Článek
Holčička disponuje zbytky zraku, chlapec se potýká s poruchou autistického spektra. Myšlenka pomáhat potřebným se zrodila mezi členy Českého klubu majitelů amerických automobilů. Loni vybrané peníze podpořily autisty.
„Kamarád má autistickou dcerku, která navštěvuje sdružení Barvolam. To je parta nadšenců, která se stará o autisty, zařizuje jim prostory, kupuje barvy. Lidi malují, aby trénovali mozek,“ přiblížil, co bylo impulsem pro první ročník, jeden z pořadatelů, Líbezničan Miro Jakubčík, který nedaleko kostela zaparkoval padesát let starý vínový buick LeSabre. Radost mu dělá přes dvacet let.
„Kdysi jsem měl sen koupit si triumph, takové malé autíčko. Ale někdy před 25 lety jsem do jednoho amerického filmu pro Seana Conneryho dělal asi sedmimetrový kabriolet. A když jsem ho měl na dílně, ten malý triumph se mi najednou zdál moc malý – to chce něco většího, řekl jsem si. Myšlenku jsem přehodnotil a začal jsem pátrat po šestimetrových autech,“ smál se sochař.
Do minulého roku byl jeho nablýskaný stroj jediným v republice ve verzi kabriolet. „A teď mám asi dva měsíce kamaráda, který má úplně stejný,“ hlásí Jakubčík s tím, že takových vozů bylo vyrobeno 3500 kusů.
Veteráni mohou české silnice podle něj brázdit v podstatě bez omezení. „Naši funkcionáři jsou velice akční, vylobbovali snad nejlepší podmínky pro veterány v rámci Evropy. Můžete je normálně používat, samozřejmě musí splňovat technickou normu, absolvovat technické kontroly. Ale protože je jasné, že člověk s ním jede maximálně na takovou zábavu, takže jednou za čas, povinné ručení nemám 20 tisíc, ale 800 korun. A dálniční známku nám asi před třemi lety odpustili,“ prozradil.
Měsíční provoz takového kolosu ho prý nestojí víc než dva tisíce korun. Údržba si nežádá nic mimořádného. „Je to traktor, tam se nic neničí,“ říká a vyzdvihuje ekologickou stránku věci.
„Když si koupíte teslu za 1,5 milionu, za sedm let ji hodíte do šrotu. Tohle je tady padesát let a ještě moje děcka s ním budou jezdit,“ hledí na svého plechového miláčka umělec, jehož dílo zdobí centrum Líbeznic. Pro náměstí před pěti lety vytvořil dvě obří hlavy z pokoveného laminátu a fazoli, jak říká skulptuře o kus dál, jež tvarem i barvou připomíná luštěninu, která na místě stojí asi deset roků.
„Pořád tam lezou děti a večer opilci z hospody a spí tam, říká starosta,“ směje se.