Vozítko Segway představil britský vynálezce před 20 lety

Kamen při uvedení segwaye na trh sliboval dopravní revoluci. Originální vozítko se mělo stát hojně využívaným rychlým přemísťovadlem po zaplněných ulicích velkoměst nebo také užitečným pomocníkem pošťáků, policistů či skladníků.

Segway se ale uchytil hlavně v turistickém ruchu, příležitostně ho využívali například také strážníci městské policie. Řada měst a oblastí ale jeho užívání začaly omezovat kvůli nebezpečnosti pro chodce a množícím se nehodám. Výroba vozítka byla ukončena loni v červenci.

Díky akumulátorovému pohonu je segway tichý a neprodukuje spalovací zplodiny, ovládá se pouhým náklonem těla a jeho stabilitu ve vzpřímené poloze zajišťuje soustava gyroskopů řízená mikroprocesorem. Segway může dosahovat rychlosti až 20 km/h.

Masivnímu rozšíření segwaye však bránila hlavně cena, která původně činila zhruba 5000 USD (118 000 Kč). Náročné bylo navíc i používání, protože uživatel musel být při jízdě v určitém úhlu, aby se vozítko pohybovalo vpřed. Pokud se váha jezdce příliš posunula jiným směrem, mohlo se snadno vymknout kontrole a jezdec spadl.

Celosvětově se ho od zahájení výroby prodalo přes 140 000 kusů, což je daleko za očekáváními, které firma měla. Původní odhad prodejů vozítka byl kolem 40 000 kusů měsíčně.

Mezi známé nehody segwayů patří nehoda bývalého amerického prezidenta George Bushe mladšího v roce 2003. V roce 2015 srazil jamajského sprintera Usaina Bolta kameraman na vozítku segway po jeho vítězství v Pekingu v běhu na 200 metrů. Bolt ale nebyl zraněn a později o nehodě vtipkoval.

V roce 2009 firmu Segway koupil britský milionář James Heselden. O deset měsíců později zemřel, když podle médií náhodou sjel na segwayi z útesu. Nehoda vyvolala celosvětovou debatu o bezpečnosti těchto vozítek.

Zřejmě nejtvrdší omezení začalo platit pro majitele dvoukolých vozítek v Británii, která od roku 2011 zavedla úplný zákaz jejich používaní na veřejných komunikacích. Německé dopravní předpisy vyžadují, aby lidé pro jízdu na segwayi měli řidičský průkaz přinejmenším pro moped. Segwaye zde smí jezdit po cyklostezkách a ve vyhrazených cyklopruzích na silnicích.

Rakouské zákony pohlížejí na segwaye jako na motorová jízdní kola. Také v Nizozemsku, kde je kolo velmi oblíbený dopravní prostředek, se cyklisté o své stezky dělí s lidmi na vozítkách segway. Naopak ve Francii platí pro segwaye stejná pravidla jako pro chodce, a tak se staly běžnou součástí Paříže i dalších měst.

V Praze se segwaye začaly rozšiřovat krátce po zahájení sériové výroby. Prodeje vzrostly s představením jejich druhé generace v roce 2006, která dostala výkyvná řídítka k určování směru místo původního otočného kroužku. Na provoz segwayů, které využívali především turisté, si dlouhodobě stěžovaly radnice pražských městských částí, kritizovali ho také obyvatelé centra.

Plošné vytlačení vozítek z širšího středu české metropole umožnila novela zákona o silniční dopravě, který na segwaye původně pohlížel jako na chodce. Zákaz vjezdu město schválilo v červenci 2016, kvůli chybějícím značkám jej ale nemohlo vymáhat, a jezdci tak z ulic zmizeli až o půl roku později.

Instalace značek vyšla na 3,7 milionu korun. Segwaye nesmějí jezdit v pražské památkové rezervaci, v celé Praze 1, části Prahy 2, Žižkova, Prahy 4 a Smíchova, území Libně, Holešovic a Letné. V současné době jsou v Praze a dalších městech problémem sdílené elektrokoloběžky.

V roce 2013 se novým majitelem firmy Segway stala společnost Summit Strategic Investments a o dva roky později ji koupila čínská firma Ninebot, podle níž se jmenuje i nyní jeden z nejpopulárnějších výrobků firmy, elektrická jednokolka.

Firma Segway začala v roce 2017 také vyrábět elektrické koloběžky, v současnosti nabízí i další netradiční dopravní prostředky jako elektrické motokáry či brusle. Vozítko segway se na výnosech firmy v roce 2019 podílelo jen ve výši necelých 1,5 procenta.