Článek
Počítačový program v automobilech není jednoduchá záležitost. Tu jen tak někdo nerozklíčuje, protože se jedná o složitý soubor dat, která reprezentují vstupní a výstupní podmínky motoru. Vyznat se v tom není vůbec snadné.
Vědci z univerzity Jacobs School of Engineering v San Diegu a v Ruhr-Universitat v Bochumi to dokázali. Pod vedením profesora Stefana Savageho začali testovat programy z automobilů koncernu VW. Pomáhal jim v tom i Kirill Levchenko, světový odborník na analýzu vestavných systémů, jako jsou on-board systémy nebo řídící jednotky. Po roce Kirill Levchenko oznámil světu „našli jsme tu kouřící zbraň a víme, jak ji používají“.
Podle něj šlo o nesložitější systém, který zatím viděl. Princip je v tom, že systém vyhodnocování emisí má své přesně dané parametry. Takže se provádí v laboratorních podmínkách na přesně daném dynamometrickém profilu trati. Pokud systém vyhodnotil, že vnější podmínky odpovídají testům emisí, přešel do emisně úsporného režimu.
Co to znamená? Problém u naftových motorů je ten, že vypouští více látek oxidů dusíku než motory benzínové. Aby je nevypouštěly, tak musí snížit buď výkon, nebo účinnost. Oboje se samozřejmě zákazníkům nelíbí. A tak tuhle možnost vetkl výrobce (všechny řídící jednotky pocházejí od firmy Robert Bosch) do řídících jednotek.
Vědci prozkoumali 900 verzí kódu palubních jednotek a u 400 z nich našli deset různých profilů pro emisní měření, které se ukrývaly pod hlavičkou „akustický stav“, což je omezování hluku motorů. V režimu testování tyto palubní jednotky snižovaly charakteristiky motoru a tím i snižovaly emise, po vypnutí pak dokázaly naměřené hodnoty překračovat až 40x.
Zajímavé je, že podobný systém byl nalezen i ve Fiatu 500X. Italská automobilka se sice dosud vehementně brání, ale nyní je už jasné, že lže. Kód byl nalezen a je poněkud jednodušší. Při podezření na to, že by auto mohlo být v měřícím testu, se na 26 minut a 40 sekund přepne motor do emisně úsporného režimu.