Yamaha SCR950 – stylový unikát plný kompromisů

Stačí mrknout na levou stranu stroje a je jasné, že terénní vzorek pneumatik je na téhle motorce zbytečně. S řemenem se do terénu jezdí jen ve stavu nejvyšší nouze, a kryt z plastu ho před kamínky opravdu neochrání.

Sám výrobce motocyklů pochopitelně dobře ví, jak je tento typ pohonu mimo asfalt choulostivý, a proto pro motorku vynalezl novou kategorii: SCR950 je „městským scramblerem“. Je to něco podobného jako bájné „čtyřdveřové coupé“?!

Zatímco v terénu se výhody řemenu hledají obtížně, u silničních strojů můžeme zmínit například podstatně nižší nároky na údržbu, než jaké vyžaduje řetěz. A protože Yamaha tuší, že víc než o vlastnosti motorky půjde řadě jezdců o to, jak vypadá/jí, klidně pro SCR950 použila technický základ z cruiseru (chopperu) XV950.

Jiný motocykl s tímto typem motoru a pohonem v kategorii nenajdete a je jasné, že Yamaha se z toho snaží udělat konkurenční výhodu. Zdůrazňovaní předností SCR950 nechme těm, kdo se prodejem živí, my se naopak věnujme limitům stroje.

Možná by někdo čekal, že když všechny vyjížďky mimo asfalt znamenají u SCR950 nepříjemné riziko fatálního poškození řemene, nabídne motorka něco zajímavého alespoň na silnici. Navzdory tomu, jak zvrácená myšlenka to v případě stroje, který se označuje jako scrambler, je.

Faktem zůstává, že vzduchem chlazený vidlicový dvouválec je v nízkých otáčkách opravdu přesvědčivý. I pětistupňová převodovka jde skvěle lehce a přesně, jenže co z toho, když se v první zatáčce ozve nepříjemný skřípot. Bohužel nejde o pouhé hlásiče stupaček. Motorka je jednoduše příliš široká a nízká, a proto prakticky pořád někde drhne břichem. V této souvislosti je s podivem, že kluzná deska, ochrana motoru, není součástí standartní výbavy.

S technickým základem SCR950 bohužel souvisí i omezený rejd a také vyšší hmotnost stroje (252 kg). A s těžkou motorkou se do „terénu“ vydáte jenom jednou. Kompromisy bohužel musíte řešit i ve městě. Řídítka s nepostradatelnou hrazdou jsou široká a vysoká, což ve spojení s vysokou hmotností stroje a polohou stupaček znamená značené omezení mrštnosti, tolik potřebné v kolonách.

Nepřispěje ani citlivé dávkování paliva. Senzitivnější by naopak mohly být brzdy. Mají vlažný nástup i výdrž. Páčky nastavit nejdou, ovladače na řídítkách působí obyčejně, tachometr s počítadlem kilometrů a hodinami je extrémně strohý.

Dalším významným kompromisem je jezdecká pozice. Už na fotkách je vidět, jak jsou stupačky „do široka“. Na to si sice časem zvyknete, ovšem přednost se z toho rozhodně nestane. Do toho je tu ještě permanentně vyboulené pravé koleno na vzduchovém filtru a místo sedla prkno.

Jistě, měkká křesla jsou z principu vyhrazena jiným typům motorek, ovšem když se k tomu ještě přidá tvrdé odpružení, kterým konstruktéři řeší nízkou stavbu danou koncepcí původního cruiseru/chopperu, je jasné, že po delší vyjížďce na SCR950 jste zralí akorát na rehabilitační masáž.

Důvody, pro které se v konkurenci ostatních motorek rozhodnout pro Yamahu SCR950 se nehledají snadno. Může jít například o averzi k Ducati. Je ale fakt, že jejich Scrambler je mimo jiné dramaticky obratnější. O možnostech individualizace nemluvě.

Doplňme, že Yamaha SCR950 je k dispozici jen ve dvou barvách. Pak je tu ještě klasika od Triumphu. Vyjde na podobné peníze jako Yamaha, ale nabídne podstatně víc jízdních zážitků. Samozřejmě, ani jeden ze zmíněných nemá příčně uložený vidlicový motor ani řemen. A jak známo: „když se zamiluješ, není co řešit.“