V Německu vyšla kniha o spolupráci Porscheho a Hitlera

Tehdy 57letý Porsche názor říšského kancléře změnil a velká část subvencí šla na projekt závodního vozu s Porscheho účastí. Tím Hitler stuttgartskou konstrukční firmu, založenou teprve v roce 1931, možná zachránil před kolapsem. Šéf firmy i poté profitoval z nacistického režimu, jak dokládá nová kniha. Obchody pod hákovým křížem kvetly, píše agentura DPA.

Nyní vydaná kniha Porsche – Vom Konstruktionsbüro zur Weltmarke (Porsche – od konstrukční kanceláře k světové značce) je první obsáhlou vědeckou prací, která se věnuje začátkům firmy Porsche za nacismu.

Hlavním autorem knihy je renomovaný historik Wolfram Pyta, šéf centra pro zkoumání zločinů nacismu v Ludwigsburgu. Společně s Nilsem Havemannem a Juttou Braunovou prošel rozsáhlý materiál z archívů v Německu, Francii a Rakousku. Autoři podávají podrobný obraz silného zapletení Porscheho s nacistickým režimem.

Firma Porsche tehdy měla zcela jiný obchodní model než dnešní výrobce sportovních a terénních vozů. Společnost Dr. Ing. h.c. F. Porsche GmbH nevyráběla vozy připravené pro trh, ale zabývala se jen návrhy, technickou přípravou a prototypy. Například norimberská firma Zündapp si objednala kyvadlovou nápravu a firma Auto Union ze Zwickau legendární závodní vůz, jemuž byly v roce 1933 seškrtány důležité subvence.

Byl Ferdinand Porsche nacistou? Ano i ne. Od roku 1937 sice byl členem NSDAP, rád vzdával úctu režimu, a Hitler ho dokonce povýšil do „šlechtického stavu géniů”, ale na druhou stranu Porsche nepřevzal ideologii nacistů pohrdající lidskými právy a s nucenými pracovníky se v jeho firmě nezacházelo tak špatně jako jinde, píšou autoři knihy.

Porsche byl podle nich „v jádru nepolitický technokrat” a „oportunista nejryzejšího ražení”. Jako „politický rytíř konjunktury” se prý Porsche chtěl sblížit s režimem, protože tím získával vítr v zádech pro své obchody.

Kdykoli se nabízely lukrativní zakázky ze strany státu, chopil se příležitosti, ať už šlo o traktory, obojživelné automobily, tanky, nebo jiná válečná vozidla. Jeho největší zakázkou byl vývoj lidového vozu (Volkswagenu). Předchůdce „brouka” se zpočátku nazýval KdF-Wagen, přičemž zkratkou KdF byla označována nacistická pracovní organizace Kraft durch Freude (Radostí k síle).

Kniha dává nahlédnout do života sympatizanta, který nebyl aktivním nacistou, ale prokázal přímo hrůznou netečnost vůči vládě bezpráví. V roce 1943 dostal dva dopisy s prosbou o pomoc od jednoho bývalého židovského kolegy, jemuž hrozila deportace do vyhlazovacího tábora. Podle knihy mu Porsche mohl bez větší námahy a bez vlastního rizika pomoci a možná i zachránit život. Proč to neudělal? Pravděpodobně se „raději nechtěl pouštět do ničeho, co by jen zavánělo politickou výbušností”, stojí v knize. Bývalý kolega později při holokaustu zahynul.

Kuriózní je jedna francouzská epizoda. Koncem roku 1945 existovaly v pařížské vládě plány najmout Porscheho na vývoj francouzského „lidového auta”, které by vyráběl Renault. „Člověk si představuje, jak by se asi vyvíjel evropský automobilový trh, kdyby Francie s pomocí Porsche KG vyráběla Volkswagen à la française,” poznamenali autoři. Zapochybovali přitom, že by se pak značka VW v Evropě tak úspěšně etablovala.

Konkurenta Jeana-Pierrea Peugeota celá věc znepokojila a hanobil Porscheho jako válečného zločince. Když 70letý Porsche navštívil francouzskou okupační zónu, nebyl tam pověřen vedením ambiciózního francouzského projektu, ale na základě nepodložených obvinění byl zatčen. Teprve v roce 1948 ho Francouzi opět propustili. Porsche zemřel o tři roky později. A jím vyvinutý Volkswagen brouk se stal příběhem úspěchu poválečného Německa.