Článek
Když jsme testovali BMW X2, chválili jsme zejména jeho podvozek. Auto drželo jako přibité i přes velmi rozbitý asfalt cest, po kterých jsme jezdili, a tím nás opravdu nadchlo. [celá zpráva]
Jenže očividně není všechno zlato, co se třpytí. Španělský motoristický web km77.com podrobil jedno z nejmenších SUV značky BMW tzv. losímu testu a zjistil, že X2 trpí extrémní nedotáčivostí. Byl ovšem testován vůz s pohonem předních kol, nikoliv čtyřkolka, kterou jsme jezdili my.
V 73 km/h zvládá X2 sDrive20i test bez poražení kuželů, ale všimněte si ohromné nedotáčivosti na výjezdu z druhé řady kuželů. V rychlosti 75 km/h je nedotáčivost ještě větší.
Protože panika v takové chvíli velí - zcela chybně - zatočit volantem ještě víc, když se kola chytnou, řidič nestíhá zatočit doleva do třetí řady kuželů. A v rychlosti 77km/h BMW porazí jeden z kuželů druhé řady a návrat do původní jízdní stopy ani nezkouší.
Oproti tomu Volvo XC40 - tentokrát ve verzi s pohonem všech kol a opět s benzínovým motorem - je v 73 km/h stabilní a nevykazuje ani známky přílišné nedotáčivosti; dokonce vidíme na průjezdu druhou sadou kuželů odlehčení zádě a náznak přetáčivosti.
V rychlosti 77 km/h je znát jistá nedotáčivost, ale ani zdaleka tak ohromná, jako u BMW X2 výše. XC40 sice shodí jeden kužel v poslední řadě, ale i tak je výsledek podstatně lepší než u BMW X2.
Samozřejmě srovnání to není úplně přesné. Jedno auto je vybaveno pohonem všech kol a druhé nikoliv, takže jedno může pro lepší vedení auta ve stopě využít i zadní kola, kdežto to druhé se musí spolehnout zejména na trakci předních kol. I předokolka, vybavená elektronickým stabilizačním systémem, by si ale měla umět s takovouto situací poradit a např. přibrzděním vnitřních kol nedotáčivost potlačit.
Web km77.com testoval i Škodu Karoq, a to s dvoulitrovým dieselem a pohonem všech kol. Karoq trpěl, podobně jako BMW X2, ohromnou nedotáčivostí, ale losí test zvládl bez poražení jediného kuželu s nájezdovou rychlostí 80 km/h. Vidíme ale, že elektronika jeho rychlost v průběhu testu výrazně snížila, což v návratu do původní stopy jistě pomohlo.
Pozoruhodné také je, že si Karoq v 76 km/h vedl hůř než v 80 km/h - z druhé řady kuželů porazil dva. A že v 82 km/h dokázal druhou řadu projet bez dotyku kuželů, ale už se nestihl vrátit do původní stopy.
Důležitá zkouška ovladatelnosti
Losí test je v podstatě vyhýbací manévr. Auto projede jednou sadou kuželů, během 13,5 metru (v tomto případě; rozestupy mohou být u jiných zkoušejících odlišné) musí přejet „do jiného pruhu” - do jiné sady kuželů, která je postavena, jako by byla v jiném jízdním pruhu, a během 12,5 metru se musí opět vrátit do svého „pruhu”, tedy do třetí aleje kuželů.
Čím rychleji vůz projede, aniž by kterýkoliv kužel zboural či se dokonce převrátil, tím lepší je jeho hodnocení. Losí test je zkouškou přenosů váhy a stability podvozku. Pochopitelně čím vyšší je auto, tj. čím výše má položené těžiště, tím náročnější zkouškou pro ně losí test je.
Protože je losí test vyhýbací manévr, je nasnadě, že setkat se s nutností něco takového provádět ve skutečném provozu je velmi reálné. Představte si náhle otevřené dveře zaparkovaného auta, cyklistu, který vám nedá přednost v jízdě, nebo srnu, vběhnuvši do silnice. Anebo, jste-li zrovna ve Skandinávii, losa. Odtud také test dostal své jméno.