleslavská automobilka prodá nejvíce vozů s pohonem obou náprav. Podobné to je třeba s BMW, které v Česku osm z deseti vozů prodá s technologií xDrive. Jednou z výhod „čtyřkolek“ je i lepší trakce při rozjezdu, a je už jedno na jakém povrchu.

I to jsme v Laponsku vyzkoušeli – s manuální převodovkou i s DGS, které tady jinak měla drtivá většina testovacích automobilů. I při citlivém rozjezdu nemá verze s pohonem jenom předních kol šanci a na sprintu po rovině verze 4x4 vždy o nějakých deset patnáct metrů zvítězily.

Projížďka lesem s několika pěknými sjezdy je pak pomyslnou třešničkou na dortu. Zkoušený karoq a kodiaq při pomalé jízdě, kdy všudypřítomné závěje sněhu okázale kontrastují s modrou oblohou, nepředstavuje nic, čím by se měl pohon všech kol s mezinápravovou spojkou zapotit. Většina úseků by asi šla projet i s „předokolkou“, na úzkém prudkém výjezdu do zledovatělého kopce by se bez pohonu všech kol drápalo velice obtížně, pokud vůbec.

Pokud mám shrnout dojmy z celodenního ježdění na uzavřeném okruhu, pak mě skutečně překvapilo, jak moc dobře se dá s primárně rodinnými auty jezdit v extrémních podmínkách. Samozřejmě, není to jak v dvoumístném těžkém sporťáku (což nikdo nečeká), ale i přesto je to velice dobré. Nemalý podíl na tom jistě měly pneumatiky s hřeby, ale i tak bylo vidět pečlivé naladění pohonu 4x4 a elektronické stabilizace.

A kdo má rád jízdu na sněhu, pro toho představuje severní část Finska, země, kde je na 5,5 miliónů obyvatel 188 tisíc jezer a dva milióny saun, doslova ráj. Kilometry liduprázdných cest vedou po kvalitních silnicích lemovaných nádhernými sněhem zapadanými lesy. Ideální místo, kde zapomenout na uspěchaný život v přeplněných metropolích.