Vyrobené, připravené k expedici. Co se děje s autem před prvním nastartováním

Když je složitá cesta vzniku nového automobilu u konce, čeká jej před prvním nastartováním a expedicí kontrola. Děje se tak v každé automobilce. V kolínské TPCA, kterou jsme za tímto účelem navštívili, putuje auto nejdříve do statické inspekce, kde zaměstnanci prohlíží vozy jedoucí po páse a odhalují závady na interiéru, exteriéru či v chybné specifikaci.

Poté je poprvé nastartován motor a následuje tzv. dynamická inspekce – seřízení světel, kontrola motoru, brzd, akcelerace. Zkouší se i kontrola těsnosti provozních kapalin a karoserie (auto se „osprchuje”).

Namátkově vybraná auta nebo ta, u nichž si oddělení kvality není jisté, podstupují ještě jízdní zátěžový test na dráze kousek od výrobních hal a na dohled nákladních vlaků, na něž najíždějí hotová auta z výroby.

Najíždíme na testovací dráhu, většina z pěti kilometrů zdejších silnic má výborný povrch. V zatáčkách se ale smí jezdit jenom padesátkou (ale jeden kolega-novinář zde prosvištěl osmdesátkou a auto to také zvládlo), na rovince to můžete rozjet až na 140 km/h, ale vzhledem k délce trati by se dalo jet i s takto malými auty, jaké chrlí kolínská TPCA, jejich maximální konstrukční rychlostí (není o moc vyšší - kolem 160 km/h).

Zato když sjedeme z kvalitního povrchu na dlažební kostky a změť natažených ocelových lanek mám pocit, že se z těch otřesů každou chvíli rozsypu buď já, nebo auto. Podvozek je akusticky klidný, citelné otřesy ale do kabiny samozřejmě přenáší. Ale dlužno dodat, že tyto dvě silničky jsou extrém, zejména část s nataženými ocelovými lanky, umístěnými v krátkých sledech za sebou. Zkušební řidiči si během těchto testů všímají, zda nikde nic nevrže, jaký je hluk v interiéru a podobně. Také tady mají dvě prudká stoupání, ta ale během jízdy nezkoušíme.

Za směnu, která zde trvá 11 hodin (v TPCA se pracuje od pondělí do čtvrtka), každý pracovník odjezdí přibližně 20 automobilů. Nedaleko dráhy jsou obří nádrže s pohonnými hmotami - menší je naftová - ta se nyní už nepoužívá, protože všechna malá auta, která opouštějí kolínský závod, spalují benzín.

Součástí zkušební dráhy je i pracoviště s „jámou” na zjišťování případných nedostatků. Kontrolují se zde materiály jednotlivých dílů, měřit se dají i emise.

Když se ptáme na procento repasů, odpovědí jsou pouze úsměvy. Chápeme, tyto informace se nesdělují. Poslední částí kontroly je tzv. investigace - to je práce pro nejzkušenější pracovníky, protože musí zjistit, proč chyba nastává a navrhnout opatření pro dodavatele či pro výrobu.

Ještě před expedicí je z auta vytažena hlavní pojistka, takže nefunguje třeba autorádio. Je to kvůli tomu, aby se během několika dní až týdnů, kdy auto cestuje do autosalonu, nevybila baterie. Ono, pokud to není auto na přímou objednávku, v některých autosalonech pak auto stojí měsíce, než najde svého kupce...

Speciální režim, kdy auto třeba prvních 10-15 kilometrů má omezené otáčky, v kolínské automobilce nepoužívají (ve Škoda Auto tzv. transportní mód). To, zda zaměstnanci budou motor vytáčet doruda během odvozu ke kamiónu či na vlak, tak záleží jen na disciplíně zdejších pracovníků.

„Největšími odběrateli jsou za loňský rok Velká Británie 25,6 %, Francie 15,9 %, Německo 9,4 %, Itálie 9,4 %, Nizozemí 9,2 %. Celkem se v minulém roce vyrobilo 203 105 vozů,” uvedl pro Novinky.cz Marek Hovorka z kolínského závodu TPCA.

Podle Hovorky je podíl kamiónové versus vlakové přepravy v Kolíně vyrobených automobilů mírně nadpoloviční ve prospěch kamiónové přepravy - ale celých 44 procent „kolíňat” odjede vlakem. Bezmála všechna zde vyrobená auta se exportují, loni to bylo z 203 105 vyrobených kusů celých 99,5 procenta.