Článek
Pravda, příjezd k tamnímu zámku, kde se konal největší veteránský sraz v zemi byl vzhledem k množství návštěvníků a problémy s parkováním trochu obtížnější, ale následná návštěva zámeckého parku se zhruba tisícovkou exponátů spojená s burzou, promenádami lidí v dobovém oblečení, hudbou, která vracela do zlaté éry swingu a další parády stála za to.
A kdo měl zájem, mohl se od hrdých majitelů vozů, z nichž některé před několika dny absolvovaly slavný závod 1000 mil československých, dovědět i řadu zajímavých příběhů.
Rekordních 120 posádek odstartovalo na 1000 mil československých
Jeden z nich je spojený s mohutným americkým Packardem z roku 1937. Monumentální, dvě a půl tuny vážící vůz sice neoslňoval leskem laku či zářivými chromy a dalšími okrasami, jako mnoho jiných předvedených exemplářů, ale jeho historie stojí za povšimnutí.
Auto se dostalo do předválečného Československa jako vůz, který jezdil pro tehdejší Fond národní obrany. Podle informací, které zaznamenal Tomáš Baťa, s Packardem dokonce jel generál Syrový údajně zatýkat či dělat pořádek za tamními proněmecky orientovanými členy vlády na Slovensko.
Auto však do Bratislavy nedojelo, zadřel se mu motor a to byl konec jeho provozu. „Tedy až do roku 1952, kdy ho koupil jako nepojízdný můj otec,“ popsal Právu František Kundera z Velešovic, který prostřednictvím tohoto čtyřkolového rodinného skvostu oživuje pro celou rodinu vzpomínky na dětství.
Nadšenec z Ústecka prodloužil Embéčko. Stovek tisíc za limuzínu nelituje
Jak totiž vysvětlil jeho táta auto koupil především proto že chtěl vůz pro jejich početnou rodinu.
„Jsem z pěti sourozenců a otec tehdy chtěl auto, které by bylo schopné odvézt všechny na rodinný výlet. A to jsme taky dělali. Vůz zprovoznil za dva roky, ovšem spotřeba řadového benzinového osmiválce s obsahem šesti litrů byla až pětadvacet litrů na sto, a tak v roce 1969, kdy byly úřadu přece jen benevolentnější, dostal povolení k výměně motoru za úspornější. Takže teď je tam pětilitrový naftový šestiválec anglického původu, ovšem odkud pochází nevíme. Jisté je, že auto stálo na špalkách od roku 1992 až do roku 2013, kdy jsme jej napojili na baterii z náklaďáku a motor s naftou starší víc než 20 let bez problémů chytil. Auto je pořád v provozu a nyní už v důchodovém věku se zase se sourozenci s ním snažíme navštěvovat místa, kam nás vozili rodiče jako děti,“ popsal František Kundera.
Jak doplnil, doma má už připravený nový originální motor, který k tomuto vozu patří, že s ním pak bude jezdit zase jeho syn.
