Hlavní obsah

Výroba původní Škody Octavia skončila před 50 lety

Dvoudveřová Škoda Octavia se vyráběla jen pět let, než ji nahradilo „embéčko“. To ale mělo motor vzadu, takže Octavia Combi vydržela ve výrobě dalších sedm let, do roku 1971. Její výroba skončila 21. prosince toho roku, přesně před 50 lety.

Foto: Jaroslav Sládek, ČTK

Škoda Octavia Combi

Článek

Ve skutečnosti to byl facelift „spartaku“, ovšem dnes je mnohem známější. Řeč je o původní Škodě Octavia, která se světu prvně ukázala v lednu 1959. Výročí dnes slaví ovšem něco jiného – konec její výroby, který připadl na 21. prosince 1971.

Mladoboleslavská automobilka v 50. letech svoje nové vozy označovala čísly, která postupně nahrazovala slovními názvy. Z vozu Škoda 440 se stala Octavia, ze Škody 445 Octavia Super a ze Škody 450 byl populární kabriolet Felicia. „Náš nový typ osobního automobilu dostal také nové jméno. Bude se jmenovat Škoda Octavia, protože to je osmý typ našeho znárodněného průmyslu,” uvedl tehdejší podnikový časopis Ventil ve svém vydání ze dne 6. ledna 1959.

Foto: Miroslav Chaloupka, ČTK

Škoda Octavia

Od svého předchůdce spartaku se octavia na první pohled lišila zejména jiným tvarem přední masky (byla oválná a chyběly jí „vousky“ nad mřížkou chladiče), změny se dotkly i podvozku, kde přední náprava konečně dostala vinuté pružiny místo listového pera a stejně jako spartak měla octavia nezávisle zavěšená všechna kola, což jí dodávalo slušné jízdní vlastnosti.

Pod kapotou 4,07 metru dlouhého vozu zůstal čtyřválcový motor o objemu 1,09 litru a výkonu necelých 30 kW, s nímž vůz dosahoval maximální rychlosti 110 km/h při průměrné spotřebě paliva 7,7 l/100 km. Výkonnější, 40kW agregát dostaly verze Super a Touring Sport, z nichž ta druhá dosahovala maximální rychlosti 128 km/h a stála přes 40 tisíc korun.

Foto: Škoda

Škoda Octavia TS 1200

V září 1960 bylo představeno kombi, které se od léta 1961 vyrábělo v závodě v Kvasinách. Vůz měl stejné vnější rozměry jako tudor (dvoudveřový sedan), ale vynikal rovnou podlahou rozměrného zavazadlového prostoru. V roce 1961 prošla octavia vzhledovou modernizací a na její zádi po vzoru korábů z nenáviděné imperialistické Ameriky přibyly elegantní „ploutvičky“ zakončené novými kryty zadních světel ve tvaru kapky.

Počátkem šedesátých let se octavie zúčastnily různých automobilových soutěží, včetně slavné Rallye Monte Carlo. V roce 1961 se v Monaku finská posádka Esko Keinänen-Rainer Eklund s vozem Octavia Touring Sport umístila na prvním místě ve skupině a obsadila celkově šesté místo. O rok později se posádka zúčastnila finské Rallye tisíce jezer, kde si celkově dojela pro druhé místo.

Foto: Alexandr Hampl, ČTK

Škoda Octavia Combi na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně v roce 1965

Na jaře 1964 představila Škodovka nový model 1000 MB, lidově zvaný „embéčko“, který pro automobilku znamenal start nové éry vozů s motorem vzadu a pohonem zadní nápravy. Lidé mu přezdívali různě, mimo jiné „tisíc malých bolestí“.

Na platformě s řadovým motorem za zadní nápravou ovšem je velmi obtížné postavit vůz karoserie kombi či jakékoliv užitkové auto. Volkswagen to sice s Typem 2 dokázal a řadu let se toho držel, ovšem ten nebyl svázaný centrálně plánovaným hospodářstvím bolševického státního zřízení.

Foto: Jaroslav Sládek, ČTK

Škoda Octavia Combi

V Československu na základě „embéčka“ tak ani přes řadu prototypů kombík či dodávka nevznikly, ale užitkové auto bylo potřeba, takže kombíková octavia pokračovala ve výrobě až do zmíněného 21. prosince 1971. Poté zůstala bez náhrady až do roku 1990, kdy Škodovka uvedla na trh kombi Forman odvozené od modelu Favorit.

V současnosti je v České republice v registru vozidel přihlášených stále téměř 10 tisíc vozů Škoda Octavia z let 1959 až 1971. Z přesně 9762 octavií má pouze 133 z nich registraci jako historické vozidlo. Zbylé kusy jsou na standardních „bílých notách“, tedy s registračními značkami určenými pro auta v běžném provozu.

Foto: Jan Tachezy, ČTK

Výroba Škody Octavia Combi v Kvasinách v roce 1961

Důvod, proč tomu tak je, když snad nikdo s původní octavií denně nejezdí, může být v tom, že taková auta mohou mít i původní SPZ z dob, kdy byla nová. S takovými značkami jsou stará auta sběrateli více ceněná. A pořád můžou mít tzv. malou veteránskou testaci. Při ní zůstává povinnost pravidelné STK, ale pojištění se řídí pravidly pro historická vozidla. Samozřejmě kolik vozů je reálně pojízdných, není jasné.

Související články

Výběr článků

Načítám